Článek
O nutnosti změnit způsob hospodaření v lesích se mluví hodně dlouho. Na toto téma už v roce 1990 proběhla „Lesnická mezinárodní konference“ ve Štrasburku. Další na stejné téma proběhla v roce 1993, 1998. Co se změnilo u nás od doby socialistického hospodaření v lesích? Nic moc. Kůrovcová kalamita ukázala, co je špatně. Bohužel se někteří lesníci a vlastníci nepoučili a stále hospodaří stejně špatně.
Ke konci 18. století začala výsadba jehličnanů, hlavně smrku, ve velkém a začalo se používat hlavně holosečné hospodaření jako jednoduchý způsob jak na těžbu, tak na obnovu porostu. Tyto porosty se většinou obnovují uměle (rychle sazenicemi ze školky a zase hodně jehličnanů). Dalších několik desítek let však „údržba“ takového lesa stojí jen a jen peníze. Další věc, která se stane při holoseči je, že se změní ekologické podmínky lesa a lesní půdy. V lesní půdě se zničí mikro a makro klima, vodní režim a teplota půdy. Teplota na takové holině může dosáhnout i 60 stupňů celsia. Už dlouho se o těchto problémech ví a mluví, tak proč stále holosečně se spoustou smrku a ne trvale udržitelně a přírodě blízkým způsobem?
Někteří lesníci a vlastníci lesů (a není jich málo) se obávají, že trvale udržitelné hospodaření je zvyšování nákladů. To je však nepochopení problematiky. Osobně si myslím, že jde hlavně o neochotu některých lesníků změnit své myšlení a tím styl hospodaření a vlastníkům, pro které pracují, vysvětlovat důležitost změny hospodaření a výhody, které to přináší. Po roce 1989 dokonce bylo u LČR i vyhrožováno revírníkům postihem, když nebudou přípravné dřeviny (např. bříza, jíva, jeřáb) vyřezány. A co je velmi důležité, že v lesním zákonu je dodnes dovolena holá seč až jeden hektar a někde dokonce i dva hektary. Tak proč se vlastně namáhat dělat něco jinak, když holosečným způsobem neporušuji zákon a je to jednoduché.
Zakončil bych to celé slovy jednoho lesníka: „Za kůrovcovou kalamitu nemůže kůrovec, ale monokulturní smrk, zvěř a státní „kůrovci“ sedící na úřadech.“
