Článek
Amerika. 50. léta. Bar. Lidé se baví, smějí se, skleničky cinkají. V pozadí hraje rock’n’roll. A to ze skříňky umístěné v rohu místnosti. Jukebox. Nástroj přehrávající nejpopulárnější písničky doby. Mohli bychom říct, že se jedná o nástroj, který přináší potěšení, zábavu. Ve skutečnosti se často jednalo o nástroj organizovaného zločinu, o nástroj mafie. Proč si mafie vybrala jukeboxy? Jak na nich vydělala miliony dolarů? Jak vše souvisí s úspěchy některých umělců?
Vznik jukeboxu a jeho šíření
Příběh jukeboxu začíná u slavného vynálezce Thomase Edisona, jehož fonograf byl následně upraven do podoby, která dokázala přijímat mince. Panují velké nejasnosti a spory, komu náleží toto prvenství. Louis Glass a William S. Arnold předvedli první demonstraci fungujícího nástroje veřejnosti, Albert K. Keller tvrdil, že on vyrobil stroj jako první. V roce 1889, v San Franciscu, měl jukebox svůj komerční debut. Kvalita hudby byla údajně mizerná, přesto upravený fonograf vydělával – během prvních šesti měsíců měl přinést 1000 dolarů (kolem 35 000 dnešních dolarů). První jukebox se tak mohl šířit do dalších barů a zařízení.
Jukebox v rukou korporací
Skutečný průlom jukeboxů přišel ve 20. letech 20. století. Výrobu převzaly velké firmy (Seeberg, Rock-Ola, Wurlitzer, AMI) a zvuk se zlepšil. V roce 1927 AMI představila zařízení, které mohlo přehrávat větší množství písní. Právě tehdy se začíná objevovat i termín jukebox. Jukebox od AMI měl několik výhod. Představoval skutečně princip hudby na vyžádání, protože měl větší výběr. Přehrával ale také za méně peněz než bylo potřeba ke koupi nahrávky, zároveň zařízení mělo kvalitnější zvuk než nástroje, které bylo možné koupit domů. Jukeboxy začaly měnit celý hudební průmysl, nahrávací společnosti se zaměřily na takovou hudbu, která se hodí do barů a salonů.
Další kapitola dějin jukeboxu začala po druhé světové válce, především v průběhu 50. let se svět jukeboxů propojil se světem mladých a jejich rock’n’rollu.
Jukebox a mafie
Některé z výše zmíněných firem měly vazby na mafii. Například zakladatel Rock-Ola, David Cullen Rockola, byl přímo napojený na mafii a v roce 1929 byl odsouzen za korupci. Ve vězení si však odseděl pouze šest měsíců, protože pomáhal usvědčit další mafiány. AMI řídil Frank Garnett, který byl příbuzný extra mafiánské kapacity Jakea Guzika. V roce 1949 AMI převzal Sam „Mooney“ Giancana, dalším důležitým členem jedné z mafiánských skupin.
Pro činnost mafie je důležité si vysvětlit, jak celý svět jukeboxů fungoval. Nešlo totiž pouze o prodej jukeboxu. Byla zde i pozice operátora jukeboxů. Šlo o člověka, jehož prací bylo objíždět podniky s jukeboxy, udržovat je, ale zároveň měnit nahrávky. Operátor viděl, co se často přehrává, jaké jsou nejoblíbenějších skladby na konkrétních místech, upravoval tak obsah podle regionů, zároveň často přidával nejpopulárnější národní hudbu. Operátor rozhodoval o obsahu jukeboxu, rozhodoval o tom, co se bude a nebude hrát. Data z jukeboxů hlásili samotní operátoři, tyto data pak tvořila populární žebříček 100 nejoblíbenějších skladeb. A na základě tohoto žebříčku se radia rozhodovala, co budou hrát. Ve 40. letech bylo ve Spojených státech amerických přes 500 000 jukeboxů, každý operátor měl obvykle na starosti několik stovek přístrojů.
Hotovost a praní peněz
Důležitá je i další věc. Cash. Veškerý byznys probíhal v hotovosti. Žádné účtenky, žádný dohled. Ráj, pokud někdo nechce, aby stát kontroloval, kolik vydělává. A peněz bylo v jukeboxech vážně hodně. Zákazníci sice platili drobné, ale zákazníků bylo několik miliónů denně. Jukebox se tak ukázal být mašinou na peníze. Jukebox v rukou mafie nebyl jen hudebním zařízením, ale zdrojem peněz.
Mafie měly na oko legální firmy, které se zabývaly distribucí. Na papíře dodávaly jukeboxy, zajišťovaly základní servis, a samozřejmě dodávaly hudbu. Pokud bar neměl peníze na nový jukebox, mafie mohla majiteli přístroj poskytnout zcela zdarma, výměnou za větší podíl z přehrávání samozřejmě. Zatím to zní jako docela klasický legální byznys. Problém byl, že mafie často násilně přebírala cesty operátorů, ať už přes výhrůžky, či reálné násilí a dokonce vraždy. Když převzala distribuci, probíhal stejný proces v barech – pokud majitel nechtěl jukebox, mohla se mu stát „nehoda“.
Vzhledem k tomu, že veškeré podnikání probíhalo v hotovosti, nevyužívala mafie jukeboxy pouze k vydělávání peněz, ale i k legalizování peněz získaných z nelegální činnosti. K praní peněz. Bylo to jednoduché – nikdo nemohl vědět, kolik lidí si skutečně koupilo přehrání hudby. Operátor vykázal více přehraných skladeb, mafie si připsala více legálních tržeb, které reálně ani neexistovaly. V účetnictví najednou máme více peněz, což lze využít tak, že peníze získané za drogy přesuneme do účetnictví k prodávání hudby. Nikdo nemá šanci nic zjistit, pokud mafie zaplatí daně.
Legendární mafiáni
Ve 40. letech vynikal Meyer Lansky. Lansky koupil všechny jukeboxy v oblasti, které následně pronajímal podnikům výměnou za minimálně padesát procent zisku. Lensky vlastnil nakonec nejen jukeboxy, ale založil si i nahrávací společnost – ve výsledku tak vlastnil i disky, které jukeboxy pouštěly, a umělce, které jukeboxy přehrávaly.
V 50. letech vybudoval impérium Jake Guzik, člen chicagského Outfitu. Guzik kontroloval 100 000 jukeboxů, což bylo dvacet procent všech přístrojů v Americe. Ročně vydělal několik miliónů dolarů jen z přehrávání v barech. Právě podobným vlivem mohla mafie ovlivnit kariéry umělců – mohli je dát do všech jukeboxů a přehráním je dostat do žebříčku nejhranějších muzikantů, nebo je naopak odebrat z jukeboxů a kariéru jim ukončit. Existují soudní svědectví, jak producentům nebo umělcům stačilo znát správné členy mafie, a najednou neznámá skladba od neznámého autora hrálav tisících jukeboxů po celé zemi. Mafie tak pouze nevydělávala, neprala peníze, ale i ovlivňovala hudební vkus společnosti.
Vyšetřování mafie a úpadek jukeboxů
Během 60. a 70. let americké úřady zaregistrovaly pochybné pohyby peněz, tak se prostředí barů a jukeboxů dostalo do kanceláří FBI. Následovaly razie, vyšetřování a soudy, později i nové zákony a regulace.
Mezitím se ale změnil svět a s ním i zábava – lidé měli domácí přehrávače, rádio, později kazety, jukebox byl vytlačen z hudební scény. A spolu s jukeboxy skončila i jedna výdělečná větev mafiánských činností.
