Článek
V hlavních rolích: Tomio „Popelář pravdy“ Okamura & Andrej „Čapí vizionář“ Babiš
Kapitola I: Akademie vlasteneckého marketingu
Vítejte na kurzu „Jak vést národ bez diplomu, ale s billboardem“. Přednáší docent Okamura, který sice nikdy nestudoval politologii, ale zato ví, že migrace je zlo, EU je zlo, inkluze je zlo, a všechno ostatní… no, to se uvidí po referendu.
Jeho kolega Babiš mezitím učí, jak řídit stát jako firmu. Bohužel zapomněl dodat, že ta firma je zapsaná na manželku, sídlí na Kypru a účetnictví vede účetní, která právě svědčí u soudu.
Kapitola II: Věda strachu
Okamura tvrdí, že chirurgové z dovozu jsou horší než zombie apokalypsa. A že když se nebudeme bránit, budeme operováni nožem z plakátu. Jeho vědecký důkaz? Pocit. A ten je přece silnější než fakta.
Babiš mezitím bojuje s dotacemi. Ne že by je nebral – to by byla urážka evropské solidarity. Ale když se na to někdo zeptá, odpoví: „To je kampaň. Já nevím. Já makám.“
Kapitola III: Divadlo pro voliče
Oba pánové ovládají umění veřejného vystupování. Okamura mluví tak, aby to znělo jako revoluce, i když jde jen o zrušení školních obědů pro cizince. Babiš zase mluví tak, aby to neznělo jako nic – a přesto to zní jako všechno.
Kapitola IV: Balíček hodnot
Okamura: Vlastenectví, referendum, odpor k čemukoliv, co není české, bílé a bez diakritiky.
Babiš: Dotace, imunita, Agrofert, a heslo „Když nemůžu být nevinný, buďte aspoň zmatení.“
Závěr: Popelář a premiér
Jeden začínal jako popelář, druhý jako miliardář. Dnes oba třídí odpad – jen místo plastu třídí voliče na „naše“ a „nepřizpůsobivé“. A zatímco jeden sbírá hlasy billboardem s nožem, druhý sbírá mandáty s úsměvem, který říká: „Já za nic nemůžu.“
