Článek
Když se řekne Dušan Klein, většině diváků se vybaví především legendární série o Básnících. Jenže dlouho předtím natočil několik výrazně temnějších snímků a právě Jeden z nich je vrah z roku 1970 patří mezi jeho nejzajímavější režijní počiny. Místo klasické detektivky nabízí psychologickou hru o vině, svědomí a pomstě, ve které není nic černobílé.
Detektivka, která nehraje podle pravidel
Hlavním hrdinou je bývalý řidič Karel Marek, kterého ztvárnil Jiří Holý. Po letech strávených ve vězení se vrací na svobodu s jediným cílem, a to vyrovnat účty s muži, za které kdysi převzal vinu při pašování uměleckých předmětů. Za svou oběť tehdy očekával, že se postarají o jeho rodinu. Místo toho přišel o manželku i děti, a touha po spravedlnosti se postupně mění v ničivou pomstu.
Film se od běžných kriminálek své doby výrazně odlišuje. Vyšetřování vraždy není postavené na akčních scénách ani dramatických honičkách, ale na psychologickém tlaku a rozkrývání charakterů jednotlivých postav. Vyšetřovatel Hájek v podání Jiřího Adamíry je klidný, přemýšlivý a více než důkazy spoléhá na lidskou psychiku.
Adamíra byl hercem s mimořádnou elegancí. Na filmovém plátně často ztvárňoval inteligentní, noblesní nebo aristokratické postavy a právě role kriminalisty mu dokonale sedla. Vedle něj se objevuje Bohuš Záhorský jako policejní lékař, s nímž vede debaty, které přesahují samotné vyšetřování a dotýkají se morálky i odpovědnosti za lidské osudy.
Silné herecké obsazení
Největší zvláštností filmu je však jeho závěr. Divák se stejně jako vyšetřovatel nikdy s jistotou nedozví, kdo je skutečným vrahem. Na začátek sedmdesátých let šlo o velmi neobvyklý a odvážný krok, který z filmu udělal jednu z nejnetradičnějších československých detektivek.
Vedle Jiřího Adamíry a Jiřího Holého se před kamerou sešla mimořádně silná herecká sestava. Josef Somr, Ilja Prachař, Bohumil Šmída nebo Václav Lohniský vytvářejí galerii mužů, které spojuje společné tajemství i rostoucí strach z odhalení. Právě Lohniský dostal na svou dobu neobvyklou roli narkomana Jarýnka. Jeho postava do děje přináší další vrstvu nejistoty a ve finále významně zamíchá kartami. Objevuje se také Miriam Kantorková v drobné, ale zapamatovatelné epizodě.
Natáčení provázely i osobní emoce
Jedna z nejsilnějších scén vznikala ve střešovické nemocnici. Herec Bohumil Šmída zde podle scénáře identifikuje tělo zavražděného muže. Pro něj ale šlo o mimořádně bolestivý okamžik. Jen krátce před natáčením totiž právě v této nemocnici zemřela jeho manželka Hanka, a návrat na místo tragédie pro něj představoval velmi těžkou psychickou zkoušku.
Tvůrci usilovali také o maximální věrohodnost. Při natáčení na Slapské přehradě skutečně poslali ke dnu automobil Renault 8, aby scéna působila co nejrealističtěji. Film ukrývá několik drobných zajímavostí.
V jedné scéně běží v televizi záběry z Velké pardubické, které filmaři využili k dokreslení atmosféry. Zajímavostí je i postsynchron. Menší role příslušníků Veřejné bezpečnosti sice před kamerou ztvárnili Miloš Vávra a Josef Haukvic, jejich hlasy ale v postprodukci propůjčili Jan Schánilec a Otto Šimánek, kterého si většina diváků spojuje především s legendárním Panem Tau.
Film předběhl svou dobu
Jeden z nich je vrah dnes možná nestojí po boku nejslavnějších českých detektivek, přesto jde o snímek, který si zaslouží větší pozornost. Kombinuje kriminální zápletku s psychologickým dramatem a místo jednoduchých odpovědí nechává prostor pro vlastní úsudek diváka.
Tím se liší od většiny tehdejší produkce. Nejde jen o hledání pachatele, ale především o příběh lidí, kteří se musí vyrovnat s následky vlastních rozhodnutí. Snad právě proto působí i po více než padesáti letech překvapivě současně.
Zdroje: autorský článek s využitím
