Článek
Nejmladší syn herečky Lenky Vlasákové, čtrnáctiletý Johan Antonín, akorát vstupuje do éry dospívání a jeho rodiče tak ještě rozhodně nemají „odmakáno“ jako u jeho starších sourozenců.
U starších dětí už herečka mohla polevit. Syn Max je úspěšným hercem, dcera Amélie studuje na UMPRUM a Sofie se věnuje výtvarnému umění. Právě ta se i přes velmi vřelé rodinné vztahy objevuje ve společnosti po boku své matky spíše výjimečně. Přitom je dnes už vdanou paní a letos oslaví krásné třicáté narozeniny.
Kdo je krásná Sofie Tobiášová?
Vlasákové se Sofie narodila v roce 1996 v Neratovicích, když žila s dramatikem, kreslířem, grafikem a scénografem Egonem Tobiášem. Ten má za sebou studium scénografie na DAMU a postragudálně vystudoval knižní ilustraci a grafiku na VŠUP u profesora Jiřího Šalamouna. Není divu, že Sofii láká především výtvarné umění.
Ta prošla školením v ateliéru Volné umění II pod vedením Jiřího Černického a Michala Novotného na pražské UMPRUM a následně si své znalosti rozšířila u Henninga Bohla na vídeňské Angewandte. Její tvorba dnes vzniká mezi Prahu a italským venkovem, což se výrazně odráží v námětech jejích děl. V posledních letech se etablovala samostatnými výstavami v prestižních institucích, jako je pražská galerie Hunt Kastner, UNA galleria v italské Piacenze nebo Berlínskej Model. Pravidelně se účastní i skupinových přehlídek, například Zlínského salonu mladých, čímž potvrzuje svou pevnou pozici na současné umělecké scéně.
Kromě toho se ukázala na řadě kolektivních přehlídek v Garage Gallery, Karlin Studios nebo na Zlínském salonu mladých.
Chytré telefony uprostřed koní
Jejím hlavním vyjadřovacím prostředkem je osobitá poetika, která staví na odkazu postimpresionismu a expresionismu. Sofie vědomě navazuje na autory jako Pierre Bonnard nebo skupinu Der Blaue Reiter, od nichž přejímá důraz na emancipaci barvy a subjektivní pohled na realitu. Tento přístup kombinuje s prvky současného života, takže se na jejích plátnech klidně potkají chytré telefony s portréty koní či stromů. Výsledná krajina na obrazech často působí zemitě a nadčasově zároveň, k čemuž přispívá i technika pentimenti, tedy viditelné vrstvení a přiznané změny v kompozici, které vytvářejí mlhavou a zádumčivou atmosféru.
Významnou roli v jejím díle hraje zkoumání mezilidských vztahů a lásky v její nejpřirozenější, občas až neohrabané podobě. Její plátna tak nevyprávějí uzavřené příběhy, spíše nabízejí otevřený prostor pro divákovu vlastní představivost a emoce, čímž se její soukromý pohled na svět stává univerzálně přístupným.
Umění v genech
Vlasáková se netají tím, že v mateřství se našla a tomu, že jsou její děti takové, jaké jsou, vděčí dle svých slov waldorfské škole. „Díky tomu měly krásné dětství, krásné vzdělání. Škola jim pomohla uzrát v hrozně kvalitní lidi. A toho si na té škole cením: individuální přístup k jednotlivým dětem, podporování těch jednotlivých talentů s nesmírnou láskou a tolerancí. Já prostě ten „waldorf“ miluju,“ prozradila v jednom z rozhovorů.
Ve světě umění se Sofie s maminkou pohybuje už odmala. „Když jsem kdysi vzala Sofii na Annu Kareninu, kterou jsem hrála v ABC, tak Sofka dodnes říká, že z toho má trauma. Tam byla jedna taková scéna, kdy se loučím se svým synem a dávám přednost tomu vztahu s Vronským. A Sofča mi říká: Mami, mě se to tak strašně dotklo, protože já jsem si tam jakoby představovala, že se loučíš se mnou. Takže člověk vlastně nikdy neví, jak to s tou dětskou duší může rezonovat,“ vzpomínala Vlasáková. Svět slávy ale Sofii nezlákal a celé roky stojí spíše v ústraní.
Zdroj: sofietobiasova.com, artantiques.cz, novinky.cz
