Článek
Jelikož se zrovna konaly Dny otevřených dveří blízkých ZŠ, měli jsme o několik otázek více, než bylo standardní: Jak se věnujete mimořádně nadaným dětem? Máte s nimi zkušenosti? Část otázek jsem se snažila vyřešit prostudováním školních vzdělávacích programů, jednotlivých škol. Překvapilo mě, že některé školy je mají k dispozici jen fyzicky na ředitelství školy nebo v nich najdeme fráze jako: umožňujeme dětem účast na olympiádách (žila jsem v představě, že je to běžné pro každého a ono asi ne). Při osobních návštěvách byly odpovědi velmi podobné: dostane práci navíc, více úkolů a nemůžeme ji nabídnout nic víc a i to bude pro všechny komplikace. Učitelka má ve třídě 26 žáků, 5 bude hodně slabých, 20 standardních a moje nadaná dcera. Samozřejmě mají prioritu slabé děti. Když se ale podívám na dceru, která se těší do školy, až se bude učit něco nového (což podle aktuálních znalostí bude tak ve 3.třídě), je mi úzko.
Souběžně s hledáním proběhla na naší MŠ přednáška Národního pedagogického institutu na téma inkluze ve vzdělání s ohledem na cizí jazyk. Paní přednášející mi vysvětlila, že i na mou dceru se vztahuje inkluze a dokonce dělají workshopy, kde se snaží pomoci se zavedením metodiky do praxe. Jenže bohužel je více žáku s jinými potřebami (na opačné straně spektra) a na mimořádně nadané děti není kapacita personální ani finanční.
Obrátila jsem se tedy znovu na Pedagogicko-psychologickou poradnu. Jelikož jsem věděla, s kým jsem se posledně bavila, napsala jsem rovnou paní magistře, která mé obavy z nedostatku podnětů zlehčovala a napsala mi, že na státní ZŠ se s dcerou nikdo zabývat nebude, žádné potvrzení mi nevydá (sepsala by jen papír z diagnostiky a zavolala do školky) a pokud chci odpovídající školu, mám jít hledat do soukromého sektoru nebo na stránky Mensy. Můj pocit bezmoci se zvětšoval a říkala jsem si, že kdyby mi paní magistra napsala, že mám předplatit nějaké tituly časopisů a koupit permanentku do Národního muzea, cítila bych se lépe.
Otevřela jsem tedy stránky Mensy a začala procházet možnosti. Samozřejmě spádovost nám všechno komplikuje a nemáme s manželem příjem takový, abychom si mohli dovolit soukromou školu (kdy měsíční poplatek je 11-33 000 Kč). Kam tedy s ní(m)?
- abychom měli jistotu, že někde v září nastoupí, musíme na zápis do spádové školy
- zkusíme jednu, která není spádová a soustředí se na mimořádně nadané děti (i když jich berou jen 15)
- jednu malotřídku ve vedlejší vesnici (kde by měli víc času se ji věnovat)
O problému se vzděláváním těchto dětí existuje i dokument na ČT, který je 20 let starý a evidentně se nic nezměnilo. Nebylo toho času už dost? Vím, že jsou palčivější problémy, ale očekávala bych aspoň malinký posun.
Teď se můžeme začít modlit a připravovat se na zápisy.
