Článek
Dětská duše, tak křehká a zranitelná. Někdy stačí málo, abyste zapsali dítěti do hlavy vzorce, které bude vymazávat jen velmi těžko. Budou se ho držet až do dospělosti a významně mu ztěžovat život. Stačí tak málo a můžeme vlastní dítě zlomit. Na první pohled nenápadnou, někdy z legrace mířenou větou. Někdy větou, kterou řekneme jako rodiče na pokraji sil. Co se často slýchá na dětských hřištích?
Ošklivá, ošklivá holčička
- S tebou je to fakt neštěstí, řekla maminka chlapečkovi, který omylem vyklopil kopeček zmrzliny na zem.
- Ještě chvíli breč a jdeme domů, řekla maminka, která koukala do telefonu a dítě nemohlo postavit ze suchého písku bábovičku. Mrzelo ho to.
- Neotravuj pořád, něco dělám, křikla maminka v kavárně u počítače na dvacáté mami, koukej.
- Už abyste šli do školky a byl od vás klid, říká maminka dvou dětí, které se vztekají a perou se o hračku.
- Pak se mi divíte, proč piju, říkala maminka, pro které se stala odpolední sklenička vína normou. Omlouvala to tím, že děti zlobí.
- To musíš vždycky všechno rozbít? zlobí se maminka, která sbírá kousky jakési hračky.
- Říkám vašemu tátovi pořád, že se to s vámi nedá vydržet, říká unavená maminka na hřišti dětem, které evidentně zrovna tahle zábava dnes nebaví.
- A dost, maminka se nemlátí, vřeští žena na dítě, kterému předtím dala zběsile na zadek.
- Čím jsem si já tohle zasloužila, proboha, lamentuje maminka, když jí dítě spadne do bláta.
- Nic neuděláš pořádně, říká maminka, která si jde raději uklidit dětský pokojíček sama.
- Dejte mi chvíli pokoj, chci mít od vás klid, říká žena, která si jde zapálit cigaretu na balkón.
- Nebudu tě pořád chovat, běž po svých, říká maminka, když se dítě dožaduje pozornosti.
- Děláš mi tohle naschvál? křičí žena, která sbírá rozbitou láhev na pití. Tenhle týden už podruhé.
- Vezmi si tablet a mlč chvíli, říká unavená maminka dítěti, které by stále jen něco vyprávělo.
- Nech toho, už nejsi malá, tak se podle toho chovej, říká maminka dceři, která se dožaduje ovocné kapsičky, kterou jí malý brácha.
- Jsi normální? je odpověď tatínka na každou chybu, kterou dítě udělá.
- Ještě chvíli a seřežu tě, vyhrožuje tatínek, že s další chybou přijde bolestivý trest.
- To byl klid, když jste tu nebyli, říkají rodiče, když se dítě vrátí od babičky.
- Proč? Protože jsem to řekla! křičí maminka, které došly argumenty.
- Když budeš taková, nikdo tě nebude mít rád, snaží se maminka přimět svou dceru, aby se chovala podle jejích představ.
- Nikdo se nechce kamarádit s ošklivou holčičkou, řekne maminka své dceři, která právě hodila hračku po druhém dítěti.
- Pro nejsi taková, jako Dianka? říká maminka holčičce, která je evidentně o něco více temperamentní než její maličká kamarádka.
Ublížit se dá všelijak
Proč když se bojuje za to, aby děti nebyly fyzicky trestány, se zatím jen málo objevují iniciativy rodiče učit, jak s nimi mluvit? Není nakonec psychické zdraví to vůbec nejdůležitější, jak vychovat další generaci?
