Článek
Vypuknutí války
Sovětský svaz napadl Finsko bez vyhlášení války 30. listopadu 1939. Následně byl stát pod velením Stalina jako jediný v dějinách vyloučen ze Společnosti národů. Válka nepřišla náhle, vztahy byly napjaté celá dvacátá a třicátá léta. Ale válka přišla i přes fakt, že Sovětský svaz a Finsko měly platnou dohodu o neútočení. Sovětský svaz požadoval už dříve finské území poté, co tehdy ještě Rusko v zmatcích po vystoupení z první světové války území ztratilo. Finsko dokázalo některé sovětské požadavky akceptovat, ale další požadavky byly nepřijatelné a nic na tom nezměnilo Stalinovo vyhrožování válkou.
Válka tak skutečně začala. Útoky byly naplánované po jednotlivých dnech, Sověti si mysleli, že na finském území uplatní stejný postup bleskové války jako nacisté v Polsku. Zatímco Polsko je rovná krajina, Finsko bylo zmrzlá země plná lesů. Podle plánů mělo být za tři týdny hotovo a Finsko mělo být předáno Stalinovi jako dárek k jeho narozeninám. Sovětští vojáci dokonce několikrát dostali upozornění, aby si dali pozor na překročení hranic z Finska do Švédska, tak rychlý postup byl očekáván. Očekávání to nebylo úplně nereálné, pokud se podíváme na čísla – sovětská armáda měla třikrát více vojáků, třicetkrát více letadel a dvěstěkrát více tanků v porovnání se stavem finské armády.
Finské přípravy
Finové byli připraveni. Měli strategii, měli nachystaná obranná pásma. Mannerheim, velitel finské armády, očekával válku bez vyhlášení, proto z hranic stáhl dělostřelectvo, aby nebyla finská armáda obviněna z jakéhokoliv incidentu. Letadla rozptýlil na menší letiště, aby nebyla všechna u sebe a nebyla lehkým terčem ještě na zemi. Dále extrémně zaminoval pobřežní vody a inicioval cvičení rezervistů, ze kterého se stala nenápadná mobilizace.
Finové ale nejen, že byli připraveni, zároveň dokázali improvizovat a inovovat, neustále hledali řešení, která měly kompenzovat jejich nižší počty a slabší techniku často ještě z první světové války.
Základní pravidla boje
Finská armáda věděla, že je slabší, proto bylo jasné, že nikdy nemůže bojovat v přímém střetnutí. Boj byl přizpůsoben těžkému terénu. Finská armáda na úplném začátku klidně ustoupila o čtyřicet kilometrů, jen aby poté neustále ztěžovala sovětským vojákům život v týlu. Ničili vlastní města, která následně opustili, otrávili studny, všechno pro to, aby se tam nedalo žít.
Sověti se s těžkou technikou mohli pohybovat jen po cestách, tam už na ně čekali velmi malé oddíly střelců na lyžích, které se mohly pohybovat v lesích, po zamrzlých vodních tocích, navíc prakticky neviditelní, protože na sobě měli bílé uniformy v zasněžené krajině. Sověti měli v naprosto bílé krajině tmavé uniformy.
Finské jednotky během zimní války u Vyborg Bay.
Zajímavý je i způsob, jakým se Finové ujistili, že Rudá armáda zůstane na cestách, na kterých je Finové chtěli mít. Finové rozkládali na zamrzlé vodní plochy obří plachty celofánu, aby zmátli nepřítele. Když nad zamrzlým jezerem letěl sovětský průzkumný letoun, celofán působil jako (nezamrzlá) vodní plocha, proto piloti hlásili nemožnost jezero přejít a sovětská armáda zůstávala na trasách, které pro ně byly komplikovanější.
Sissi a motti
Sissi byly speciální finské jednotky s upraveným výcvikem tak, aby vojáci dokázali fungovat v malém počtu ve špatně přístupném terénu, kde se měli pohybovat co nejrychleji s nejkvalitnější a nejlehčí výzbroji. Jejich hlavním cílem bylo pokrývat komunikace v lesích, po kterých Sověti s těžkou technikou museli jezdit. Sissi bojovaly partyzánským způsobem boje, členové jednotek připravovali pasti, do kterých lákali nepřátelské jednotky s násobně vyšším počtem členů, které následně rozdělili, izolovali a z dálky na ně útočili.
