Kdo je rychlobruslař Metoděj Jílek? Rodiče se pro něj obětovali, kávu ani alkohol nikdy neochutnal

České rychlobruslení má novou hvězdu, jejíž cesta na vrchol nebyla dlážděna sponzorskými dary, ale neuvěřitelnou rodinnou obětí a dravostí, která se u dětí vidí jen zřídka. Metoděj Jílek, mladík, který nyní bojuje o nejvyšší příčky na zimní olympiádě, je výsledkem unikátního spojení talentu a absolutní podpory rodičů.

Jílek přitom pochází ze sportovní rodiny a není tak překvapením, jakou vůli a odvahu v sobě má. Jeho tatínek mu byl na začátku trenérem a věřil mu i ve chvíli, kdy o sobě mladý muž pochyboval.

Zatímco vrstevníci Metoděje jezdili o prázdninách k moři, rodina Jílkových už roky nezažila klasickou dovolenou. Veškeré úspory i čas padly na oltář sportu. Jeho otec Ondřej Jílek se netají tím, že každá koruna a každá volná chvíle byly investovány do cest na závody a vybavení.

Tato sázka na jednu kartu však nebyla vynucená rodičovskými ambicemi. Byl to Metoděj, kdo od útlého věku udával tempo. „Směřoval vše k olympiádě. On miluje in-line bruslení, přesto v létě vynechal MS v Číně, kam mohl jet a myslím si, že by dovezl možná i víc než jednu medaili. On ale věděl, že je olympijská sezona a chtěl udělat maximum, aby tam zajel co nejlíp. Má v naturelu, že se nechce jen zúčastnit, ale když už někam jede, chce dovézt dobrý výsledek,“ prozradil jeho tatínek.

Metodějova cesta začala u hokeje a florbalu, ale kolektivní sporty mu brzy přestaly stačit. Už jako malý kluk v sobě měl zakořeněnou vlastnost, která ho definuje dodnes. Nechtěl se jen zúčastnit. Prohry nesl těžce a vítězství pro něj bylo jedinou přijatelnou variantou.

Právě tato vnitřní síla ho dovedla k individuálním sportům, kde mohl mít výsledek plně ve svých rukou. Přechod z koleček na led byl pak logickým vyústěním touhy po olympijském zlatě, které inline bruslení nenabízí. „Už před rokem jsem si do Milána koupil na bianco šek lístky na všechny jeho závody. Věřil jsem, že se tam dostane,“ prozradil jeho otec.

V soukromí je Metoděj jiný než ten dravec v upnuté kombinéze. Je to čerstvý maturant, který si váží domova jako bezpečného přístavu. Když zrovna nepolyká tréninkové dávky, které by zlomily i zkušené matadory, utíká k hudbě.

Hra na kytaru je pro něj klíčovým ventilem, jak vypnout hlavu a nemyslet na časy a soupeře. A když má čas, zahraje si s přáteli on-line hry. Péče o psychickou pohodu je jeho tajnou zbraní. Na start se staví s ledovým klidem i ve chvíli, kdy ostatní soupeři podléhají tlaku. Paří a muzicíruje

Dokáže takový stroj, co žije v cyklu – trénink, závod a zas trénink –, takzvaně mentálně vypnout? „Na koníčky úplně čas nemám, ale po sezoně občas zapnu počítač a zasměju se s kamarády u počítačových her,“ prozradil Jílek, že relaxuje jako obyčejný smrtelník mladé generace. Miluje taky hory a na kytaru brnká stejně dobře jako při závodech na nervy svých soupeřů. „Je úplně normální kluk, dá se s ním bavit a zapadá mezi všechny ostatní sportovce,“ prozradila o něm jeho slavná kolegyně Martina Sáblíková. On sám ale nerad slyší, že ho se Sáblíkovou sportovní fanoušci srovnávají. „Nejsem Sáblíková, jsem Jílek. Rychlobruslení bolí už od startu, ale miluju to,“ řekl.

O tom, že je na sebe Metoděj velmi tvrdý, svědčí i jeho jídelníček. Ačkoliv jeho vrstevníci jsou v tomto věku na večírku každý víkend, on alkohol nikdy neochutnal. A to ani kávu. Stravuje se zdravě a svému tělu chce dávat jen to, co mu opravdu pomáhá.

Maminka mu dokonce vařila krabičky i do školy, aby měl vyvážený jídelníček. Přesto se občas nemoci nevyhne. „V únoru přijel ze svěťáku v Kanadě, odjel na mistrovství světa juniorů, pak byl týden doma a začal kašlat, načež se tři týdny nemohl zbavit nemoci a jel s ní i na mistrovství světa dospělých. Takže teď jsme raději nakoupili respirátory a všechny přelety absolvuje s nimi,“ vyprávěl Ondřej Jílek.

Pro otce Ondřeje by byla největší satisfakcí česká hymna znějící na olympijském stadionu. Ne kvůli slávě, ale jako potvrzení, že všechna ta dřina, tisíce najetých kilometrů a roky bez odpočinku měly smysl.

A že jeho syn vybojoval na letošních olympijských hrách druhou medaili pro Česko, to bude jistě sladkou odměnou za roky dřinu pro celou rodinu. Protože každý sportovec ví, že dosáhnout takových úspěchu nelze bez podpory ostatních. Metoděj má tak velké štěstí, že své největší fanoušky doma.

Zdroj: sport.cz, isport.blesk.cz, podcast ČOT