Článek
Trump, Orbán a mnoho dalších autoritářů útočí na liberalismus, zpochybňují volný obchod a globalizaci. Je to však pouze další vlna, kterých bylo v dějinách už mnoho. Otázkou je, kam až současná vlna dojde a zda-li skončí katastrofou jako některé z předchozích vln odporu.
Nástup globalizace a první krize
Je složité určit přesný začátek globalizace, ale prvním bodem může být už období přelomu středověku a renesance, kdy začala fáze kolonizování mimoevropských částí světa. Hlavní rozmach globalizace ale přišel jednoznačně v 19. století. Dějiny už nebyly národní, ale staly se světovými. Pozitiva byla jasná. Ukazuje je jeden z nejklasičtějších grafů v dějinách, kdy prakticky všechny ekonomické ukazatele, které se za dlouhé stovky let neposunuly, najednou odstartovaly svůj ohromující vzestup.
První krize této formy globalizace přišla v poslední čtvrtině 19. století, kdy v roce 1873 začaly finanční krize ve Vídni a v New Yorku. Následovala „brzda“, krize a ekonomický pokles trvající přes 20 let. Se zmíněnými jevy se také objevuje výrazná protivlna, odpor, stížnosti a náznaky hlubších problémů spjatých s globalizací. Dějiny nasedly na první moderní výraznou vlnu nacionalismu a protekcionismu.
Rozmach 19. století nebyl hnán pouze technologickými inovacemi průmyslové revoluce, liberalismem, kapitalismem či diplomacií, ale západní státy čím dál tím více spoléhaly na bitevní lodě a násilí. Ačkoliv měly ekonomickou výhodu proti zbytku světa, západ se nesoustředil na obchodní soutěžení, ale vyhrožování armádou směrem k slabším státům. Kolonizace a profesionální armády s vyspělejší technikou znamenaly, že evropské země, které měly v roce 1800 pod kontrolou 35 % zemského povrchu, kontrolovaly na začátku století dvacátého už 84 % povrchu Země. Tento způsob rozšiřování globalizace způsoboval krize, až se nakonec Evropa dostala do krize největší – první světové války.
Nový liberalismus
Z pohledu globalizace byla druhá světová válka střetem mezi otevřenými a uzavřenými společnostmi, mezi liberální demokracií a fašistickou/nacistickou totalitou. Vítězství Spojenců tak mimo jiné znamenalo, že byl poražen i nacionalismu a protekcionismus, myšlenky stojící na opačné straně globalizace. Snahám uzavírat se před světem měl být konec. Opět nastal čas svobodného obchodu, mírového rozvíjení vztahů, globalizace a liberalismu.
Poválečný liberalismus však již nebyl liberalismem 19. století. Šlo o liberalismus podpořený sociálním státem, jednalo se o sociálnědemokratický liberalismus. Díky tomu, že občané byli více chráněni sociálním státem, v některých zemích i silnými odbory, mohli pak vyrazit vstříc mezinárodní konkurenci a svobodnému světovému obchodu. Západní společnost byla v odolnějším stavu, více chráněna před tržními výkyvy a krizemi.
Nástup Číny a nasycenost Ameriky
V 80. letech se reformoval a probudil čínský ekonomický obr. Čínská ekonomika rostla v této dekádě nejméně devět procent ročně. Nikdy v dějinách žádná jiná země neměla tak rychlý a konzistentní ekonomický růst. Zatímco Čína se stávala výrobní mocností, Spojené státy americké byly nasycené a jejich výroba začala stagnovat. Vyrábět se právě kvůli podmínkám v globalizované liberální ekonomice začalo jinde, levněji.
Ohromný protest proti globalizaci se odehrál v americkém Seattlu v roce 1999. Protest reagoval na konferenci Světové obchodní organizace. Minimálně 40 000 protestujících se zde sešlo, aby vyjádřili nespokojenost s globalizací. Mnoho lidí znamená i mnoho motivací, někteří protestující chtěli upozornit vyloženě na podmínky mezinárodního obchodu, někteří byli motivováni kritikou kapitalismu, některé zajímaly pracovní podmínky dělníků. Sešli se tu lidé více myšlenkových a ideologických proudů, od zástupců neziskových organizací a odborů, až po anarchisty a konzervativce. Reakce byly různorodé. Organizátoři byli s akcí spokojeni. Obyčejný Američan akci vůbec nechápal, protože proč by někdo protestoval proti kapitalismu a volnému obchodu? Noviny The New York Times se musely omluvit za to, že psaly chybně o velkém násilí a především házení zápalných lahví. Starosta Seattlu prohrál v následujícím roce volby, šéf policie ztratil místo. Město Seattle se v následujících letech protestujícím omluvilo a některým z nich dokonce vyplatilo odškodnění, protože byli neprávem zatčeni. V roce 2007 federální soud řekl, že město porušilo práva protestujících (čtvrtý dodatek americké ústavy) tím, že je policie prohledávala a zatýkala, aniž by měla reálné důvody. Mimochodem, o rok později se podobně kontroverzní konference a protest odehrával v Praze. Obecně byl konec 90. let „bohatý“ na protesty proti globalizaci.
