Článek
V Ulici hraje mrchu Áju, ve skutečnosti prožívá herečka Barbora Mudrová ve svém životě velké štěstí. Loni na jaře vyrazila se svým partnerem, grafikem Martinem Proškem, na Bali - a dočkala se romantické žádosti o ruku. Stalo se tak necelý rok poté, co se jim narodil syn Kristán.
Má za sebou těžké časy
To, co teď může prožívat, je jí odměnou za časy, kdy jí do zpěvu rozhodně nebylo. „Před 2,5 lety jsem seděla sama v garsonce s hlavou plnou obav, jestli se mi vůbec někdy podaří potkat kluka, se kterým bych mohla mít rodinu a bylo by mi dobře. Tenkrát se to zdálo jako nejvzdálenější realita a upřímně jsem měla pocit, že už jsem to asi prošvihla. A pak jedna malá náhoda, setkání, kterému jsem na začátku vůbec nedávala šanci, změní všechno,“ zavzpomínala na těžké myšlenky, které měla tehdy s blížící se třicítkou.
Nebyl to jen strach z toho, že by nemusela najít lásku. Rok předtím, než se jí narodil syn, si vyslechla bolestivou diagnózu. Lékaři jí řekli, že možnost početí přirozenou cestou je u ní minimální. To se psal rok 2021. Přitom Barbora se vždy toužila stát matkou, a tohle pro ni byla rána přímo do srdce. Tehdy nevěděla, že získá vše, o čem sní - a možná i daleko víc. „Začali jsme spolu chodit, byla jsem vedle něj hodně v klidu, ale přesto se mi otěhotnět nedařilo. Hlavou mi běželo jen to, že mi lékaři řekli, že jsem už dávno měla mít rodinu, že teď už jsou moje vyhlídky špatné,“ svěřila se.
Žena, která pomáhá
Na Slavíkovi herečka připomněla, že mají s přítelem v hostitelské péči Honzíka z dětského domova, se kterým tráví čas a dávají mu pocit, že na něm někomu opravdu záleží. „Hned jsme si padli do oka a jsem ráda, že je Honza oficiálním kamarádem. Nejde o pěstounství ani adopci, ale je součástí naší rodiny,“ svěřila se už dříve.
A není to jediná chvíle, kdy pomohla. Už dříve pomohla vybrat pro děti z dětských domovů skoro sto tisíc, když založila sbírku. Bylo to chvíli poté, co vyrazila na pouť po českých horách a ušla skoro tisíc kilometrů. Tehdy měla v hlavě jasnou diagnózu - že své děti nikdy mít nebude. A tak chtěla pomoci alespoň těm ostatním.
Česká pouť
„Chtěla jsem najít nějaký nový zdroj síly. Lidé chodí pouť do Santiaga de Compostela, ale já šla tisícikilometrovou trasu u nás v Čechách,“ vzpomínala.
Pozitivní těhotenský test držela v ruce tři měsíce po pochodu Českem. Šokovalo ji to. „Myslela jsem, že je to zase nějaká hormonální nerovnováha, která se na mém těle projevila. Zažila jsem to už mockrát, ale test jsem si pro jistotu koupila. Byli jsme s partnerem zrovna na chalupě u známých a Martin něco kutil ve vedlejší místnosti. Já s testem v ruce zažívala neskutečný pocit, vždyť jsem už ztratila víru, že to půjde. Nenápadně, nebo jsem si aspoň myslela, že to tak je, jsem Martinovi oznámila, že s ním potřebuju mluvit. Nechtěla jsem budit zbytečný rozruch. A on se jen zasmál a zeptal se: Ty jsi těhotná, viď?“ vyprávěla vzpomínky na chvíli, ve kterou si pak už snad ani netroufla doufat.
Když se jí narodil syn, s pomocí nepřestala. A ráda k ní vyzývá i ostatní. Stejně tak, jako v pátek na Českém slavíkovi.
Zdroj: blesk.cz, super.cz, novinky.cz