Maminka Heleny Růžičkové byla krásná. Jako vědma předpověděla zkázu Prahy a zachránila dceři život

Paní Draga Málková, maminka herečky Heleny Růžičkové, si v srdci nesla divokou krev rodného Sarajeva i tajuplný dar vidět věci budoucí. Byla to právě její mrazivá předtucha plná dýmu a zkázy, co v osudný únorový den roku 1945 zvítězilo nad smrtícími bombami a vytrhlo malou Helenu z náruče jisté smrti.

Helena Růžičková, rodným jménem Helena Málková, přišla na svět v červnu roku 1936 v Praze. Narodila se do rodiny, kde se mísily neobyčejné osudy a hluboké rodové kořeny. Její otec Alois Málek pocházel z Moravy a v mládí sloužil v cizineckých legiích v Africe. Právě tam mu starý kmenový šaman předpověděl, že se mu narodí dcera, která svým uměním dobude svět. Draga se narodila v bosenském Sarajevu a za svobodna se jmenovala Hudecová. Byla mimořádně pohledná, elegantní a v Praze pracovala jako úřednice. Její otec byl uznávaný architekt a akademický malíř, který projektoval například nádraží v Sarajevu nebo divadelní budovu v chorvatském Záhřebu.

Právě z této rodové větve Helena podědila silné umělecké buňky a horkokrevný temperament, který později definoval celou její kariéru. Protože byla malá Helena vymodleným dítětem, rodiče o ni měli neustálý strach. Odmalička trpěla na vážné zdravotní potíže a lékaři museli několikrát bojovat o její holý život. V křehkém těle se však už tehdy skrývala neuvěřitelná vůle, kterou holčička směřovala k tanci a divadlu.

To, co rodinu Málkových provázelo celý život jako neviditelný stín, byly maminčiny zvláštní schopnosti. Draga byla rozená vědma. Měla velký dar dar intuice, dokázala vycítit blížící se nebezpečí a viděla události, které se měly teprve stát. Nejsilnější chvíle přišla pro rodinu v polovině února roku 1945 na sklonku druhé světové války.

Tři dny předtím, než na hlavní město dopadly bomby spojeneckého letectva, měla Draga děsivý, živý sen. Viděla v něm zkázu, krev a hroutící se pražské domy zahalené do hustého dýmu. Když se probudila do chladného rána čtrnáctého února, úzkost ji sevřela natolik, že jednala nekompromisně. Zakázala komukoliv z rodiny opustit byt. Tehdy osmiletá Helena měla přitom odpoledne namířeno do své taneční školy, která sídlila jen kousek od jejich domova na Karlově náměstí. Přes maminčin přísný zákaz ale vlak nejel. Helena musela zůstat doma, i když se tehdy na maminku kvůli zrušenému baletu zlobila.

O několik hodin později se maminčino proroctví proměnilo v krutou realitu. Prahou se rozezněly sirény a oblohu zahalily spojenecké bombardéry. Helena později vzpomínala, že už od rána cítila v uších zvláštní tlak a hučení. Když první detonace otřásly celou čtvrtí, matka instinktivně skočila po dceři a strhla ji z okna na zem, těsně předtím, než tlaková vlna vysypala okenní tabulky. „Po výbuchu maminka okamžitě hnala Helenu od okna. Přesto slyšela ohlušující výbuchy a do toho řev a nářek lidí, takže to pro ni byl obrovsky silný zážitek. Navíc dokonce viděla, že po tom strašným výbuchu to přiškvařilo člověka na stěnu. Vypadalo to prý jako silueta,“ vyprávěl kamarád Růžičkové Václav Glazar.

Bomby tehdy těžce zasáhly Emauzy, Palackého náměstí i Faustův dům. Okolí se během pár minut proměnilo v trosky a hromady suti, pod kterými umíraly stovky lidí. Dům Málkových jako zázrakem ničivý nálet přečkal. Kdyby tehdy Draga nedala na své vnitřní hlasy a dceru do baletní školy pustila, Helena by s největší pravděpodobností domů už nikdy nepřišla.

A nebylo to poprvé, co Růžičkové „cosi tajemného“ zachránilo život. „Helena jako malá stála na Národní třídě na Perštýně a čekala, protože se bála přejít kvůli velkýmu provozu. Najednou přišel pán a říkal – pojď, holčičko, já tě převedu… A jen přešli, tak se na místě, kde Helena před tím stála, zřítil kus domu. Ale ten pán už tam nikde nebyl! A to ho i hledala, “ dodal Glazar.

