Článek
Vánoce byli jejich oblíbeným obdobím v roce. Když se Jarce a Pavlovi narodila dcera Anežka, byli na vrcholu štěstí. Rozhodli se, že i když nemají peněz na rozhazování, svátky své holčičce vždycky udělají naprosto dokonalé. První tři roky byly v pohodě, všechno zvládli zaplatit ze svých zdrojů. Čtvrté a páté Vánoce už je stály víc, než si mohli dovolit, takže si půjčovali, kde se dalo.
Letos skoro padesát tisíc
Zatímco předloni získali finanční zdroje v rámci rodiny, loni už museli vzít nebankovní úvěr. „Potřebovali jsme deset tisíc. Raději se neptejte, kolik jsme museli přeplatit. Do banky bohužel kvůli naší minulosti s prosbou o peníze nemůžeme. Takže ještě dnes jsme nesplatili loňské Vánoce. A už se to na nás žene znovu,“ zoufala si paní Jaroslava.
Jejich dcera šla letos poprvé do školy, od spolužáků odkoukala, co všechno by „nutně potřebovala“. Takže částka za její přání se vyšplhala na bezmála padesát tisíc korun. „Dostane všechno, co chce,“ uvedl odhodlaně pan Pavel, který pracuje jako dělník na stavbě v Ostravě a okolí. Bohužel za poslední měsíce neměl moc práce, takže rodinný účet prakticky zeje prázdnotou. „Půjdeme a půjčíme si. Je mi jedno, že budu splácet roky. Chci, aby moje holčička měla hezké Vánoce.“
Jeho manželka souhlasně přikyvuje. Je na nich vidět, že Vánoce jsou snad jediným obdobím v jejich životech, které si chtějí užít. Zapomenout na dluhy a sledovat, jak si jejich vymodlená dcera rozbaluje věci, které si přála. Neuvědomují si, jaké následky to zřejmě bude mít.
Riziko je obrovské
Nebankovní instituce jsou „fajn“ věc, pokud se chce člověk dostat do dluhové pasti. Přesto je využívá stále velké množství lidí. většinou zoufalých, kteří řeší složité životní situace. Vánoce ale přeci nejsou otázkou života a smrti, dá se celkem jednoduše dceři vysvětlit, že letos zkrátka budou o něco chudší. Navíc Anežka je ve věku, když už by mohla pochopit i to, že Vánoce nejsou o materiálních darech, ale spíš o tom, že jsou jako rodina spolu, netrápí je nemoci apod.
Něco takové ale nechtějí Jarka s Pavlem ani slyšet. „Mě táta bil, o Vánocích se opil a bylo to ještě horší. Chci, aby na ně měla moje dcera jiné vzpomínky, pokud možno ty nejlepší,“ má jasno pan Koutný. Kupodivu mu i dochází, co všechno riskuje, jak moc může být budoucnost náročná kvůli několika prchavým okamžikům. On si je ale nechce nechat vzít za žádnou cenu. „I kdybych měl prodat ledvinu, tak přes Vánoce nejede vlak. Nikdo mě nepřesvědčí, aby jednal jinak. Ať se později stane cokoli, budu si brát půjčku.“ Nezbývá než doufat, že za pár měsíců nebude svého rozhodnutí litovat.
