Hlavní obsah
Rodina a děti

A co jako… Závist, nebo neznalost po oznámení nadání?

Po zjištění, že je dcera mimořádně nadaná, jsme konzultovali naše obavy s rodinou i kamarády, vrstevníky i starší generací. Rozpory nás překvapily.

Článek

Na úvod chci říct, že se tím nikde nechlubíme, ale když se nás někdo zeptá, co je nového a jak se připravujeme na zápis do ZŠ, zmíníme naši novou situaci.

Když jsme o mimořádném nadání dcery informovali naše rodiče, setkali jsme se s gratulacemi, podporou a automatickými dotazy, jakou „lepší školu“ vybereme. Hned jsme se také dozvěděli, jak bylo přece jasné, že je dcera nadaná, když má takové rodiče. Sice nám to v dětství nikdo neřekl a neřešil, ale najednou chrlili zážitky z třídních schůzek a vzpomínky, jak jsme byli problémoví a že neznali nutnost se s námi učit. V mém případě musela dokonce třídní učitelka v 5.třídě vyplnit přihlášku na osmileté gymnázium do nejbližšího města a spolu s pololetním vysvědčením jsem ji donesla k podpisu rodičům, kteří jen podepsali, dovezli mě na přijímací zkoušky a tím pro ně zájem o mé vzdělání na dalších 8 let skončil.

Když jsme se zmínili někomu s malými dětmi, před nástupem do ZŠ nebo prvňáky, gratulace a dotazy byly stejné. Každý se zajímal, podporoval nás a přidával svůj pohled na věc.

Rozdíl ale nastal u přátel a kolegů, kteří mají děti již starší nebo jsou sami již o 5-10 let starší než my. Nejprve jsem měla pocit, že situaci zlehčují a berou náš problém jako vychloubání. Prioritou je pro ně vzdálenost školy „Já bych to nezvládla, kdyby byla škola dál než u baráku, už teď jsem v časovém presu, však si zvykne. Přece se nebudu nějak omezovat“ nebo pohodlí „Naše dítě je taky chytré, tak ho učitelka posadila k někomu slabšímu a aspoň ho vytáhne a naše dítě nezlobí.“ Zvláštní bylo, že po delší konverzaci začali i tito lidé uznávat, že chápou naše obavy „No, sice nezlobí, ale taky je pravda, že ho už nebaví něco číst jako dřív, úplně přišel o motivaci a už ho nic nezajímá“. Hezky to shrnul jeden kolega: „Jsme přece rodiče a je normální, že se pro děti chceme rozkrájet a chceme jim dát ten nejlepší možný život“.

To je přesně to, co cítím. Chci pro své dítě to nejlepší a trocha toho nepohodlí nebo větší logistika přece stojí zato, aby ten zápal a nadšení nebylo vystřídáno nudou, ztrátou motivace nebo vznikem agrese.

Anketa

Byl bych ochotný/á vozit dítě dál do školy, jen abych mu nabídl lepší podmínky pro vzdělání?
Ano
0 %
Ne
0 %
Záleželo by na vzdálenosti
0 %
Celkem hlasovalo 0 čtenářů.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám