Článek
Mistr konspirace, vlastnil přes třicet různých identit. K dispozici měl desítky bytů, mezi nimiž se pohyboval a každou noc spal v bytě jiném. Pravidelně některé byty na měsíce opouštěl, aby je následně vrátil do „oběhu“. Hlavně, aby v jeho chování nebyl předvídatelný vzorec. V časech, kdy měl největší obavu ze zatčení, vstával ve 3:30 a chodil se na chvíli ještě vyspat do lesa, protože věděl, že nepřítel chodí zatýkat mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní. To byl Gunnar Sønsteby, muž rituálů, klidu, organizovanosti a plánování. Zároveň se díky těmto vlastnostem a schopnostem stal norskou legendou a hrdinou protinacistického odboje během druhé světové války.
Gunnar Sønsteby se narodil v roce 1918. Po absolvování gymnázia (1937) se přestěhoval do Osla, kde studoval ekonomii na univerzitě. Než přišla druhá světová válka, stihl pracovat na několika pozicích a absolvoval i povinný vojenský výcvik. V době začátku okupace nacisty norského území pracoval jako účetní.
Německo začalo invazi do Norska v březnu 1940. Norská armáda se vydržela bránit dva měsíce. Nacistické Německo a jejich válečný průmysl byl závislý na švédské železné rudě, která když byly vodní cesty zamrzlé, musela cestovat přes norskou železnici a pak do Německa. I to byl jeden z důvodů, proč nacisté zaútočili na Norsko.
Sønsteby bral okupaci velmi vážně a osobně, moment, kdy mu nacisté pochodovali přes jeho ulici, bral jako obrovské ponížení. Právě zde začíná jeho cesta, na jejímž konci se z něj stal nejoceňovanější hrdina v norských dějinách. Po začátku okupace se Sønsteby snažil dostat malou loďkou na sever Švédska, kde se chtěl připojit k malé skupině odporu a dál se dostat do Británie. Omrzliny ho ale donutily vrátit se zpět do Osla. Ale Švédsko, během druhé světové války neutrální stát, bude hrát v další části příběhu klíčovou roli.
Ani v Oslu Sønsteby neváhal a připojil se k odboji. Jeho první protinacistická skupina byla ale velmi opatrná a Sønsteby byl netrpělivý, chtěl akci proti okupantům. Začal tak samostatně sbírat informace, což mu bylo umožnění i tím, že nabídl své služby státní pronacistické policii, čímž měl vždy zajištěné povolení cestovat. Reálně ale všechny fotografie a informace posílal britské ambasádě ve Švédsku. Informace často předával osobně, byl schopný se do sousedního Švédska dostat. V hlavním městě Švédska se mu podařilo kontaktovat britskou SOE, organizaci, která měla na starosti organizaci sabotáží na nacisty okupovaném území. Sønsteby se stal agentem číslo 24.
Prvním úkolem v roli oficiálního agenta bylo zjistit informace o ponorce a nově budovaných částech přístavu na dalekém norském severu v Trondheimu. Jak už jsem zmínil, na všechny cesty bylo ve válečných časech potřeba povolení, nyní, na sabotáže, už nemohl používat oficiální povolení od nacistů, Sønsteby se tak musel stát mistrem ve falšování nacistických dokumentů a dokonce uměl napodobit podpisy nejdůležitějších lidí ve státě.
Jedním z nejoriginálnějších činů Sønstebyho bylo obstarání tiskových desek centrální banky Norska, jejich předání SOE, která tak byla schopna tisknout norské peníze a financovat jimi norský odboj proti nacistům.
Po několika úspěšných akcích začalo gestapo zostřovat své akce a hledání, proto se Sønsteby začal více ukrývat a stahovat ze scény. Nakonec odcestoval do Británie, SOE se na několikátý pokus podařilo Sønstebyho přesvědčit, aby ve Velké Británii podstoupil speciální výcvik. Nyní, když po něm byla zvýšená sháňka od gestapa, to byla šance, jak se ukrýt, ale zároveň pomáhat Norsku. Předtím trénink ve Velké Británii odmítal, protože chtěl být neustále v akci a škodit nacistům.
Do Norska se vrátil jako parašutista v listopadu 1943. Přiletěl do jiné situace, v Oslu byla jiná atmosféra, nacisté postupovali tvrději, několik kolegů odbojářů bylo ve vězení.
Sønsteby začal velet skupině, která byla později pojmenována jako Kompani Linge. A začalo velké množství úspěšných akcí – potopené lodě, zničená děla ještě v továrnách, ale také třeba strategické zničení úřadu a především dokumentů v nich, které měly sloužit k tomu, aby norští mladíci byli odvedeni na východní frontu. Kompani Linge dokázala zničit 75 000 přídělových knih, což znamenalo zrušení plánu snížit příděly jídla Norům. Mezi klasické akce patřilo ničení železnic, po kterých měli být posíláni nacističtí vojáci na jih, když se v Normandii vylodili Američané a spojenci.
Sønsteby, jeho skupina a obecně norští odbojáři nepoužívali jen sabotáže jako formu odporu, zabili i několik desítek až stovek Norů, kteří oficiálně a přímo kolaborovali s nacisty, nebo někoho udali. Nejvýše postaveným cílem byl Karl Marthinsen, šéf pronacistické policie a člověk, který se podílel na vraždění Norů.
Sønstebyho (skutečné) jméno dostali nacisté až těsně před koncem války. Sám Sønsteby připisoval svou úspěšnost tomu, že hodně akcí vykonával sám a sám si také zařizoval všechny dokumenty, občanky, povolení apod. A také měl velmi obyčejný vzhled. Sám vyprávěl, že dokázal zachovat klid, neměl nervy, až na konci války začal pociťovat úzkost. Posledních šest měsíců války u sebe vždy měl granát, aby mohl spáchat sebevraždu.
Těsně po konci druhé světové přivítal norskou královskou rodinu a byl v ochrance při některých významných akcích. Jedním z jeho finálních úkolů bylo pomáhat při zatýkání, eskortování a odsouzení největšího norského zrádce, Vidkuna Quislinga.
Po válce odmítl nabídky práce od norské i britské tajné službu, protože už nechtěl mít nic společného s válkou, vojskem a zbraněmi. Místo toho opustil Norsko, vystudoval Harvard a pracoval v ropném průmyslu ve Spojených státech amerických i Norsku.
Po návratu do Norska věnoval svůj čas i přednáškám na školách, v kterých se snažil přenášet hodnoty na mladší generace. Velice mu záleželo na svobodě. Gunnar Sønsteby je příkladem, že být dobrým člověkem v těžkých časech obnáší dělat těžká rozhodnutí, která mohou zahrnovat i násilí. Naopak „neušpinit si ruce“, stát na kraji, být nečinný, abychom měli čistá svědomí, znamená stát se špatným člověkem.
Gunnar Sønsteby byl oceněn Válečným křížem se třemi meči, žádnému jinému Norovi se nedostalo takové pocty. Zemřel v roce 2012 ve věku 94 let, na pohřeb mu přišli všichni nejvýznamnější představitelé norského státu.
O činech Gunnara Sønstebyho vznikl v roce 2024 film „Číslo 24“.