Maminčina odvaha a prozřetelnost darovaly Heleně možnost rozvíjet talent, který v ní dřímal. Už od tří let navštěvovala prestižní baletní školu, kde si baculaté, ale neobyčejně ohebné a rytmické holčičky všimla tehdejší primabalerína Helena Štěpánková. Malá Helena byla na jevišti jako doma, nebála se publika a projevovala obrovskou pohybovou paměť. Brzy se vypracovala na dětskou sólistku a už ve čtyřech letech za ni rodiče podepisovali první profesionální smlouvy v Národním divadle i v německém Deutsche Theater. Helena se tak stala dětskou hvězdou, která si sama vydělávala na živobytí.

Bohémské divadelní prostředí s sebou však přineslo i nešvary, které k Heleně patřily po celý život. Když v zákulisí sledovala starší herce, jak mezi výstupy odpočívají a kouří, toužila se jim vyrovnat a vypadat dospěle. Ke své první cigaretě se tak dostala ve věku, kdy ostatní děti teprve objevovaly svět hraček. Její dětství bylo plné divokých nápadů a nezkrotné energie. Rodiče jí sice kvůli jejímu talentu a  navzdory chatrnému zdraví ledacos tolerovali, ale hranice existovaly. Když se k hereččině mamince dostala fotografie, na které malá Helena dělá nebezpečnou stojku na samém okraji vysokých vyšehradských hradeb, dostala od matky ráznou facku.

Neustálé účinkování v divadle a první filmové role, mezi které patřilo účinkování v Čápově filmovém zpracování Babičky nebo v komedii Z českých mlýnů, si však vybraly svou daň v klasickém vzdělávání. Kvůli stovkám zameškaných hodin už učitelé na běžné základní škole odmítali přivírat oči a rodiče řešili velké problémy. Přesto se Růžičková nevzdávala svého snu o tom, že půjde na medicínu. To tehdy kvůli jejímu třídnímu původu nešlo, a místo lékařky se z ní stala zubní laborantka.

Vztah mezi matkou a dcerou byl protkán nejen láskou, ale i sdíleným tajemstvím. Věštecké nadání, které po celý život provázelo Dragu Málkovou, se totiž v plné síle přeneslo i na Helenu. V uměleckých kruzích se o Heleně Růžičkové vědělo, že vidí věci mezi nebem a zemí. Její pražský byt byl často plný hereckých kolegů, zpěváků a režisérů, kteří netoužili jen po jejím vyhlášeném pohoštění, ale chtěli, aby jim Helena hádala z ruky nebo četla budoucnost z kávové sedliny.

Mnohé z jejích předpovědí dodnes vyvolávají mrazení v zádech, protože se splnily do posledního detailu. Své blízké přítelkyni Haně Zagorové předpověděla, že osudového muže svého života potká přesně ve svých šestačtyřiceti letech. To se potvrdilo, když zpěvačka v tomto věku spojila svůj život se Štefanem Margitou. Herečce Martě Vančurové zase při jednom sezení vážným hlasem oznámila, že ji čeká těžký a vleklý boj se zákeřnou nemocí. O deset let později lékaři Vančurové diagnostikovali rakovinu prsu, kterou nakonec úspěšně porazila."Neumím číst z ruky, ale vždycky mě strašně zajímalo, jestli na tom něco je. V roce 1970 jsem se při natáčení filmu Nevěsta potkala s paní Helenou Růžičkovou a ona mi tehdy vyložila osud z lógru. Dlouho mi vrtalo hlavou, proč mi tehdy odmítla říct, co mě čeká. Řekla jenom: ‚Ne, tobě to vykládat nebudu, ty moc všemu věříš.‘ A to byla pravda," vzpomínala Vančurová.

Helena Růžičková měla dar vidět věci radostné i hluboce tragické. Sama však často opakovala, že do své vlastní budoucnosti se dívá jen zřídka a nerada. Výjimku udělala až na samém sklonku svého života, kdy sváděla těžký boj s rakovinou. Když se svým dlouholetým přítelem a partnerem Václavem Glazarem plánovala svatbu, původní termín byl stanoven na sedmého ledna roku 2004. 

Helena však tehdy s naprostou jistotou a klidem v hlase trvala na tom, že se termín musí posunout o čtyři dny dříve. Jako by tušila, že třetího ledna bude ještě naživu, ale další den už ne. Její slova se naplnila s děsivou přesností. Svůj poslední zápas s těžkou nemocí prohrála v plzeňské nemocnici čtvrtého ledna 2004.

Zdroj: tyden.cz, iDNES.cz, kafe.cz, csfd.cz, dotyk.cz, ahaonline.cz