Článek
Základní zápletka filmu je sama o sobě mimořádně odvážná. K Zemi míří obří asteroid a NASA zjistí, že má pouze 18 dní na jeho zastavení. Řešení? Dopravit na asteroid skupinu zkušených naftařů, kteří do něj vyvrtají hlubokou díru a uloží dovnitř jadernou nálož. Tato myšlenka je jedním z největších problémů celého filmu a tedy hned hlavní zápletka se ukazuje jako hloupost.
Astronom Phil Plait upozornil, že kdyby lidstvo skutečně zjistilo existenci tak obrovského tělesa pouhých 18 dní před srážkou, situace by byla mnohem beznadějnější. Vědci by potřebovali výrazně více času nejen na přípravu mise, ale především na samotné odklonění tělesa. A problém není jen v tom, že by se naftaři museli během několika dnů naučit astronautiku. Proč by NASA posílala do vesmíru naftaře místo lidí, kteří jsou už na létání ve vesmíru vycvičení? Film na to samozřejmě odpovídá tím, že Harry Stamper je údajně nejlepší vrtař na světě. Z hlediska skutečné vesmírné mise je to ale jen těžko obhajitelné.
Asteroid velikosti Texasu
Už samotné rozměry filmového asteroidu jsou mimořádné. V Armageddonu má být těleso přibližně velké jako Texas, tedy zhruba 1 000 kilometrů. Ovšem největší známé potenciálně nebezpečné asteroidy jsou ve srovnání s filmovým monstrem podstatně menší. Tak obrovský objekt by navíc nebylo jednoduché přehlédnout až do okamžiku, kdy zbývá pouhých 18 dní.
Časový limit je jednou z největších vědeckých slabin filmu. NASA by podle filmového scénáře během několika dnů musela zjistit složení tělesa, zmapovat jeho povrch, určit potřebnou sílu exploze, vycvičit posádku a připravit dvě vesmírné mise. To všechno je v reálném světě extrémně nepravděpodobné.
Jaderná bomba ho jen tak nerozpůlí
Největší otázka ovšem zní: opravdu by stačilo vyvrtat díru do asteroidu, vložit do ní jadernou bombu a rozdělit ho na dvě poloviny? Tuto otázku řešila skupina fyziků z britské University of Leicester. Jejich studie z roku 2011 se přímo zabývala možností, zda by postup použitý v Armageddonu mohl fungovat.
Výsledek filmové představě příliš nepřeje. Rozdělit obrovský asteroid přesně na dvě části tak, aby obě bezpečně minuly Zemi, je podstatně komplikovanější, než film naznačuje. Skutečná planetární obrana se navíc nezaměřuje pouze na to, aby se asteroid rozbil. Nekontrolovaný výbuch může vytvořit množství úlomků, které by stále pokračovaly směrem k Zemi. Představu přesného rozpůlení asteroidu je tedy velká slabina filmu.
Navíc Harry a jeho tým mají vyvrtat přibližně 800 stop, tedy asi 244 metrů, hluboký otvor. Na první pohled to zní jako obrovská vzdálenost. Jenže u tělesa velikosti, jakou film uvádí, je to ve skutečnosti směšně málo. Takový vrt nebyl ani zdaleka v blízkosti středu objektu. Film navíc předpokládá, že po vyvrtání otvoru bude možné jednoduše umístit bombu přesně tam, kde má být, a následně asteroid rozdělit na dvě použitelné poloviny. Skutečný asteroid by přitom nemusel mít ani zdaleka takovou strukturu, jakou divák ve filmu vidí.
Na asteroidu chybí systém pro odvod materiálu
Další problém souvisí přímo s vrtáním. Když se v reálném světě vrtá hluboký otvor, vzniká obrovské množství odvrtaného materiálu. Ten je potřeba průběžně odstraňovat. Na Zemi k tomu pomáhá například vrtné médium a další zařízení. Ve filmu se ale naftaři pustí do stovky metrů hlubokého vrtu v podstatě stejně jako na Zemi – jen bez odpovídajícího systému pro odvod materiálu.
A nejde jen o detail. Odstraňování materiálu patří při skutečném vrtání k zásadním technickým problémům. NASA ostatně upozorňuje, že vrtání mimo Zemi je samo o sobě velmi obtížné. Při skutečných misích se proto používají speciálně navržené systémy, které jsou výrazně komplikovanější než běžná pozemská vrtačka.
Umělá gravitace na ruské stanici takto nefunguje
Jedna z nejznámějších scén se odehrává na ruské vesmírné stanici. Aby se na ní vytvořila gravitace, kosmonaut ve filmu jednoduše nastartuje motory a stanice se začne otáčet. Samotný princip umělé gravitace není nesmysl. Rotující stanice by skutečně mohla vytvářet efekt podobný gravitaci. Problém je v tom, jak je mechanismus zobrazen.
U rotujícího objektu by „gravitace“ působila směrem od osy otáčení. Ve filmu se však postavy pohybují, jako kdyby stanice měla normální pozemskou gravitaci. A rychlost potřebná k vytvoření takového efektu by při rozměrech filmové stanice způsobila zásadní problémy s dokováním. Takže slavná scéna, v níž se ruská stanice začne roztočením chovat jako malá pozemská základna, je značně zjednodušená.
Raketoplány při letu nepotřebují zapnuté motory
Další detail je vidět při příletu raketoplánů ke stanici. Filmové stroje se k ruské stanici přibližují s běžícími hlavními motory. Jenže ve vakuu není potřeba neustále používat motory k tomu, aby se kosmická loď pohybovala. Raketoplán může po udělení potřebné změny rychlosti pokračovat setrvačností.
Ve filmu se navíc během přípravy mise mluví o kapalném kyslíku jako o palivu. To není správně. Kapalný kyslík je u raketového motoru okysličovadlo, nikoli samotné palivo. U klasického systému kapalného kyslíku a vodíku je palivem kapalný vodík. Pro běžného diváka je to drobnost. Pro film, který se snaží působit jako technologicky propracovaná mise NASA, je to ale poměrně výrazný přešlap.
A co teprve, když se posádka dostane na povrch asteroidu. Může po něm normálně jezdit a chodit. Film sice pracuje s nižší gravitací, ale některé pohyby a pády stále působí překvapivě pozemsky. Například situace, kdy padající předměty u povrchu asteroidu vypadají, jako by na ně působila gravitace podobná pozemské. Přitom právě nízká gravitace by měla zásadně ovlivňovat pohyb lidí, vozidel i uvolněného materiálu.
Oheň ve vesmíru má také problém
Armageddon si příliš neláme hlavu ani s tím, jak se ve vakuu chová oheň. Ve filmu se objevují scény, v nichž plameny hoří v prostředí, kde by k jejich pokračování nebyl dostatek okolního kyslíku. Ve vakuu nemůže běžný oheň hořet stejným způsobem jako v atmosféře. Bez přísunu okysličovadla plamen rychle zhasne.
Jednou z nejšílenějších scén filmu je jízda po asteroidu v těžkém vozidle. Posádka s ním dokonce používá obrovský rotační kulomet. Jenže obrovská zbraň vytváří při střelbě zpětný ráz. V prostředí s velmi nízkou gravitací by měl být problém ještě výraznější. V Armageddonu ale vozidlo při střelbě působí téměř jako stabilní pozemský tank. Největší vědecká chyba Armegeddonu je ale…vlastně celý scénář.
Zdroje: autorský článek s využitím
