Článek
Rohlík zní jako nejméně nebezpečná věc na světě. Měkké pečivo, žádné drama, žádná klec, žádný soupeř. Václav „Baba Jaga“ Mikulášek ale dokázal, že po MMA zápase může bolet i obyčejná večeře.
Hned v úvodu natáčení Koťák Live padla historka, která má v sobě víc reality bojových sportů než spousta efektních trailerů. Mikulášek vyprávěl, že se po zápase vrátil domů z Brna, zakousl se do rohlíku a najednou si všiml, že je něco špatně. Podle svých slov vyplivl další tři zuby.
Baba Jaga hostem talkshow Koťák Live
Když zápas pokračuje doma
Na té větě je silné, jak málo hrdinsky působí. Fanoušci vidí staredown, nástupovou hudbu, potlesk a výsledek. Tělo zápasníka ale nežije podle programu galavečera. Účet za rány může dorazit později, u stolu, ve chvíli, kdy člověk už jen chce jíst.
Mikulášek to nevyprávěl jako tragédii. Spíš s černým humorem člověka, který je na bolest a následky zvyklý víc, než by bylo pohodlné přiznat. Právě tím historka funguje. Nepotřebuje přehánět. Představa rohlíku, který odhalí další poškozené zuby, je sama o sobě dost silná.
Bojové sporty často pracují s obrazem tvrdosti. Tvrdost na plakátu ale má jiný lesk než tvrdost doma před talířem. Tam už není publikum, rozhodčí ani kamery. Jen člověk, který zjistí, že zápas s ním ještě neskončil.
Pro článek je to ideální drobnost: fyzická, konkrétní a snadno představitelná. Zároveň není nutné oslavovat násilí. Stačí ukázat, že v MMA se někdy platí i ve chvíli, kdy už je hala dávno prázdná.
Mikulášek má navíc dar podobné věci říkat tak, že člověk neví, jestli se smát, nebo zatnout zuby spolu s ním. U jiné osobnosti by se historka možná dramatizovala, u něj zapadne do obrazu člověka, který se pohybuje mezi bolestí a černým humorem. Rohlík se tak stane skoro lepší rekvizitou než rukavice.
