Článek
Ještě v devadesátých letech byl Daniel Hůlka (57) zosobněním úspěchu i nespoutané energie. Muzikálový Dracula z něj udělal hvězdu první velikosti a jeho hluboký hlas i výrazná vizáž mu otevřely dveře nejen k prestižním rolím, ale i k intenzivnímu společenskému životu. Jenže právě ten ho postupně začal dohánět.
Facka šéfovi znamenala zlom
Začátky přitom neměl úplně hladké. Talentovaný absolvent, který zpíval v Rudolfinu, si kariéru málem podkopl výbušnou povahou. Konflikt v plzeňské opeře ho na čas vyřadil ze hry a nálepky „problémového“ se zbavoval jen těžko. Tehdy měl totiž podepsat smlouvu, která však zněla jinak, než byla původní dohoda. A tehdejší šéf opery to nehodlal řešit. „Udělal tu chybu, že na mě začal křičet, že divadlo není zaopatřovací ústav,“ vzpomínal zpěvák. Následovala facka, která nezůstala bez následků.
Hůlka nejenže dostal výpověď, ale měl měl problém získat angažmá i v dalších divadlech. O to větší byl zlom, když dostal šanci v muzikálu Dracula režiséra Jozefa Bednárika. Úspěch byl okamžitý a strhl s sebou všechno ostatní. „S odstupem doby si říkám, že to bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Nebýt toho, tak jsem dnes možná uřvaný druhořadý sólista v Národním divadle.“
Daniel Hůlka s manželkou Barborou
Mezi životem a smrtí
Hůlka tehdy jel naplno. Práce přibývala, nabídky se neodmítaly a osobní život byl stejně divoký jako ten profesní. Krátké vztahy střídaly další, mediální pozornost sílila a on sám později přiznal, že tempo bylo dlouhodobě neudržitelné. „Hrál jsem tak v sedmi divadlech v devíti inscenacích. To už se ale nedalo vydržet. Sesypal jsem se,“ vysvětloval.
Trhliny za leskem slávy se přitom začaly objevovat pomalu. Únava, stres a psychické potíže, které se zpočátku tvářily nenápadně, postupně přerostly v něco mnohem vážnějšího. Diagnóza endogenní deprese a pozdější hospitalizace se zánětem slinivky byly momenty, kdy už nešlo jen o kariéru, ale o život. „Bylo to o vlásek. Když mě doktor Ditl propouštěl z nemocnice, řekl mi, že jsem to měl v poměru život a smrt tak padesát na padesát. Přežil jsem, ale bylo to strašný!“ uvedl.
Právě zdravotní kolaps byl pro Hůlku zásadním bodem zlomu. Poprvé si naplno připustil, že takhle dál fungovat nemůže. Místo další práce přišlo zpomalení, léčba a přehodnocení priorit. A také osudové setkání.
Láska, kterou potkal náhodou
Měl za sebou několik vztahů. Ať už šlo o Šárku Vaňkovou nebo Libušku Hůlkovou ale i ty, které se propíraly jen v médiích. Nicméně tak, jako se zklidnil v rámci životního stylu, přišlo to i co se týká milostného života. Se svou současnou manželkou Barborou Klement Hůlkovou se seznámil náhodou. Ona tehdy pracovala jako průvodkyně, on hledal únik od hektického života.
Vztah, který zpočátku působil nenápadně, se postupně stal jeho nejpevnějším bodem. „Potkali jsme se v restauraci, kam jsem po vystoupení zašel. Bylo nám spolu fajn, vyměnili jsme si čísla, psali jsme si a najednou z toho vznikl moc hezký vztah,“ popsal svou osudovou lásku.
Rozdíl dvaceti let v jejich případě nehraje roli. Naopak. Právě Báry nadhled, klid a přirozenost mu pomohly vrátit se nohama na zem. Vzali se v roce 2017 a jejich vztah působí i po letech stabilně, bez zbytečných dramat, která dřív jeho život provázela.
Rodina jako nová priorita
Zásadní proměnu ale přineslo až narození dcery Rozárky. Hůlka se stal otcem po padesátce a sám přiznává, že právě tahle role ho změnila nejvíc. „Je to pro mě velká životní změna, ale jednoznačně k lepšímu. Užívám si to moc a jsem strašně šťastný,“rozplýval se. Dnes už není tím mužem, který potřebuje být neustále v centru dění. Čas tráví s rodinou, víc si hlídá zdraví a práci si vybírá s rozvahou. Rozárka je pro něj motivací i připomínkou, že některé věci prostě mají větší hodnotu než potlesk v sále.
Na jeviště se sice vrací, ale už jinak, bez tlaku na výkon za každou cenu. Hudba zůstává důležitou součástí jeho života, jen už není jediným smyslem. Bouřlivák, který kdysi balancoval na hraně, našel rovnováhu až ve chvíli, kdy musel zpomalit. A paradoxně právě tehdy získal to, co mu dřív unikalo, tedy klid, stabilitu a skutečné zázemí.
Zdroje: novinky.cz, karaoketexty.cz, blesk.cz, cnn.iprima.cz, zeny.iprima.cz
