Článek
Na začátku byly zlobivé bohaté děti
Vznikl by fotbal, kdyby děti nezlobily? Žáci elitních britských škol v průběhu 19. století začali „zlobit“. Možná trochu překvapivým důsledkem byl vznik fotbalu, dnes globální zábavy. Angličtí školáci, tehdy pouze z řad bohatší elity, byli bohatší než jejich učitelé. Nejen, že žáci učiteli pohrdali, ale na některých místech proti jejich metodám a obecně konzervativismu revoltovali. Chvílemi situace připomínala malou válku, například v roce 1797 musela do elitní školy v Rugby přijet armáda. V roce 1818 armáda napochodovala do školy ve Winchesteru, jednalo se už o šestý zásah během posledních padesáti let. Ani na dalších školách nebylo víc klidu, číst si lze i o útocích na okolí, na házení kamení po kolemjdoucích a ubližování zvířatům kolem škol.
V popsané atmosféře se objevuje postava Thomase Arnolda, ředitele již zmíněné školy v Rugby. Arnold se rozhodl zkusit řešit situaci pomocí experimentu. Z větší perspektivy šlo o nahrazení konzervativní výuky a tělesných trestů více moderní výukou a osvícenými způsoby. Jedním z malých experimentů byl i fotbal. Arnold si myslel, že agresivita a soupeření pomůže potlačit agresi vůči učitelům. Žáci se měli vymlátit na hřišti, ne na učitelích, kteří tak měli získat zpět respekt. Jak už je zřejmé, experiment se povedl a fotbal se začal šířit i na další vzdělávací instituce.
Zmatky a chaos v pravidlech
Fotbal v Anglii už na určité úrovni existoval, ale měl velmi špatnou pověst. Joseph Strutt vydal v roce 1801 knihu s názvem „Sportovní disciplíny a zábavní aktivity anglického lidu“, v níž popsal, že fotbal prakticky nikdo nehraje. V knize zabírá fotbal dvě strany, i kohoutí zápasy byly rozepsány na více stránkách.
První problém znovuobjevení fotbalu a jeho šíření bylo, že každá škola hrála podle jiných pravidel. Když školy hrály proti sobě, docházelo k nejasnostem a hádkám, protože každá škola hrála podle jiných pravidel, na které byla zvyklá. Jednalo se o maličkosti, které často odpovídaly kontextu školy, kde se fotbal hrál. Například pokud škola měla louku, na které se u nich hrál fotbal, tolerovala se ostřejší hra. Naopak, pokud se na další škole hrál fotbal na dlažbě, hráči byli citlivější například na strkání tělem a místní pravidla to omezovala.
Problémy a odlišnosti v pravidlech vedly ke schůzce v londýnské hospodě během podzimu. 1863. Objevily se zde dvě fotbalové frakce. Jedna chtěl zjednodušeně kopání a kličkování, druhá chtěla běhání a chytání míče. Na úvodní schůzce se problémy nevyřešily, spíše se prohloubily. Proto bylo dalších několik schůzek v rozmezí týdnů, na jejichž konci vyhrála strana příznivců kopání do míče. Výsledkem bylo založení The Football Association (FA; britský fotbalový svaz). Druhá frakce se na čas stáhla a později založila jiný sport, rugby, podle školy, kde byl ředitelem Thomas Arnold.
FA existuje dodnes a dokonce má stále ohromné pravomoci ve fotbalovém světě. Pokud by se dnes měla měnit pravidla fotbalu, FA má čtyři hlasy, a celá FIFA, Mezinárodní federace fotbalových federací, sdružující 207 mezinárodní federací, má také čtyři hlasy jako celek. Bez Britů tak nelze měnit pravidla fotbalu ani po 150 letech.
Systém hry a nová pravidla
Až po založení FA bylo rozhodnuto o základních pravidlech – fotbal se bude hrát s jedenácti hráči na každé straně, míč bude kulatý, na lajnách budou dva rozhodčí pro případ, že by došlo k hádkám. Až později vznikla funkce hlavního rozhodčího. Tato funkce však vznikla jen proto, kdyby se hádali rozhodčí na lajnách, nikoliv hráči na hřišti. Vznikala i další pravidla, která dnes zná každý fotbalový fanoušek na světě. Ještě později si poprvé vezme rozhodčí píšťalku a až na úplném konci 19. století se pískne první penalta, tehdy nazývaná „střela smrti“.
