Článek
Ačkoliv by se mohl zdát bakteriální zánět jako ta mírnější diagnóza, napadl mu a prakticky zničil dva krční obratle. Herec přiznal, že prožíval takové bolesti, že ve chvílích nejhorších myslel na sebevraždu. Zdravotní problémy ho nakonec přinutily odejít z vinohradského divadla a vydat se do hereckého důchodu.
Zjistil, že nemůže chodit
Herectví se přitom věnoval od dětství, ačkoliv nejdřív ochotnicky. V divadle Na zábradlí vydržel 25 let a miloval to tam. „Měli jsme natáčet v divadle, ale už jsem zlomil klíč. Těžko bych tam došel. Jsem po několikáté operaci páteře. Nechce se mi tam teď jít, abych se nerozbrečel. A hlavně aby neviděli kolegové, jak se to se mnou všechno zhoršilo,“ přiznával v roce 2022 pro pořad 13. komnata.
Bolesti vzadu pod krkem začaly pozvolna, ale stupňovalo se to. A to až do chvíle, kdy to bylo naprosto nesnesitelné. K tomu měl stále zvýšenou teplotu a nedařilo se mu to vyležet nebo si jinak pomoci. Tak jel do nemocnice, kde mu řekli, ať jezdí na pravidelné injekce, že to pomůže. Kvůli bolestem musel ale rušit některá představení a jednoho dne zjistil, že vůbec nemůže chodit.
Chtěl skoncovat se životem
Nohy ho vůbec neposlouchaly. „Myslím si, že vydržím dost, ale bolest páteře byla k nepřežití a k nevydržení. Stačil opravdu jen minimální pohyb a myslel jsem, že se zblázním,“ vzpomínal. Lékaři mu tehdy řekli, že má rakovinu. A pár týdnů života.
„Byl jsem úplně ochrnutý. Honilo se mi tehdy hlavou a zvažoval jsem, že kdybych měl sílu a mohl chodit, došel bych k oknu a skočil dolů, než takové trápení,“ přiznal myšlenky na sebevraždu. Nešlo však o zhoubný nádor, ale o zánět. I tak Vlach trpěl jako zvíře.
Musel pak podstoupit několik operací zad, které mu od bolesti příliš neulevovaly. Trpěl jako zvíře a loučil se se životem, už ani nevěřil, že někdy bude lépe. Nakonec sebral všechny síly a odjel na rehabilitaci do Kladrub.
Vděčný za záchranu
Za záchranu nevděčí jen lékařům, ale také jeho oddané ženě, která celou dobu stála po jeho boku, ať se dělo cokoli. „Nedá se ani popsat, co všechno pro mě má žena udělala. Když jsme byli mladí, to byly samozřejmě jiné radovánky. Zestárli jsme spolu, a tak teď mohu říct, že je to úžasný parťák do života, o kterého se můžu vždycky opřít. Rodinné štěstí. A asi i osudová láska. Když život hezky klouže, tak umí dobře žít každý blbeček. Ale pak vás to někdy najednou skřípne a jen v takovou chvíli poznáte opravdového parťáka,“ dodal.
V genech má Vlach dlouhověkost, jeho tatínek byl v 96 letech naprosto soběstačný muž bez větších problémů. Přesto o Vlacha vyvstaly obavy letos v létě, když odpojil telefon a nebylo o něm slyšet. Finančně by mu měla pomáhat Olga Menzelová, která založila nadaci, jež pomáhá stárnoucím umělcům.
