Článek
Fotbal na přelomu 19. a 20. století
Fotbal existoval v Anglii už na přelomu 18. a 19. století, ale až v druhé polovině století 19. nabral přibližnou podobu dnešního fotbalu – hrálo se tehdy sice na pět až sedm útočníků, ale základní pravidla už byla stanovena. Rozkvět měl na starosti Thomas Arnold, ředitel školy v Rugby, který se snaží uklidnit špatně chovající žáky a vnést do výuky závan moderních prvků. Z Rugby se fotbal šířil do dalších anglických škol, až bylo nutné se začít scházet, upřesňovat pravidla, domlouvat se a organizovat. Výsledkem byl vznik britské fotbalové organizace FA (Football Associaciation).
První mezinárodní zápas přišel v roce 1872, šlo o střet Anglie a Skotska. Do konce 19. století se fotbal nadále rozvíjel rychlým tempem. Nakonec byla uznána potřeba mezinárodního orgánu, který bude mít na starosti mezistátní zápasy. V roce 1904 vzniká FIFA, Mezinárodní federace fotbalových asociací. V roce 1908 FIFA zorganizovala první fotbalový turnaj v rámci olympijský her. Ve stejném roce se federace otevřela pro mimoevropské státy.
Fotbalové roztržky
Pravidla organizace stále nebyla jasná, vše se vyvíjelo a upravovalo za chodu. FIFA řešila jednu klíčovou otázku. Mohou být členy pouze státy, nebo i národy? FIFA stála na místě, nebyla schopna udělat rozhodnutí. Zatímco jedna skupina států se nebála a byla ochotna dát svým koloniím či provinciím možnost zřídit si fotbalové reprezentace (Velká Británie), druhá skupina států se bála, že pokud povolí svým „podřízeným“ mít vlastní reprezentace a fotbalové asociace, tj. stát se bude fotbalově federalizovat, bude to podnět k tomu, aby se jednotlivé národy odpojily a založily si vlastní státy. Tento strach převládl i u Františka Josefa I., rakouského císaře.
Druhým kritickým bodem byla otázka profesionalizace, tedy jestli hráči mají být placeni. Fotbalisté totiž platy nedostávali, ale všichni kolem, majitelé klubů, organizátoři zápasů, začali vydělávat velké peníze. Z různých národních fotbalových asociací se tak vyčlenily nové organizace, které měly na placení hráčům jiný názor než původní asociace. Například z původní anglické FA se vyčlenila AFA (Amateur Football Association). AFA chtěla vstoupit do FIFA, ale byla odmítnuta. Ze solidarity z FIFA vystoupila i francouzská fotbalová asociace USFSA. Vznikl zde tak prostor pro novou mezinárodní fotbalovou organizaci.
Češi a vznik nové fotbalové asociace
Tím se dostáváme k Čechům. FIFA totiž Čechy jako svého člena přijmula, ale rakouský císař se proti tomu vymezil. Rakousko – Uhersko podalo námitku, aby Český fotbalový svaz byl členem. Češi neměli vlastní stát, byli součástí Rakousko – Uherska, které už členem bylo. FIFA poslechla a Čechy vyhodila. Ale jak je známo, Češi se nevzdávají. Začali bojovat.
Zástupci české, francouzské a anglické organizace se v roce 1909 sešli v Paříži a založili konkurenční organizaci se zkratkou UIAFA (Union Internationale Amateur de Football Association). A rozhodli se zlobit. UIAFA jako svého předsedu přetáhla viceprezidenta FIFA Victora E. Schneidera.
Základním pravidlem nové organizace UIAFA bylo, že přijímalo státy i národy. Členy se staly svazy z Anglie, Francie, Belgie, Švýcarska, Španělska a Polska (navíc do organizace vstoupil i polský fotbalový tým Wisla Krakov). FIFA řeší, co teď. Nakonec se dostala k zákazu zápasů mezi týmy z FIFA s týmy z organizace UIAFA, které byly označeny za „separatisty“.
