Článek
Co je to vlastně polární vír a jak funguje?
Abychom lépe pochopili, co se v atmosféře právě děje, musíme si nejprve vysvětlit, co to polární vír (anglicky polar vortex) vlastně je. Představit si ho můžeme jako obrovskou ledovou káču, která se každou zimu roztáčí vysoko ve stratosféře - tedy zhruba ve výšce 15 až 50 kilometrů nad severním pólem. Jde o mohutný pás velmi silných západních větrů, které kolem Arktidy vytvářejí neviditelnou ochrannou bariéru.
Dokud zůstává tento vír silný a stabilní, drží všechen arktický vzduch pevně uzamčený na dalekém severu. Do střední Evropy se v takovém případě dostává spíše teplejší oceánské proudění od západu. Jakmile se ale vír naruší, zeslábne nebo se úplně rozpadne, ochranná bariéra povolí a mrazivý vzduch má volnou cestu vylít se daleko na jih – klidně i do střední Evropy včetně Česka.
Překonaný rekord z roku 1968
Letošní podzim přinesl v tomto ohledu mimořádnou událost. K rozpadu polárního víru došlo už mezi 10. a 11. listopadem, kdy se ve výšce okolo 30 kilometrů obrátilo proudění ze západního na východní, informoval meteorolog Andrej Flis z odborného portálu Severe Weather Europe.
Tím byl o více než dva týdny překonán dosavadní rekord nejčasnějšího rozpadu z 28. listopadu 1968. Mezi lety 1968 a 2025 se tak nikdy nestalo, aby vír zkolaboval takto brzy. Běžně přitom k tomuto jevu dochází až ve druhé polovině zimy během ledna či února, kdy je vír plně vyvinutý.

Obrázek rozpadlého polárního víru 11. listopadu. Zdroj: Ventusky.com
Jaký vliv to může mít na Evropu a Česko?
Vzhledem k rekordně brzkému kolapsu je nyní velkou otázkou, jak se situace projeví v Evropě a jinde ve světě. Aktuální výstupy meteorologických modelů naznačují, že by na přelomu listopadu a prosince mohly v severních oblastech zesílit takzvané blokující tlakové výše a severoatlantická oscilace (NAO) by se mohla překlopit do své záporné fáze.
V praxi to znamená, že se zastaví běžné teplejší proudění z oceánu a ledovému vzduchu z Arktidy se naopak otevře cesta dál na jih. Některé simulace také naznačují ochlazení i sněžení právě ve střední Evropě. Zároveň ale platí, že samotné narušení polárního víru neznamená okamžitý propad arktického vzduchu do nižších zeměpisných šířek.
Do hry také vstupuje mimořádně silné El Niño
Celou situaci navíc letos komplikuje ještě jeden globální hráč – mimořádně silný jev El Niño v Tichém oceánu. Ten spočívá ve výrazném oteplení povrchových vod v rovníkové oblasti Pacifiku a dokáže ovlivnit proudění v atmosféře po celé severní polokouli. Letošní extrémní zesílení tohoto jevu může s výslednými dopady rozpadu polárního víru podstatně zamíchat a zčásti je dokonce i utlumit.
Zatímco narušený polární vír obvykle otevírá dveře arktickým vpádům, silné El Niño má v Evropě často opačný efekt – podporuje spíše teplejší a vlhčí západní proudění z Atlantiku, zejména v první polovině zimy. V atmosféře tak letos probíhá přetahovaná dvou silných faktorů. Výsledkem proto nejspíše nebude stabilní mrazivé počasí po celé tři měsíce, ale spíše proměnlivá zima jako na houpačce, kdy se ostré vpády mrazu a sněžení budou střídat s nadprůměrně teplými obdobími.
Modely jsou zatím opatrné, projevy se mohou opozdit
Běžné numerické a sezónní modely jsou však k výraznému ochlazení nad Evropou zatím o poznání opatrnější a na nejbližší týdny ukazují spíše mírnější průběh počasí. V meteorologii to ale ještě neznamená konec zimního scénáře. Změny ze stratosféry se do nižších vrstev propisují velmi pomalu a modely je často zachytí až s odstupem. Je proto docela možné, že se projevy rozpadu polárního víru v Evropě jen opozdí a udeří až v průběhu prosince.
Co ukazují zkušenosti z minulých zim a odborné analýzy?
Jak vysvětluje britská meteorologická služba Met Office, náhlé stratosférické oteplení (SSW) a následný kolaps polárního víru neznamenají, že se u země ochladí hned druhý den. Změny ze stratosféry se do nižší vrstvy atmosféry (troposféry) propisují postupně v průběhu dvou až šesti týdnů. Když se narušení dostane dolů, zpomalí a rozvlní tryskové proudění (jet stream) a často podpoří vznik rozsáhlé blokující tlakové výše nad severním Atlantikem či Skandinávií. Právě tento mechanismus podle analýz Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) zablokuje mírné západní proudění z oceánu a otevře cestu ledovému vzduchu ze severu či východu přímo do střední Evropy.
V novodobých záznamech najdeme hned několik výrazných případů, jak se takový rozpad v Evropě projevil:
Únor 2018 a ledová „Bestie z východu“ - Podle meteorologů z Met Office jde o nejznámější příklad posledních let. V polovině února 2018 se polární vír rozštěpil na dvě části a zhruba o dva týdny později se nad severní Evropou vytvořila silná blokující tlaková výše. Do střední a západní Evropy vtrhl arktický vzduch ze Sibiře, teploty v Česku klesaly hluboko pod bod mrazu i přes den a sníh zasypal dokonce i pobřeží Středozemního moře a Britské ostrovy.
Zima 2020/2021 - K dalšímu výraznému kolapsu polárního víru došlo na začátku ledna 2021. Rozvlněné tryskové proudění tehdy nejprve přineslo velké sněhové kalamity do Španělska a v průběhu února pak sérii ostrých arktických vpádů také do střední Evropy, kde po teplém úvodu měsíce udeřily celodenní mrazy a sněžení i v nížinách.
Kdy se naopak nic dramatického nestane - Zároveň ale odborné klimatologické studie (například rozbory zimy 2018/2019 od Met Office) upozorňují, že ne každý kolaps víru musí v Evropě automaticky skončit tuhými mrazy. Někdy se studený vzduch vylije spíše nad Severní Ameriku nebo Asii a v Evropě zůstane průběh zimy mnohem klidnější.
Zdroje:
Původní podrobný rozbor najdete na mém webu MeteoInfo.cz






