Článek
Jedna z nejzásadnějších odchylek se objeví hned na začátku příběhu Gladiátora. Film ukazuje, jak Commodus svého otce Marcuse Aurelia zavraždí, aby se mohl stát císařem. Ve skutečnosti Marcus Aurelius nezemřel rukou svého syna. Zemřel v roce 180 během tažení proti Germánům, přičemž jeho smrt je spojována s nemocí. Přesné místo jnení úplně jasné, uvádí se Vindobona nebo Sirmium.
Další věc je ta, že Commodus nebyl nečekaným nástupcem, který by se k moci dostal až po vraždě svého otce. Marcus Aurelius ho už v roce 177 přizval ke společné vládě. Commodus tedy nebyl pouze synem císaře čekajícím na svou příležitost – byl spolucísařem ještě před otcovou smrtí. To ale bohužel nejsou jediné historické úlety.
Říše se neměla vrátit k republice
Film staví část příběhu na představě, že Marcus Aurelius chtěl po své smrti obnovit Římskou republiku, proto má předat moc nikoli Commodovi, ale senátorovi Gracchovi. Pro takový plán ale neexistují historické důkazy. Marcus Aurelius vládl jako císař a Commodus byl jeho určeným nástupcem. Po otcově smrti také skutečně převzal vládu.
Tady už tedy nejde o drobný přešlap kostýmů nebo rekvizit. Jde o zásadní změnu motivace hlavních postav, která je pro příběh filmu klíčová. Ani válka s Germány neskončila tak, jak film ukazuje Úvodní velká bitva je ve filmu prezentována jako rozhodující střet, po kterém je válka v podstatě vyhrána.
Historická situace byla složitější. Marcus Aurelius vedl proti germánským kmenům dlouhé války a v době jeho smrti ještě nebyl konflikt definitivně uzavřen. Po jeho smrti Commodus válku ukončil a uzavřel mír s Markomany a Kvády. Film tedy zhušťuje několik let válčení do jedné dramatické epizody.
Římané v bitvě bojují jinak, než odpovídá jejich taktice
Jedna z největších vojenských nepřesností se týká způsobu boje. Gladiátor ukazuje římské vojáky v poměrně chaotickém boji, při němž muži často sekají meči a formace se rychle rozpadá. Jenže římská pěchota používala odlišnou taktiku: vojáci měli bojovat organizovaněji a při střetu využívat štíty a bodání mečem. Dalším problémem je používání pil, tedy římských vrhacích oštěpů. Film je sice ukáže, ale při samotném střetu nejsou využity způsobem, který by odpovídal běžně popisované římské bojové doktríně.
A pak další věc. Římská jízda v Gladiátorovi používá třmeny, ty ale římská kavalerie v této době neměla. Římané používali speciální sedlo s rohy, které jezdci poskytovalo stabilitu i bez třmenů. Ano, lze namítnout, že třmeny byly při natáčení používány z bezpečnostních důvodů, protože pro kaskadéry bylo jednodušší a bezpečnější jezdit s nimi. Nic to ale nemění na tom, že z historického pohledu jde o další nesmysl.
Navíc problém není jen u koní. Film Gladiátor používá některé typy přileb a zbroje, které neodpovídají přesně období druhého století. Typ zbroje a přileb zobrazených u legionářů je spojován s obdobím kolem roku 75, tedy zhruba o století dříve. Pro některé jednotky byly v daném období vhodnější jiné typy ochranné výstroje, například šupinová zbroj lorica squamata. Neznamená to, že by každý kus římské zbroje ve filmu byl automaticky špatně. Problém spočívá především v tom, že film kombinuje výstroj z různých období římských dějin.
Germáni nevypadají jako skuteční Germáni
Také protivníci Římanů dostali ve filmu značně stylizovaný vzhled. Germánské kmeny jsou ve filmu oblečeny způsobem, který více připomíná představu „pravěkých barbarů“ než skutečnou podobu germánských společností druhého století. Je to typický případ, kdy filmaři dávají přednost vizuálnímu kontrastu. Římané mají působit jako organizovaná civilizace, zatímco jejich protivníci mají být na první pohled rozeznatelní jako barbaři.