Rozběhl se tak skutečný boj na život a na smrt mezi dvěma organizacemi. Přežít mohla jen jedna.
První mistrovství Evropy, i když neoficiální
Vrcholem snažení UIAFA byl první evropský fotbalový turnaj. Psal se rok 1911, a turnaj, který se jmenoval v anglickém jazyce Great European football tournament (v domácí francouzštině Grand Tournoi européen de football), byl prakticky prvním mistrovstvím Evropy. Zajímavostí totiž je, že první oficiální Mistroství Evropy proběhlo až v roce 1960. A první Mistrovství světa v roce 1930. V roce 1911 šlo tedy skutečně o unikátní počin.
Ještě než turnaj začal, Češi si dali po cestě malé tour, v kterém porazili například dalšího člena UIAFA, Belgii, 6-1. Češi mimochodem nastoupili v dresech pražské Slavie.
Švýcaři k turnaji na poslední chvíli nedorazili a byli nahrazeni týmem výběru ze severu Francie. Dopředu bylo jasné, že se nebude účastnit Belgie a Španělsko, druhá jmenovaná země podle některých zdrojů kvůli napjatým mezinárodním vztahům s Francií.
Rozpoložení týmů bylo jasné. Angličané byli velkým a slavným týmem. Jediní, kdo mohli Anglii konkurovat, byli Češi. Češi vyhrávali těsně před turnajem, měli vynikající formu, a za pět let prohráli pouze jednou, 0-4 právě s Anglií. Český tým byl tvořen prakticky jen hráči Slavia Praha, výjimkou byl Josef Bělka ze Sparty, Miroslav Hajný z týmu SK Smíchov a Pilát z Bohemians. Naopak tehdejší tým Francie byl skupinou fotbalistů, kterému se smála celá Evropa. Po výhře na olympiádě v roce 1908 (2-1 nad Švýcarskem) sehráli 15 mezinárodních zápasů, uhráli jen jeden bod za remízu a skóre měli 13 – 100.
Do turnaje nastoupily tedy čtyři reprezentace – Anglie, Česko, Francie a „Severní Francie“. Rozlosovala se dvě semifinále. V prvním semifinále porazila Anglie překvapivě tým „Severní Francie“ pouze 2-1, ale důležitý byl postup do finále. V druhém semifinále porazil výběr Čechů Francii 4-1. Ve finále proti sobě stanuly týmy dvou hlavních favoritů. Češi nakonec vyhráli 2-1, když v 83. minutě chytil český brankář Primmer penaltu. Další zajímavostí je, že českou reprezentaci trénoval legendární skotský trenér John Madden, který v té době vedl i pražskou Slavii.
O týden později ještě porazili Češi v dvou přátelských zápasech dva francouzské kluby, následně je v Čechách na vlakovém nádraží vítaly tisíce lidí.
Jen labutí píseň…
Tento turnaj však představoval jediný vrchol organizace. Další kongres v roce 1912 se měl konat v Praze, ale asociace přestala být aktivní. Národní asociace se různě měnily, vstupovaly do dalších organizací, a navíc stejně usilovaly o vstup do konkurenční FIFA. V roce 1914 se Český fotbalový svaz změnil na Československý svaz fotbalový.
Pravděpodobně však bylo od začátku rozhodnuto, protože možnosti UIAFA zničit FIFA byly nulové, všechnu moc držela FIFA. Souboj nevedl k žádným novinkám nebo přelomovým změnám. V průběhu několika málo let byly „separatistické“ týmy bojkotovány zbytkem světa, mezitím se potvrdil monopol FIFA. UIAFA zanikla a FIFA rozhodla, že členem může být pouze stát. Mocní opět vyhráli.
Zdroj:
ROKITA, Zbigniew. Králové střelců: sport ve stínu impéria. Přeložil Martin VESELKA. Prokletí reportéři. Žilina: Absynt, 2025. ISBN 978-80-8203-570-7.
