Článek
Největší kámen úrazu byl v předpokladu, že mužská a ženská těla kromě velikosti a reprodukce nejsou rozdílná. Proto se v celých dějinách výzkum věnoval „průměrnému“ tělu, což bylo tělo mužské s hmotností přibližně sedmdesát kilogramů. Když byly ženy zmíněny, tak jako zajímavosti a abnormality.
Pokud začneme v době, z které pochází první písemné prameny, tedy ze starověku, tak ženské vaječníky byly brány za obdobu mužských varlat a děloha byla mužským šourkem. Podle tehdejších lékařů byly pohlavní orgány velmi podobné, jen ty ženské byly netypické, protože byly uvnitř těla. V průběhu dalších dějin bylo ve všech učebnicích doporučených nejlepšími univerzitami na světě dohromady 16 329 obrázků, z nichž připadal jeden obrázek ženského těla na tři obrázky těla mužského.
Ženský a mužský infarkt
Ale specifickou oblastí, které se chci věnovat, jsou léky a léčení. Během posledních dvaceti až třiceti let se zjistilo, že některé zdravotní problémy a nemoci se projevují naprosto odlišně u žen než mužů. Ženy jsou špatně diagnostikovány a jsou posílány domů s tím, že onemocnění je psychické. Pravda však je, že ženy například při infarktu nemají stejnou bolest jako muži. Proč to doktoři nevědí? Mnoho výzkumů bylo prováděno převážně na mužích. Lékaři tak nemohli ještě dvacet let zpátky vědět, že u žen se infarkt projevuje jinak. Víte, jakými symptomy se projevuje infarkt? Pravděpodobně ano. Běžně to vídáme na našich obrazovkách – muž, starší, trochu při těle, chytá se za srdce. Bolest, která jde do levé ruky. Tak nám symptomy infarktu ukazuje Hollywood. Existuje vůbec v dějinách filmů a seriálů scéna, v které by žena měla infarkt? Představené znaky infarktu jsou mužské symptomy, které ženy nemají. Analýza 22 milionů lidí v Evropě, Severní Americe, Asii a Austrálii ukázala, že nejpravděpodobnější obětí infarktu je žena s nízkým příjmem. Ženy ale často nemají onu bolest na hrudi a v levé horní končetině, mají častěji bolest břicha, problém s dýcháním, trpí nevolností a nutkáním ke zvracení. Angiogram, který u mužů infarkt zobrazí, u žen prostě neukáže infarkt.
Těhotné ženy
V roce 1960 začali lékaři těhotným ženám s ranními nevolnostmi předepisovat thalidomid. Lék byl v 50. letech předepisován jako bezpečné sedativum, protože během výzkumu se nikomu nepodařilo najít množství, které by zabilo krysu. Thalidomid sice krysu nezabíjel, ale ovlivňoval vývoj plodu v těle ženy. I přes to, že majitelé firmy produkující thalidomid věděli o poškozování plodu už od roku 1959, lék z prodeje stáhli až v roce 1962. Narozeno bylo minimálně 10 000 dětí s postižením, které přímo zapříčinil thalidomid. Následoval ohromný skandál. O patnáct let později bylo zákonem nařízeno, aby se léky zkoušely i na těhotných ženách.
Ještě před deseti lety vycházely i v odborných časopisech texty, které tvrdily, že testovat léky i na ženách je finančně nevýhodné. Představme si, kolik léků neprošlo testy a byly vyřazeny, protože byly testovány pouze na mužích, na které neměly žádné účinky, ale ženám by mohly pomoci? Léky na vysoký tlak se testovaly a dále vyvíjely pouze na mužských subjektech. Lék nakonec nepůsobil tak efektivně, jak se očekávalo. Pokud se ale k braní léků přidá i silový trénink, pomáhá ženám. Opět se to nezjistilo, protože lék byl testován pouze na mužích. Extrémní je i zjištění, že samice nebyly zařazeny ani při testech na zvířatech, když šlo o nemoci, které jsou častější u žen. Ženy ve Spojených státech amerických užívají 80 % všech léků. Studie z posledních let ukázaly nejen to, že na ženy nepůsobil aspirin, ale naopak jim mohl uškodit.
Špatná diagnostika žen
Ve světě medicíny existuje fenomén, kdy ženy dostávají špatnou diagnózu a je s nimi špatně zacházeno, protože nemají klasické mužské symptomy.
Podobné problémy jsou spojené s diagnostikováním autismu, Aspergerova syndromu nebo hyperaktivity. Například ve Velké Británii bylo správně diagnostikováno pouze 8 % dívek, ale 25 % kluků. V jedenácti letech se pak podíl zvýšil na 21 % u dívek a 52 % u kluků. Obvykle se jedná o chybu doktorů a doktorek při diagnostikování. Jedná se o tak častý problém, že v roce 2017 musel Národní institut pro zdraví v Anglii vydat návod, jehož hlavním smyslem bylo poselství „poslouchejte ženy“.
U žen je více než dvakrát větší šance na antidepresiva, ale co když je vůbec nemají brát? Fyzická bolest je mnohdy diagnostikována jako emocionální či psychosomatický problém. Velké studie už z 80. a 90. let zjistily, že když si muž stěžuje na bolest, dostane léky tlumící bolest, ale když si na fyzickou bolest stěžovaly ženy, dostávaly sedativa nebo antidepresiva. Ženám nejsou diagnostikovány poruchy a nemoci, protože jsou to ženy.
Ženy vnímají bolest jinak a bolest se u nich může projevovat odlišně, částečně záleží i v jaké fázi menstruačního cyklu ženy jsou. Premenstruační syndrom se týká 90 % žen, přesto je to něco, co není studováno. To je zvláštní vzhledem k tomu, že se to týká několika miliard lidí. Existuje pětkrát více studií o poruchách mužské erekce v porovnání s premenstruačním syndromem. A tak samozřejmě existuje pomoc pro muže s erektilní dysfunkcí, zatímco ženy s premenstruačním syndromem dostaly velmi málo pomoci.
Zdroj:
CRIADO-PEREZ, Caroline. Neviditelné ženy: jak data a výzkumy utvářejí svět pro muže. Přeložil Tereza PLACHÁ. Brno: Host, 2024. ISBN 9788027518685.