V úvodní bitvě film používá množství obléhacích zbraní včetně balist a dalších zařízení. Jenže podobné zbraně by se v takové podobě v lesním boji nepoužívaly. Katapulty a balisty byly určeny především k obléhání a jejich nasazení v otevřeném lesním střetu, jaký vidíme ve filmu, je problematické. Ještě spornější jsou hořící šípy a hořící projektily vystřelované z katapultů. Pro takové použití v tomto konkrétním historickém kontextu neexistují přesvědčivé doklady.
Moderní žena v římském publiku má sluneční brýle
A teď už se dostáváme k chybám, které nesouvisejí s historickou interpretací. Při jednom ze závodů v aréně lze mezi diváky zahlédnout ženu, která má moderní sluneční brýle. Tohle už je klasický filmový anachronismus. Nejde o historickou licenci ani o bezpečnostní opatření. Prostě se do záběru dostal člověk s předmětem, který do antického Říma nepatří.
Ještě větší překvapení čeká při souboji s tygry. Maximus během zápasu spadne a převalí se. Na okamžik se pod jeho kostýmem objeví moderně působící lycrové šortky. Je pravděpodobné, že šlo o ochrannou vrstvu používanou při natáčení nebezpečných scén. Z pohledu výsledného obrazu je ale samozřejmě poněkud zvláštní vidět pod římským kostýmem materiál, který patří spíše do moderní sportovní výbavy. Další moderní prvek se objeví po úvodní bitvě. Maximus hladí svého koně a v prostoru pod jeho hlavou a krkem projde člen filmového štábu v modrých džínách.
Chariot má uvnitř moderní techniku
Jedna z nejzajímavějších chyb je vidět během úvodní bitvy. Při nárazu jednoho z vozů se zvedne kus látky a na okamžik se odhalí moderní konstrukce s nádrží a potrubím ukrytá za vozem. Je to vlastně krásný příklad toho, jak se filmová magie rozpadne během jediného okamžiku. Z dálky jde o římský válečný vůz, zblízka ale na zlomek sekundy divák zahlédne technické vybavení filmové produkce.
Další chyba souvisí přímo s Maximusovou přilbou. Na konci bitvy si Maximus sundává helmu a při dotyku prsty se její povrch viditelně promáčkne. Opět jde samozřejmě o praktickou stránku filmového natáčení. Rekvizita musela být bezpečná a dostatečně lehká, aby s ní herec mohl pracovat. Kamera ale na okamžik ukáže něco, co divák vidět neměl.
Další chyba je méně nápadná. Maximus si ve filmu poškodí levou část ramene při pokusu odstranit tetování, které označuje jeho příslušnost k legii. Po zbytek filmu ale není po poranění vidět odpovídající jizva ani zbytky inkoustu.
Štít v ruce mizí a zase se vrací
Také během souboje s Tigrisem se rekvizity chovají poněkud podivně. Když Maximus zvedá ze země hrst hlíny, jeho štít na okamžik zmizí z levé ruky, aby se v následujícím záběru znovu objevil. A stejný problém se týká Tigrisovy masky. Po pádu je maska už odklopená, ale v dalším záběru ji Maximus znovu zvedá.
Jedna z nejlépe viditelných chyb kontinuity přichází už během bitvy na začátku filmu. Maximus jede na bílém koni a v jednom záběru drží meč v pravé ruce a ochranu ramene má na levé straně. Po střihu se ale meč ocitne v levé ruce a ochrana ramene na pravé straně. V dalším záběru se všechno opět vrátí. Ano, Gladiátor historickou rekonstrukcí. Na druhou stranu tolik větších či menších chyb a nepřesností je přeci jen příliš i na hollywoodskou produkci. Ve výčtu chyb bychom totiž mohli pokračovat ještě poměrně dlouho.
Zdroje: autorský článek s využitím