Anglický fotbal v druhé polovině 19. století by dnešnímu divákovi připadal divný nejen z pohledu pravidel, ale i vzhledem k systému hry. Nikoho by tehdy nenapadlo kopat míčem vzduchem desítky metrů daleko. Tím pádem nikoho nenapadla ani hlavičkovat. Týmy měly na hřišti sedm útočníků, někdy i více. Všichni hráči se vrhali na hráče, který měl momentálně míč. A kdo měl míč, snažil se prosadit sám, snažil se kličkovat mezi co nejvíce soupeři. Hráči hráli pouze sami na sebe, v Anglii vůbec nešlo o týmovou hru. Skutečný gentleman nenahrával, hrál pouze pro své vlastní potěšení.
První oficiální mezinárodní zápas se odehrál v roce 1872 mezi Skotskem a Anglií. Šlo o střet úplně odlišných fotbalových kultur, Skotové hráli skutečně jako tým, Angličané hráli každý sám za sebe, jejich hra měla stále prvky rugby.
Ekonomický a sociální kontext fotbalu
V Anglii začaly probíhat soutěže, vyvíjet se tak začal i ekonomický a sociální kontext fotbalu. Hráči byli amatéři a existoval zákaz vyplácení odměn. Hrát tak mohli jen lidé, kteří si to mohli dovolit – bílí muži. Jestliže první střet ohledně fotbalu měl jádro v určení pravidel, druhý konflikt je o tom, kdo vůbec fotbal může hrát. Bohatí gentlemané si totiž chtěli nechat fotbal pouze pro sebe. Neoficiálně se hráči bránili tomu, aby mezi sebe pustili hrát i chudé pracující, oficiálně se však tvrdilo, že se jedná skutečně pouze o hru pro gentlemany, kde není místo pro peníze, jde o ctnost. A navíc je to velmi fyzické náročné.
Šlo však o obranu světa, který už neexistoval. Fotbalu pomáhala průmyslová revoluce a její důsledky. V rozrůstajících městech bylo více lidí, hráčů i diváků. Diváci začínali mít větší příjmy, pravidelný program a jeho část začínal zabírat volný čas. Tím, jak se lidé stěhovali do měst, pryč z prostředí, které znali, tak se chtěli socializovat, získat novou komunitu. Identifikovat se s něčím větším. Ve všem zmíněném byl prostor pro fotbalové kluby. Fotbal vyhovoval jak státu, tak církvi – ve zdravém těle, zdravý duch.
Rozvíjely se i způsoby přepravy, týmy mohly cestovat na větší vzdálenost. A za týmy mohli přicestovat i fanoušci. Na prvním oficiálně zápase v roce 1872 bylo 4 000 diváků, v roce 1908 už 121 000. Se zvedající se návštěvností souvisí i ekonomická stránka fotbalu. Fotbal se posunul na jinou úroveň, proto začalo jít i o peníze. Pořadatelům došlo, kolik mohou vybírat za lístky, kolik lidí může přijít na zápas, kolik mohou vydělat. A tak se objevilo celé nové odvětví, kde bylo potřeba hrát zápasy pravidelně. Začaly se stavět nové stadiony. A z fotbalu byl najednou na konci 19. století byznys. Stačilo pouze 30 let a ze sportu, který hráli jen středoškoláci, se stal sport pro masy.
S tím, jak se z fotbalu stal byznys, se znovu objevila otázka placení hráčů. Oficiálně bylo odměňování hráčů stále zakázané, ale kluby chtěly mít nejlepší hráče, a držet vše na amatérské úrovni už nebylo reálné. FA tak rozhodla a povolila placení hráčům. Fotbalový svět se tak definitivně otevřel i chudším mužům. Anglická liga byla první profesionální ligou na světě. Prvního ročníku se zúčastnilo hned dvanáct týmů. A postupně nižší a střední třída naprosto převzala oblíbený sport gentlemanům z vrstvy nejvyšší.
Následovalo další šíření fotbalu po celém světě, Britové jako největší koloniální velmoc měla další vývozní artikl. Vyvážet ho mohl prakticky každý muž - učitel, bankéř, student, obchodník a mnoho dalších, kteří si chtěli zahrát fotbal na cestách jen pro radost. Místní se nejdříve jen koukali, ale postupně se zapojili a fotbal také naučili.
Zdroj:
ROKITA, Zbigniew. Králové střelců: sport ve stínu impéria. Přeložil Martin VESELKA. Prokletí reportéři. Žilina: Absynt, 2025. ISBN 978-80-8203-570-7.
