Článek
Otázku, jestli zemědělství bylo největší chybou v lidských dějinách, si jako první položil Jared Diamond, majitel Pulitzerovy ceny, ve svém článku v roce 1987. Navázali na něj další vědci (například Suzman), ale samozřejmě se nejedná o objektivní pravdu, jako spíše o myšlenkové cvičení.
Vznik zemědělství jako největší změna v dějinách
Zemědělství začalo vznikat přibližně před dvanácti tisíci lety, kdy někteří lovci a sběrači začali experimentovat s obděláváním půdy a ukládáním potravy. To změnilo vše, vztah k okolnímu prostředí, ostatním lidem, chápání nedostatku, pojetí práce apod.
Jedná se o největší změnu v dějinách lidstva, která nepopíratelně měla výhody. Zemědělství uživilo více lidí, přineslo postupně nové technologie, umění, obchod se rozvíjel. Celá civilizace se dostala na vyšší úroveň, protože zemědělství vedlo i ke vzniku měst. Zemědělská společnost začala produkovat přebytek potravin, tím bylo umožněno krmit i městskou společnost, která nemusela pracovat na polích a mohla svou energie věnovat jiným činnostem.
Posun civilizace
Byly to pravděpodobně městské mezopotámské státy, jako třeba Uruk, které dosáhly takového pokroku a úrovně, že se už všichni lidé nemuseli věnovat zemědělství. Jinými slovy, produktivita zemědělců dosáhla takové úrovně, že se alespoň část městské populace neobtěžovala prací na poli a mohla svou energie věnovat něčemu jinému. Objevily se tak nové profese, nové dovednosti a celé nové obory, které posunuly společnost na jinou úroveň, což by nebylo možné v rámci společnosti lovců a sběračů.
Až do nástupu průmyslové revoluce stále žila většina lidí na venkově, kde se živila právě zemědělstvím. Přibližně pětina lidí žila ve městech a naprosto změnila dějiny práce. Možnosti a zvídavost je dohnala až k novým vynálezům. Část energie bylo pořád nutné věnovat obstarávání potravin, jež bylo nyní nutné přepravit do měst. To vedlo ke vzniku nových profesí, jakými byli tesaři, kameníci, stavitelé, projektanti atd. Ve starověkém Římě bylo 268 druhů zaměstnání, tolik jich alespoň bylo podle náhrobků. Některé pracovní pozice měly najednou velkou prestiž, což by bylo mezi lovci a sběrači, ale i mezi venkovany nemyslitelné.
Nevýhody nového života
Jako každá změna, i usazení ale mělo některé nevýhody. Mezi ty hlavní patřil nedostatek jídla, hladovění, epidemie, ale například i omezená mobilita, protože lovci a sběrači prostě mohli odejít, ale po usazení a vybudování zemědělství už to nebylo tak jednoduché.
Například studie porovnávající pravěké a starověké kosti a zuby ukazují, že starověcí zemědělci museli pracovat mnohem více a tvrději než pravěcí lovci a sběrači. Mohli bychom tvrdit, že když budeme pracovat tvrději, přijde určitě odměna, ale stejně jako je to iluze dnes, neplatilo to ani před tisíci lety. „Odměnou“ za tvrdší práci starověkých zemědělců byla podvýživa, zdeformované kosti a jednou za čas hladomor.
K hladomorům docházelo i u lovců a sběračů, ale větší pravděpodobnost hladomoru z dlouhodobého hlediska byla nepochybně u zemědělců usazených na jednom místě. Lov a sběr samozřejmě znamenají mnohem menší produktivitu, ale zároveň jsou výsledky práce více jisté. Lovci a sběrači se naučili chápat své prostředí, znali limity a ekologické možnosti okolí. Zemědělci byli závislí na několika málo plodinách, lovci a sběrači měli obvykle několik desítek zdrojů potravy. Lovci a sběrači tak byli více připraveni na problémy, mohli svůj jídelníček přizpůsobovat změnám. Pokud se změní počasí, tak to bude vyhovovat jiné zvěři a jiným rostlinám, lovec a sběrač jen změní své menu. Když však nebude úroda, je to pro zemědělce naprosto katastrofa.
Když si přírodu vezmete domů…
Problémem byl i samotný princip domestikace, kdy si člověk domů přitáhl zvířata. Nyní se tak o ně musel starat, hlídat je, krmit, jinými slovy, přidělával si práci. Žitím vedle zvěře se člověk dostal do blízkosti různých parazitů. Tím, jak člověk domestikoval zvěř, změnil jejich genom, změnil stav přírody, a tím vytvořil další nové parazity a bakterie. Nevýhody měla domestikace i pro pěstitele, opět především co se týče urychlení evoluce velkého množství patogenů, parazitů a škůdců. Vše samozřejmě dopadá nejen na plodiny a zvěř, ale i na člověka zemědělce.
Lovci a sběrači žili přítomností a nejbližší budoucností. Zemědělství naprosto změnilo vnímání času. Přechod k zemědělství znamenal mimo jiné i přechod na pevný rytmus. Lovci a sběrači žili ekonomiku okamžitých výnosů, zemědělci žili ekonomiku opožděných výnosů.
Vznik nerovnosti
Veškerý progres spočívající ve vyšší produktivitě byl vždy utopen v populačním růstu a to až do časů průmyslové revoluce. Navíc, jak psal už Malthus, společnosti, které dokázaly být více produktivní, se rozšiřovaly na úkor těch, které takové úrovně produktivity nedokázaly dosáhnout.
Města a především tržiště dala životu novou dynamiku. Na venkově se směnovalo mezi příbuznými, ve městech ale veškerý obchod probíhal mezi cizinci. Tady už nebyl prostor pro tradiční zvyky a obchodní normy. Jestliže zde vznikla možnost sociálního vzestupu a hromadění majetku, vznikla zde v mnohem větší míře poprvé v dějinách i nerovnost.
Zdroj:
SUZMAN, James. Práce: dějiny toho, jak trávíme čas. Přeložil Jan PROKEŠ. Brno: Host, 2021. ISBN 9788027508044.
