Článek
Jak jsem psala v předchozích článcích, celkem nedávno jsme zjistili, že máme mimořádně nadané dítě. V pedagogickopsychologické poradně (dále PPP) nám nepomohli, a tak jsme vše začali řešit na vlastní pěst.
Po zúžení výběru škol a odeslání online přihlášek nadešel den D a dostavili jsme se s natěšeným dítětem na zápis. V první (polosoukromé) škole nás přivítala usměvavá paní učitelka, která nabídla ruku dítěti, seznámila se s ním, rodiče poslala ke stolečku vyplnit náležitosti a usmívající se dítě se s námi rozloučilo a zmizelo v jedněch z pár dveří. My jsme zatím čekali v malé jídelně na paní ředitelku, která s námi provedla „oťukávací“ pohovor (co čekáme my od ní, od školy a co ona od nás). Předala nám lístek s informacemi o možnosti nahlédnutí do spisu a po 15 minutách nás propustila do čekací místnosti, kde nás za pár chvil našlo nadšené dítě, které popisovalo průchod stanovišti, kde zkoumali její prostorovou představivost, matematické dovednosti, jazykovou vybavenost a grafomotoriku. Na cestu domu dostala tašku s reklamními předměty a krásný diplom se svým jménem, který si hned vystavila. Na výsledky budeme čekat do konce dubna.
Následující den jsme došli do první ze dvou státních škol. Nejprve ta, která by měla být připravena na nadané děti. Paní učitelka si dceru odvedla, nás odkázala do čekací místnosti a tam nám po 20 minutách přišlo dítě, které nebylo tak nadšené. Učitelka nám potvrdila, že je připravena na školu, že jí dcera už řekla, že jsou její úkoly nuda (vymalovat obrázek, nakreslit tátu a spojit pár čar). Potvrdili jsme její domněnku, že je dcera nadaná a že se obáváme, že se bude ve státní škole nudit. Byli jsme vyvedeni z omylu. Nudit? To se určitě nebude. U nás se děti nenudí. Celé hodiny si můžou číst co je zajímá a jsou vášnivými čtenáři. Naše nechápavé pohledy přešla a když řekla dceři, že se na ni těší v září a dcera jí oponovala, že to asi ne, protože se jí tady nelíbí, nevypadala ani překvapeně.
Hlavní šok nás ale čekal ve spádové škole. Neměli jsme velká očekávání, ale když dcera řekla přesné datum svého narození, paní učitelce klesla čelist, že to ještě nezažila (opravdu jsme si mysleli, že si dělá legraci), začali jsme se obávat. Dcera prošla stanovišti na poznávaní barev, tvarů a dvakrát si zaskákala panáka. Paní učitelka nám ukázala, jak má vypadat penál (aby v něm děti nic nehledaly) a po pár minutách jsem se ocitla v místnosti pro rodiče, kde jsem předala papíry. Upozornila jsem na mimořádné nadání dcery (paní za stolem nepotřebovala vidět ani dítě, ani splněné úkoly). To dáte až v září paní učitelce, ať si s tím nějak poradí. To nás to tady nezajímá, jen odklad a ten nemáte tak nashledanou v září. Byla jsem v šoku, ne že bych čekala nějaké nadšení, ale aspoň trochu zájmu nebo uklidnění by bylo na místě. Dcera mezitím byla v "hlídací místnosti"(jak ji pojmenovali). Mohla si tam malovat, prohlížet knížky a někde vzadu našla logickou skládačku. Konečně něco, co ji zajímalo. Paní učitelka jí to vzala z ruky s tím, že to je na ni těžké a že to nezvládne. Dcera se nedala a poprvé řekla: Já jsem ale chytrá, já to zvládnu a k překvapení všech zúčastněných složila celkem rychle celý hlavolam. I tady by dcera trpěla.
Na obou státních školách nám dali jen podepsat poučení, že můžeme nahlédnout do spisu, ale toto poučení u nich muselo zůstat, takže jsme si museli termíny vyfotit. Jako „dárek“ na památku dostala dcera v obou školách gumový bonbon. V první i list na památku, který ale nebyl nijak personalizovaný, v druhé jen vyplněnou kartičku s razítky (jako má z každé druhé dětské akce). I takové malé rozdíly udělají dojem, který není úplně příjemný.
Čtvrtý (a poslední) zápis nás ještě čeká, ale vlastně nevíme, jestli k němu bude dcera připuštěna, protože paní ředitelka mi napsala strohý e-mail, že bez řádně doložených dokumentů z PPP nás stejně nechce vidět. Ano, dostala jsem se do začarovaného kruhu. PPP nechce dceru vyšetřit a řešit, protože to přece nikde nepotřebuju a nic nebude řešit a škola dítě nevezme ani k zápisu, protože nemáme papíry z PPP. Poté, co jsem se do PPP nedovolala, jsem přeposlala email paní ředitelky. Po týdnu mi přišla odpověď, že tedy zkusí zajistit termín na vyšetření, ale když jsem napsala, že nás čeká termín už za týden, opět se PPP odmlčela. Čekala jsem, že mají přednost děti, které potřebuji odklad, ale to musí být opravdu ostatní děti odstrčeny na druhou kolej? Neměla by být PPP pomocnou rukou pro rodiče a školu? Chápu, že ve všech oborech je málo lidí a financí, ale opravdu je to tak těžké měřit všem stejným metrem?
Snažila jsem se být objektivní, ale rozdíl mezi školami (i jen na zápise) je opravdu propastný. A to jsem si myslela, že se za těch 25 let (kdy jsem byla ve škole já) něco změnilo.
