Článek
Žena a dějiny
Po celé dějiny je žena neviditelná. Už pravěké lovení je chápáno jako mužská aktivita. A jestliže veškerý další společenský pokrok je díky úspěšnému lovu, je celá evoluce poháněna mužem. Kde je žena? Pokud dáme příliš velký vliv lovu, přenášíme příliš mnoho důležitosti na agresi a to je pochopitelně jen jedna část lidského života nejen v pravěku. Pokud se přeneseme do dnešních dob, agrese stále zůstává u mužů. Podle zprávy OSN je 96 % všech napadení způsobeno muži.
Za vším vidíme muže. Automaticky už za pravěkými jeskynními malbami viděli akademici muže. Proč? Protože muži lovili, malba zobrazuje lov, malbu tak museli nakreslit muži. Nové výzkumy však ukazují, že většina maleb v jeskyních ve Francii a Španělsku byla vyrobena ženami.
Ve starověku, i v těch nejvyspělejších civilizacích, vše bylo jen o mužích a jejich zkušenostech. Každý následující zlom v dějinách, vznik demokracie ve starověku, renesance, osvícenství, vše jsou to čistě mužské zkušenosti. Ženy neměly žádná práva a žádné zastoupení. A i když vznikly krásné dokumenty, různé deklarace lidských práv, vždy šlo ve skutečnosti pouze o práva mužů.
Klasickým příkladem z dávných dějin jsou i kosti a dokonce celé kostry. U koster bychom předpokládali, že by mělo být jednoduše a objektivně určeno, jestli se jedná o ženu nebo muže. Známá „Birka válečnice“ byla však i přes jasně ženskou pánev určena jako mužský vikingský válečník. Stačilo k tomu jen to, aby žena byla pohřbena vedle velkého množství zbraní spolu se zvířecími obětmi. Takové pocty by se přece nemohlo dostat ženě, říkali si akademici. Kostra válečníka se pro vědce rovnala automaticky kostře muže.
Ženy a jazyk
Ženy v dějinách jsou samozřejmě „neviditelné“ i v mnoha dalších ohledech. Můžeme začít jazykem. I naše jazyky jsou nastavené tak, že automaticky předpokládají, že základem společnosti je muž. Někdo by mohl říct, že to jsou jen slova, na tom nezáleží, jedná se o maličkost. Ale je to i jazyk, co vytváří kulturu a dějiny. V roce 2012 vyšla analýza World Economic Forum, která měla jasné výsledky – pokud konkrétní jazyk je postaven tak, že v mnoha slovech předpokládá, že se automaticky jedná o muže, v dané společnosti zároveň existují největší rozdíly mezi mužem a ženou. Naopak nejmenší rozdíly jsou v zemích, které jsou v jazyce přirozené a odlišují automaticky mezi mužem a ženou. To znamená, jazyk dovoluje, aby byl gender označen, ale samotné slovo není genderem zatíženo (například v angličtině je normální užívat „male teacher“ a „female teacher“, ve slově „teacher“ není automaticky žádný gender). Mimochodem, stejně je to s dnešní formou komunikace, s emojis. Emojis používají více ženy, ale až do roku 2016 bylo slovo mužského rodu.
Naprostou klasikou je experiment, kdy mají děti například nakreslit člověka, který je označen jazykově neutrálním označením pracovní pozice, například výzkumník, designer, uživatel apod. Většina nakreslí muže. A pokud půjdeme do rozvojových zemí, je to extrém. V Pákistánu měly děti nakreslit „my“, žádný z kluků nenakreslil dívku nebo ženu, jen velmi málo dívek nakreslilo ženu.
Ženy a svět populární kultury
I svět filmu je zatížen stejným efektem. Třetina hereckých rolí jde ženám. A nejde jen o to, že muži mají více rolí, ale zároveň stráví ve filmu přibližně dvakrát více času. Pokud hraje muž hlavní roli, je to dokonce třikrát víc. Ale když má žena hlavní roli, je prostor žen v porovnání s muži ve filmu půl na půl (ne třikrát víc než muži ve vedlejších rolích…).
Od roku 1995 je každých pět let kontrolováno zastoupení žen v médiích. Pouze 24 % výstupů v tisku, v televizi a radiu je o ženách. Stejné je to se školními učebnicemi. Třicet let trvala studie učebnic v Německu, Spojených státech amerických, Austrálii a Španělsku. Výsledkem bylo, že muži jsou v jazykových učebnicích zastoupeny v poměru 3:1.
Dějiny jsou plné situací, událostí, procesů a objevů, které si přivlastnili muži, ačkoliv je měly na starosti ženy. Pravděpodobně nejznámější je případ Rosalindy Franklin, která „objevila“ DNA.
Když tenista Andy Murray vyhrál v roce 2013 Wimbledon, byl oslavován jako hráč, který ukončil strašně dlouhé čekání, kdy britský turnaj bude mít britského vítěze. Podle novinářů to trvalo 77 let. Problém byl, že v roce 1977 vyhrála Wimledon Virginia Wade, britská žena.
Důsledkem je, že muži jsou v kultuře zastoupeny násobně v porovnání s ženami, jsou v přesile, mužský pohled je tak brán jako univerzální. Ženská zkušenost a pohled na svět jsou vidět a slyšet minimálně, ačkoliv ženy jsou polovinou světové populace.
Ženy nejsou však vynechány jen z kultury, ale i ze scény moci, ze života politického.
Ženy a současná politika
V současné politice identity se některá politická hnutí vrací k dělníkům (například MAGA). Při amerických volbách z roku 2016 se velkým tématem stalo hornictví. V té době pracovalo v tomto oboru 53 420 Američanů, mediánová roční mzda byla 59 380 dolarů. To můžeme porovnat s většinově ženským povoláním, s uklízením a dalšími placenými domácími pracemi. Na této pozici ve stejně době pracovalo v Americe 924 640 lidí, což je skoro dvacetkrát více než horníků. A plat? 21 820 dolarů. Kdo pak je skutečná dělnická třída?
Závěr
Problémem je, že některé věci by šly jednoduše spravit, ale politici a lidé s vlivem nemají dostatek dat. Často se nezískávají potřebná klíčová data – nerozděluje se například podle pohlaví. Dnes už je to běžnější, ale v minulosti to tak nechodilo. A proto o ženách a jejich zkušenostech nevíme. Ženy jsou brány jako menšina, jsou neviditelné, i když tvoří polovinu populace.
Naopak, když se to mužům hodí, jsou ženy až moc viditelné, to je příklad násilí a domácí neplacené práce. Ale o tom zas někdy jindy.
Zdroj:
CRIADO-PEREZ, Caroline. Neviditelné ženy: jak data a výzkumy utvářejí svět pro muže. Přeložil Tereza PLACHÁ. Brno: Host, 2024. ISBN 9788027518685.
