Článek
Senioři, ti nepochopitelní tvorové
aneb jak přežít vlastní rodiče bez újmy na nervové soustavě
Kdysi dávno, v dobách, kdy se ještě telefonovalo přes pevnou linku a jogurt měl jen jednu příchuť, se narodila generace, která dnes… překáží. Ne že by to dělala schválně. Jen prostě existuje. A to je problém.
Generace středního věku: vládci vesmíru
- Vědí všechno. O výchově, o politice, o tom, jak správně třídit odpad i jak se má správně žít.
- Mají děti, které vychovávají podle nejnovějších podcastů, TED talků a Instagramových citátů.
- Mají rodiče, které vychovávají podle hesla: „Dědo, už to neřeš.“
Senioři: ti, co si dovolili zestárnout
- Mají tu drzost chtít opravit zuby. Za své peníze! Skandál.
- Chtějí jet na výlet. Ale proč, když už stejně všechno viděli?
- Chtějí rozhodovat o svých penězích. Ale to je přece nebezpečné – co když si koupí něco jiného než vitamíny a předplatné na Sudoku?
Pandemie jako dar
- Konečně důvod, proč se babičku nepolíbí. Hygiena!
- Konečně důvod, proč jí nevozit na chalupu. Riziko!
- Konečně důvod, proč jí nevolat. Psychická zátěž!
Ideální scénář
- Rodiče rozdělí majetek, než začnou být „obtížní“.
- Odejdou do domova důchodců, kde se jim bude říkat „zlatíčko“ a budou dostávat čaj v plastovém kelímku.
- Budou vděční, že jim jednou za rok někdo přiveze bonboniéru a řekne: „Tak ahoj, babi, musíme běžet, máme toho moc.“
Ale vážně…
Tahle satira není o tom, že by mladší generace byly zlé. Je to o tom, že zapomínáme. Zapomínáme, že i ti „staří“ byli jednou mladí. Že mají sny, touhy, city. Že chtějí být slyšeni. A že si zaslouží víc než jen tichý ústup ze scény.
