Článek
Programování mysli
Pokud dostanou děti v první třídě základní školy za úkol nakreslit vědce a další povolání, děti přibližně v polovině příkladů nakreslí muže a v polovině ženu. Po dalších třech letech už většinou kreslí muže. V patnácti nakreslí dospívající prakticky už pouze muže. V průběhu dětství nám společnost do hlavy vloží očekáváné chování od určitých skupin lidí. Vzniká nám v hlavě mnoho stereotypů, mnoho konstruktů, jeden z nich nám vypráví, že muž je odborník.
Klasickým příkladem v dospělosti může být programování. Když se řekne programování, pravděpodobně si představíme mužské postavy, práci přes noc, obsesi. To je stereotyp. Ženy ukazují náklonnost k programování jiným způsobem, přesto se od nich v kurzu programování na univerzitě očekává vzorec mužského chování. Některé ženy to tak udělají, další ne. Noční programování a obsesi můžeme vidět jako lásku k předmětu, ale také jako nevyzrálost a zaměření pouze na jednu věc.
Když si ženy hledají práci, přihlásí se pouze na pozice, pro které jsou kvalifikované. Hodnotí svou inteligenci přesně. Muži si myslí, že jsou chytřejší než většina. A mají sebevědomí, aby se přihlásili i na pozice, pro které nejsou kvalifikovaní. Problémem tak není, že ženy neusilují o některé pozice, problémem je, že muži se hlásí na pozice, na kterých nemají být.
Svět jako nepřátelské prostředí
Když se žena na pracoviště dostane, narazí opět na spoustu problémů, protože většina pracovišť je navržena pro muže. Dveře jsou příliš těžké, schodiště je skleněné (ženám může být vidět pod sukni, pokud ji nosí), průměrná teplota v místnosti je nastavena podle mužů. Poslední případ může znít absurdně, ale i teplota v kancelářích byla posledních sedmdesát let zkoumána. Testována byla vždy na mužích ve středním věku a podle nich byla stanovena ideální teplota v kancelářích. Pochopitelně pro mladé ženy, které pracující v kancelářích, jsou vhodné jiné podmínky.
Každý rok zemře ve vyspělém světě osm tisíc lidí na rakovinu spojenou s pracovními podmínkami. I zde byl všechen výzkum prováděn pouze na mužích. Úroveň radiace, která je přijatelná pro průměrného muže, má naprosto jiné účinky na ženské tělo.
Spojené státy Americké jsou údajně zemí svobody. To znamená mimo jiné i méně regulací a pravidel pro výrobu jídla, kosmetiky, léků a dalších každodenních pomůcek. V roce 2015 se zjistilo, že čistící prostředky prodávané v Americe obsahují jedy. A samozřejmě, s čistícími prostředky obvykle nakládají ženy. V 70 % domácností pracuje pouze žena, a pokud vezmeme podnikání s úklidem, 89 % pracovních pozic je obsazeno ženami. Ve výsledku tak ženy umírají, protože nemáme dostatečná data, protože se vše zkoumá pouze na mužích.
Můžeme si představit několik dalších podobných informací, aby bylo zřejmé, že se nejedná o náhodu, ale o systémové selhání. V Americe pracuje milion žen na farmách (údaj z roku 2007), všechny nástroje na trhu však jsou navrženy pro muže. Nástroje jsou moc těžké a moc dlouhé. Ženy samozřejmě pracují i u policie, v armádě a pro další bezpečnostní složky. Neprůstřelné vesty pro ženy jsou však moc velké a ženy zůstávají nechráněné. Jedná se o celosvětový problém. Opět kvůli neschopnosti něco změřit a získat data umírají ženy, nebo jsou zraněny. V roce 2018 se jedna z policistek rozhodla koupit si vlastní vestu, která ji seděla. Vesta stála 500 euro. Policistka byla následně disciplinárně potrestána prakticky za snahu vyřešit problém a chránit se v zaměstnání. Veškeré problémy snažící se zkoumat ženské zkušenosti jsou ze státních rozpočtů škrtány jako první, pokud přijde čas úspor. Na změnu tak není žádný tlak.
Ačkoliv z velké perspektivy celých dějin je pokrok, že ženy byly vpuštěny na pracoviště, moderní pracoviště ženám nesvědčí. Vše je navrženo tak, aby to vyhovovalo potřebám mužů. A to i v nejvyspělejších ekonomikách a nejhodnotnějších firmách. 90 % žen na senior pozicích v Silicon Valley zažilo sexistické chování, 87 % z nich zažilo ponižující komentář od muže, 60 % nevyžádané sexuální návrhy. 65 % z nich dostalo sexuální návrh od šéfa. Třetina žen se ve své práci bála.
V méně vyspělých zemích ženy na dělnických pozicích často pracují v toxickém prostředí, nemají moc, nemohou se ozvat, a proto jsou ještě více zranitelné a následně využívány.