Současné hnutí proti globalizaci
Ekonomické a technologické změny, které přicházejí s globalizací, způsobují dezorientaci a vykořenění lidí. Tito lidé mohou reagovat buď naději, nebo strachem. Otázkou je, jestli se zlepší jejich životní úroveň. To rozhodne o jejich reakci. Skupiny, které jsou utiskované, jsou na okraji zájmu, a které nikdo neslyší, mohou změnu chápat jako šanci na osvobození, lepší postavení a získání důstojnosti. Naopak skupiny, které jsou u moci a jsou zajištěné, se mohou obávat, že se jejich postavení ve společnosti zhorší.
Tím jsem se dostal k současné protireakci na globalizaci. Voličská základna Donalda Trumpa, většinou kdysi dobře prosperující běloši z manuálně pracujících vrstev, dlouhodobě pozorovala, jak jim mizí dobře placená pracovní místa, s kterými byl spojen i respekt, důstojnost a sociální postavení. Jako obvykle, protiglobalizační pocity a hnutí byly znovunastartovány po vážné krizi, tentokrát po finanční krizi z roku 2008. Nástup ekonomické krize se kryje s nástupem nového typu populismu, především toho pravicového. Elita z krize vyvázla bez poškození, naopak „potrestáni“ byli obyčejní občané, kteří za krizi vůbec nemohli. Objevila se frustrace, pocit bezmocnosti, nedůvěra vůči elitě. Nedůvěra k lidem, kteří systém řídí a těží z něj. Systém selhal. Ve výsledku se elita opět vzdálila obyčejnému člověku.
Fareed Zakaria dodává: „Podstatná část globalizační architektury byla navržena zcela nedemokraticky a většina institucí záměrně postrádá jakoukoliv souvislost s masami voličů. Globální orgány pro tvorbu pravidel, jako je MMF či EU, často volební politiku zcela opomíjejí.“ Tento „šlechtický“ přístup k demokracii v případě krize vyváří hněv a konspirační teorie o elitách.
Dnešní krize liberalismu a globalismu je důsledkem měnící se ekonomiky, společnosti a vlivu důležitých jedinců, kteří z těchto změn těží. Jedni přesouvají výrobu ze svých zemí do zemí s levnější pracovní silou a méně regulacemi, druzí upozorňují paradoxně ne na první skupinu, ale spíše těží ze strachu ze změn, z migrace, z mizejících pracovních míst apod.
Závěr
Globalizace přinesla i některé negativní jevy, ale ve výsledku změnila život většině lidí pozitivním způsobem. Měli bychom se lépe před sto lety? Těžko. Globalizace nám přinesla inovace, technologie, propojila nás s odlehlými částmi světa, prodloužila očekávánou délka života. Samozřejmě sebou globalizace přináší i tření, pokrok není zadarmo. Pokud přichází něco nového, něco starého musí i skončit. Proto některým lidem globalizace něco vzala, něco narušila. Soukromé firmy jsou tak obrovské a silné, že jedinec proti nim nemá šanci, ale často ani jednotlivé státy. To v některých vyvolává neklid. Tradice a zvyky mizí, rozpadají se. Pokrok je často pouze materiální, chybět nám pak mohou duševní věci. Globalizace narušuje společenství a může způsobovat problémy s vlastní identitou.
Globalizaci ale nelze zastavit. Otázka je, jestli dokážeme její krize přetavit v úspěšnou změnu. A každá změna, každá transformace globalizace, přináší novou vlnu reakcí. Bylo to tak před sto lety, je to tak i dnes. A bude to tak i při příští vlně. Musíme se poučit z minulosti, vidět, že vlny mohou dospět k nárůstu nacionalismu, který je pouze destruktivní a nikam nevede. Až na další novou vlnu globalizace.
Zdroj:
ZAKARIA, Fareed. Věk revolucí: proměny světa od 17. století do současnosti. V českém jazyce vydání první. Přeložil Martin POKORNÝ. Obzor-Politologie. Praha: Prostor, 2024. ISBN 978-80-7260-617-7.