Nejklasičtější akce finské armády tak vypadala následujícím způsobem – zablokování silnice v úzkém místě mezi dvěma zamrzlými jezery. Blokáda způsobila, že se Sověti snažili projít přes zamrzlé jezero, ale to byl i plán Finů, kteří přesně na to čekali. Finové měli krásný a čistý výhled na nepřítele na rovné ploše přímo před sebou. Sověti byli obklíčeni ze všech stran, nezbývalo jim než jít přímo proti finským zbraním. Nastal chaos, každý byl sám za sebe. To byl přesně cíl finské armády. Na klíčových místech byly kulomety, ale v lesích se skrývali i finští odstřelovači. Tomuto obklíčení, rozdělení nepřátelského vojska na menší části a následnému izolování, říkali Finové motti, významově to odpovídá hromádce dříví na podpal.
Finské „hnízdo“ s těžkým kulometem Maxim M/32-33 čekající na sovětské jednotky blízko Lemetti.
Zablokování cesty mimo jiné způsobilo i to, že přeživší vojáci sovětské armády byli bez zásob, protože je nebylo jak dostat k armádě.
Snipeři
Velkou roli ve finské obraně měli odstřelovači. Nestříleli na každého nepřátelského vojáka, mířili na důstojníky a řidiče. Pokud neměl kdo řídit, nemohla se hýbat ani sovětská armáda. Schopnosti finských odstřelovačů nespočívaly jen v dokonalé střelbě, ale i ve schopnosti ležet dlouhé hodiny na jednom místě a vyčkávat; střílet bez optiky, jejíž odraz by mohl prozradit majitele zbraně, ale i třeba v hledání místa – finští odstřelovači často vyčkávali vleže pod stromem. Aby nebylo v extrémní zimě vidět, jak dýchají, dávali si do pusy sníh. Legendou se stal Simo Häyhä, jehož přesná střelba má minimálně přes 500 obětí a který měl naprostou volnost, nedostával příkazy, mohl operovat sám.
Zima
Podstatnou hrál i chlad, což zní samozřejmě, protože jsem na hranici Sovětského svazu a Finska v období zimy. Ale zima 1939/1940 byla rekordní, zima byla neobvykle krutá, teplota šla až na třicet pět stupňů pod nulou. Finové si postavili pro své decentralizované jednotky chaty v nepřístupných lesích, Rusové takové možnosti neměli. Ti byli nedostatečně oblečení, neměli zimní boty a samozřejmě neměli místo, kde se mohli schovat a kde si mohli zatopit. A když rozdělali oheň v otevřené krajině, stali se cílem pro odstřelovače. Finové mohli dostat v chatách nejnutnější první pomoc v případě zranění, zranění Rusové jen mrzli. Ani nejmodernější technice sovětské armády nebylo pomoci, co mohlo zamrznout, to zamrzlo.
Koktejl
I dnes stále známý Molotovův koktejl se poprvé použil ve Španělsku při občanské válce, ale Finové koktejl zařadili mezi svou hlavní inovaci a také mu dali jeho slavné pojmenování. Vyacheslav Molotov, ministr zahraničí a pro Finy hlavní tvář nepřátelské propagandy, po jednom z leteckých útoků na Helsinky prohlásil, že sovětské letectvo Helsinky nebombardovalo, ale že šlo o „chléb pro hladové finské vojáky“. Právě proto nedostatečně vyzbrojení Finové pojmenovali ironicky jednu z hlavních zbraní proti těžké sovětské technice po Molotovovi. Obvyklé použití této zbraně zahrnovalo past, při které zapadl tank, a následně Finové házeli koktejly na palivové nádrže. Jednoduché, ale efektivní.
Konec války
Poté, co Finové čelili a odolávali obrovské přesile, nakonec podepsali mírovou smlouvu, po které Finsko ztratilo přibližně desetinu území. Museli souhlasit i s dalšími ústupky. Válka trvala do poloviny března 1940.
Mezi důsledky války patří i velké poškození sovětské reputace. Naopak Finsku se dostalo velkého mezinárodního uznání, už během války se staly součástí armád i zahraniční dobrovolníci, stejně tak Finsko obdrželo i finanční pomoc ze zahraničí. I finská společnost se po předchozí občanské válce sjednotila.
Hitler získal pocit, že Sovětský svaz v plánované válce lehce porazí. Mezitím ale proběhly změny v sovětské armádě, ať ve velení, tak i systémové reformy.
Finsko a Sovětský svaz se k vzájemnému konfliktu vrátily po patnácti měsících míru v tzv. pokračovací válce, tentokrát měli Finové na své straně Německo. Když Finové uzavřeli v roce 1944 mír se Sovětským svazem, hned začali válčit proti Německu, s kterým uzavřeli mír až v roce 1947.