Mimochodem, podle Světové zdravotnické organizace zemře po celém světě téměř tři miliony lidí ročně, protože využívají tradiční kamna, z kterých jde extrémně toxický kouř. Samozřejmě, opět většinou vaří žena, a v rozvojovém světě často uvnitř místnosti. Podobný styl vaření se rovná ekvivalentu sto vykouřených cigaret za den. A pokud se rodina rozhodne z rozvojového státu odejít do vyspělejší ekonomiky, ženy pak často pracují v dalších toxických pracovištích, pracují v salonech, vyrábějí plasty apod. Ženy také mají mnohem častěji kratší smlouvy, to platí i pro Evropskou unii.
Prostředí, design a zdraví žen
Mezi další nevýhody pro ženy na pracovišti patří v průměru menší ruka. Vše je navrženo na průměrnou mužskou ruku. Ženy muzikantky mají v porovnání s muži nepoměrně více pracovních zranění. Klasickým příkladem jsou i chytré telefony. Jako kdyby si Apple řekl, že iPhone bude méně pravděpodobně vlastnit žena než muž. Jakákoliv technologie využívající hlasové příkazy je založena na stejném principu. V roce 2012 si skupina žen stěžovala, že jim systém v autě nerozumí, ale jakmile promluví jejich manžel, vše je v pořádku. Muži zodpovědní za tento nefunkční výrobek situaci řešili radou, ať mluví manžel. Nebo ať ženy změní svůj hlas.
Když se stane autonehoda, statisticky více nehod je způsobeno muži, ale pokud je v autě i žena, je pravděpodobnější, že bude vážně zraněná (o 47 % v případě vážných zranění, o 71 % v případě středně vážných zranění). Jde opět o to, kým a jak jsou auta navržena. Veškerá testování aut při simulovaných nehodách a nárazech byla opět proběhla na mužích, respektive na parametrech průměrného muže. I když „progresivistická“ Evropská unie představila ženskou figuru, na které měly být nehody zkoušeny, bylo to pouze pro pozici pasažéra. Žena nebyla řidičkou, a tak opět nebyla ani data pro řídící ženu. Navíc se nejednalo o ženskou figurínu, ale jen menšího muže. V Americe byla také představena ženská figurína pro testování Toyoty. Auto s touto figurínou dostalo čtyři hvězdy za bezpečnost, ale na pozici vedle řidiče, tedy místa, kde často sedí žena, už jen dvě hvězdy. Když stejné testy proběhly na mužských figurínách, test obstál na pět hvězd. Při přední srážce a při rychlosti 56 kilometrů za hodinu (35 mil za hodinu) má ženská pasažérka 20 – 40% pravděpodobnost na to, že bude zabita nebo vážně zraněná.
V roce 2014 představila společnost Apple zázračný systém na sledování zdraví. Systém sledoval strašně moc věcí, parametrů, ale ne ženský cyklus. Apple zapomněl na 50 % svých uživatelů. Když Apple představil Siri, paradoxně ženu, dokázala najít prostitutky a věděla, kde sehnat Viagru, ale nebyla schopna odpovědět, když žena potřebovala najít potratovou kliniku. Siri dokázala poskytnout instrukce pro případ, že dostanete infarkt, ale nerozuměla slovu „znásilnění“. Siri nedokázala poradit ženám.
Další technologický gigant, Google, také pochopitelně nepomáhá. Pokud budeme hledat obrázky, výsledky nebudou odpovídat realitě. 27 % žen je CEO, ale jen 11 % vyhledaných obrázků pro CEO je žen. Stejné je to i v dalších oblastech. Například pokud budete hledat „autor knihy“, jen 25 % výsledků budou ženy, ale většina knih je dnes napsána ženami (56 % na americkém trhu).
Nejen, že veškerá technika není pro ženy, ale i marketingově je často jakýkoliv produkt jen překlopen do růžové verze, aby byl pro ženy, což pochopitelně neřeší reálné problémy.
Pokud se žena rozhodne něco změnit, musí se dostat ve firemním žebříčku na vysoké pozice, aby to dokázala změnit sama.
Podnikání
A pokud se žena vydá cestou vlastního podnikání, také to bude mít těžší v porovnání s muži. A co je nejzajímavější? Průměrně dostane byznys založený ženami méně než polovinu investic do mužských firem, ale ženské firmy vyprodukují dvakrát více příjmů.
Ženy, které chtějí investice do vlastního byznysu, čelí celé kultuře, čelí vzorci chování, který jim neprospívá. Lze to zjednodušit tak, že nejvíce investic dostávají muži s mikinou, kteří odešli z Harvardu, a mají byznys založený na okopírování jiného nápadu, který je ale trochu jiný. Ženy jsou v nevýhodě už jen kvůli tomu, že jsou ženy, a proto nemohou zapadnout do celé kultury plné stereotypů. Zároveň je problém, že nemáme dostatek dat týkajících se produktů pro ženy ani od žen. Je to začarovaný kruh. Jak jsem se snažil popsat výše, jelikož je vše designované pro muže, ženy s vlastním byznysem a produktem mířený na ženy jsou slepou skvrnou. Investoři muži soudí podle svých zkušeností, do kterých nepatří produkty od ženy pro ženy.
Zdroj:
CRIADO-PEREZ, Caroline. Neviditelné ženy: jak data a výzkumy utvářejí svět pro muže. Přeložil Tereza PLACHÁ. Brno: Host, 2024. ISBN 9788027518685.
