Článek
Mára do Ulice kdysi nevstoupil jako kladný hrdina. Byl to klasický „bad boy“, který v měl dlouhé vlasy, motorku, koženou bundu a image kluka, který si s ničím neláme hlavu. Pracoval jako kurýr a později taxikář, což mu zůstalo jako profesní identita po většinu seriálu.
Jeho začátky byly nerozlučně spjaty s rodinou Farských, konkrétně s Monikou Farskou. Jejich vztah byl ale takřka definicí nestability. Neustálé rozchody, scény v baru Coolna a následná usmiřování. Divoká éra vyvrcholila společným odjezdem do Afriky na humanitární misi. Zatímco Moniku tato zkušenost vnitřně proměnila a našla tam své poslání, Mára se po návratu do Prahy nedokázal plně přizpůsobit jejímu novému pohledu na svět, což vedlo k jejich definitivnímu rozchodu.
Hazard a rodinné stíny
Jedna z nejtemnějších a divácky nejdiskutovanějších etap byla Márova závislost na hazardu. Kryštof Rímský do této role vložil kus své vlastní životní zkušenosti s démony, což bylo na obrazovce znát. Mára nepropadl automatům jen tak z nudy, byla to snaha o rychlý únik z finanční tísně, která se změnila v patologickou potřebu vyhrát co nejvíc.
Jako diváci jsme mohli sledovat, jak rychle dokáže člověk padnout na úplné dno, a co vše to může zničit. Jak lhal Monice, jak kradl peníze v baru, jak se zapletl s lichváři. Vrcholem této etapy byl jeho vztah s otcem Lubošem. Luboš, který se po letech objevil v Praze jako zkrachovalá existence, se stal Márovým zrcadlem.
Jejich společné scény, kdy se dva muži na okraji společnosti snaží vyhrabat z dluhů, patří k tomu nejlepšímu, co seriál za dvacet let nabídl. Mára tehdy poprvé převzal roli „dospělého“ a začal se starat o své rodiče, i když ho to psychicky ničilo.
Mára v Ulici byl jednou z nejoblíbenějších postav
Éra Karly a pěstounství jako vykoupení
Příchod policistky Karly do Márova života byl pro fanoušky šokem. Jak by mohl bývalý gambler a rebel fungovat s racionální vyšetřovatelkou? Ale právě tento kontrast vytvořil nejstabilnější pár seriálu. Mára se díky Karle stal mužem v pravém slova smyslu. Jejich boj o dítě byl nesmírně emotivní a mnoho diváků se v nich poznalo. Nebyli jediní, kdo něco takového prožívají a denní seriál měl možnost nabídnout to se všemi pocity, pády i zoufalstvím.
Nemocnice, neúspěšné pokusy o početí a následné rozhodnutí pro pěstounskou péči ukázaly Máru v úplně novém světle. Přijetí malého Vojty, který měl za sebou traumatickou minulost, vyžadovalo od Máry obrovskou trpělivost a empatii. Z taxikáře, který řešil jen to, kde sehnat peníze na další sázku, se stal táta, který po nocích chlácholí plačící dítě. Narození Kustíka pak bylo jen pomyslnou třešničkou na dortu, která měla jejich rodinné štěstí zpečetit.
Rodina se stala středobodem jeho vesmíru
Zrada, která zničila základy
To, co následovalo s příchodem scénáristy Jakuba Štěpánka, byla pro diváky i postavu Máry emocionální poprava. Karlina nevěra byla pro Máru nepochopitelná. On, který za ní vždy stál, se najednou smiřoval s tím, že jeho rodina je v troskách.
Sledovali jsme Márovu proměnu v zatrpklého, zraněného muže. Jeho agrese vůči Jakubovi, jeho neschopnost podívat se Karle do očí a následný rozvod byly vykresleny s drtivou upřímností. V této fázi se Mára stal symbolem všech podváděných mužů. Jeho pokusy o nové vztahy, například s Monikou, která se na chvíli vrátila, byly jen náplastí na hlubokou ránu.
Odpuštění a nečekané finále
Návrat k sobě a druhá svatba s Karlou byly pro mnohé diváky splněným snem, pro jiné trochu neuvěřitelným zvratem. Nicméně to uzavřelo Márovu cestu tématem odpuštění. Mára pochopil, že rodina je víc než uražená ješitnost.
Jeho aktuální odchod v roce 2026 je pro seriál obrovskou ztrátou. Scénáristické rozhodnutí ukončit jeho linku po 18 letech vyvolává vlnu nevole, protože Mára nebyl jen postavou, ale postavou, která do Ulice už zkrátka neodmyslitelně patřila. Prošel si vším – od chudoby a závislosti až po rodinné štěstí a hlubokou zradu.
Ulice byla plná rodinných zvratů
Kryštof Rímský opouští Ulici v momentě, kdy dostatečně ukázal, že i ten největší průšvihář se může změnit v čestného chlapa, pokud najde správnou motivaci a sílu bojovat se svými stíny. A podpora, kterou teď získává na sociálních sítích, je něco, o čem se mu před lety ani nesnilo. Tehdy se totiž zdálo, že z něj bude především drogově závislý muž na okraji společnosti, a ne úspěšný herec.
Kde čerpal Rímský pro svou roli inspiraci?
Ten, kdo Kryštofa zná, se možná ani nepodivil nad tím, že získal v Ulici roli bouřliváka. Sám má za sebou divokou minulost. „Moje babička, která byla výchovnou poradkyní, už v té době tušila, že budu mít k drogám kladný vztah,“ vzpomínal.
Její obavy se naneštěstí potvrdily a Kryštof do drogové pasti skutečně spadl. Ocitl se v tak kritickém stavu, že začal brát heroin nitrožilně, což ho odsunulo na úplný okraj společnosti. Rodina byla v koncích a nedokázala mu v jeho sebedestrukci nijak zabránit. „Měl jsem menší avantýru. Byla velká, ale krátká. Byl to tak měsíc, ale natvrdo – a bylo to i s jehlami. Říkal jsem si, že už je to p*ůser, že s tím musím něco dělat, že si sám nepomůžu – zvlášť poté, co mi řekli, že chcípnu, když v tom budu pokračovat…“ svěřil se.
Živořil v podstatě jako člověk bez domova a na financování své závislosti si přivydělával pouliční distribucí omamných látek. „Člověk nemyslí na nic jiného, než na to, aby si zase dal dávku. Nedokážete racionálně přemýšlet,“ dodal. „Jsem celoživotní pankáč a v určitých obdobích i skinhead,“ nezastírá.
Rodina ho zklidnila
Jakkoliv to bylo kdysi zlé, jedním z důvodů, proč chtěl začít jinak, byla Kryštofova manželka Tereza, se kterou vychovává syny Tobiáše a Johana. Z muže, který žil na okraji společnosti, se stal táta od rodiny, který miluje rybaření a pozorování přírody.
Možná právě jeho minulost mu ale umožnila pochopit, jak se v určitých chvílích jeho postava chovala. Proč Mára sám se sebou tak bojoval, jak se cítil. Kam povedou Kryštofa kroky dál, to se teprve ukáže. Určitě ale zahálet nebude. „Přestal jsem točit Ulici, ale díky tomu se otevřely spousty jiných dveří. Můžu tak chystat svůj projekt, na který jsem kvůli Ulici vůbec neměl čas, vracím se k loutkovému divadlu,“ má jasno.
