Článek
Na sibiřské pláni se zvedal ranní opar a z něj se vynořil veliký bohatýr — Vladimir Putin — sedící na medvědovi tak majestátním, až se břízy samy narovnávaly do pozoru. Medvěd funěl, země se třásla a státní televize už připravovala titulky:
„Vládce tajgy opět zachránil svět před zdravým rozumem.“
Putin měl na sobě loveckou kazajku, dvě medaile, tři výrazy neochvějnosti a čtvrtý výraz pro případ kamerového záběru z profilu. V ruce držel dalekohled, kterým hledal nepřátele říše.
„Kde jsou?“ zahřímal.
„Všude!“ odpověděli poradci nadšeně, protože za takovou odpověď se ještě nepadalo z oken.
A tehdy se to stalo.
Kolem bohatýra začal poletovat drobný hmyz. Komáři, mouchy, ovádi, nenápadné mušky. Ne armáda NATO, ne rakety, ne tanky. Jen obyčejný hmyz ruského léta.
Medvěd mávl tlapou.
Putin zamával rukou.
Poradci vydali tiskové prohlášení o historickém vítězství nad biologickou agresí.
Jenže hmyz neustupoval.
Jeden komár přistál bohatýrovi na nose.
Druhý na čele.
Třetí dokonce na holé hlavě, což bylo podle státní agentury fyzikálně nemožné.
„Sestřelit!“ vykřikl Putin.
Okamžitě odstartovala stíhačka.
Minula komára, trefila sklad brambor.
Večer televize oznámila, že brambory byly zahraniční agenti.
Ale hmyz byl neporazitelný. Neútočil silou. Jen bzučel. Drobný, směšný, neorganizovaný, téměř neviditelný — a přesto nedal bohatýrovi pokoj.
A tehdy starý medvěd moudře pravil:
„Pane, proti tanku se dá bojovat tankem. Proti armádě armádou. Ale proti milionu malých nepříjemných pravd nepomůže ani medvěd.“
