Článek
Když měl Petr Schulhoff natočit svůj první film, nechtěl klasickou detektivku plnou efektních honiček. Místo toho vsadil na psychologii a atmosféru. Výsledkem byl snímek Strach, který v roce 1963 představil divákům dvojici kriminalistů majora Kalaše v podání Rudolfa Hrušínského a nadporučíka Vargu, kterého ztvárnil Radoslav Brzobohatý. Zde se začala psát historie jedné z nejslavnějších českých detektivních sérií.
Nehoda, která otevře staré rány
Film vznikl podle románu Kilometr devatenáct spisovatele Eduarda Fikera, který se dlouhodobě věnoval detektivní literatuře. Scénář si ale Schulhoff upravil po svém a přidal důraz na psychologii postav i tíživou atmosféru, která je pro snímek typická dodnes.
Příběh začíná zdánlivě obyčejnou dopravní nehodou. Na silnici poblíž hranic zemře mladý muž a řidič od místa ujede. Major Kalaš se svým kolegou Vargou však brzy zjistí, že nejde o obyčejný případ. Vyšetřování je zavede do fotografického ateliéru rodiny Pacerových, kde se postupně odhalují dávno pohřbená tajemství z období druhé světové války.
A propojení kriminální zápletky s pocitem viny, strachu a válečné minulosti odlišovalo Strach od většiny tehdejších detektivek. Místo akce stavěl na napětí mezi postavami a pečlivě budované atmosféře.
Rudolf Hrušínský chtěl „nasát“ skutečnou práci v terénu
Hrušínský studoval skutečné kriminalisty
Rudolf Hrušínský nechtěl postavu majora Kalaše hrát podle zažitých představ o filmových detektivech. Trval na tom, že nejprve musí poznat skutečnou práci vyšetřovatelů. „Abych majora Kalaše ztvárnil věrně, musím vidět nějakého vyšetřovatele přímo v akci,“ vysvětloval. Produkce mu proto domluvila setkání s legendárním kriminalistou Karlem Kalivodou, kterému kolegové přezdívali „pražský Maigret“.
Hrušínský se účastnil reálných výslechů a pozoroval, jak zkušený kriminalista komunikuje s podezřelými. Nesoustředil se jen na otázky, ale i na drobná gesta, tón hlasu nebo způsob, jakým dokázal získat důvěru vyslýchaných. Právě Kalivoda se stal hlavní inspirací pro vznik postavy majora Kalaše a jako odborný poradce spolupracoval i na dalších filmech série.
Brzobohatý poznal práci mordparty
Ještě náročnější příprava čekala Radoslava Brzobohatého. Režisér trval na tom, aby mladý kriminalista působil naprosto přirozeně, a proto herce poslal přímo mezi členy pražské mordparty. Brzobohatý absolvoval skutečné výjezdy k násilným úmrtím, sledoval ohledání těl i práci kriminalistů přímo na místech činu. Později vzpomínal, že právě tato zkušenost mu pomohla zbavit se divadelního projevu a dodat postavě větší civilnost.
Vedle samotného příběhu má dnes Strach ještě jednu hodnotu. Zachycuje podobu Prahy z počátku šedesátých let. Některá místa, která se ve filmu objevují, dnes už neexistují. Typickým příkladem je okolí pankráckého autobusového nádraží nebo tehdejší trolejbusová smyčka, které později ustoupily výstavbě magistrály. Zajímavostí je také postava Věry v podání Helgy Čočkové. Její hlas totiž ve výsledném filmu neuslyšíte. Režisér se rozhodl herečku kompletně předabovat Jiřinou Bohdalovou, protože chtěl, aby postava působila emotivněji.
Skutečný vrah jako inspirace
Přestože film vychází z Fikerovy knihy, scenáristé čerpali také z reálných kriminálních případů. Inspirací se stal mimo jiné sériový vrah Václav Mrázek, který v první polovině 50. let vraždil na severu Čech. Na jeho dopadení se podílel právě kriminalista Karel Kalivoda, jehož zkušenosti následně pomáhaly tvůrcům při přípravě filmu.
Úspěch Strachu nezůstal osamocený. Diváci si majora Kalaše rychle oblíbili a následovaly další detektivky jako Vrah skrývá tvář, Po stopách krve, Na kolejích čeká vrah nebo Diagnóza smrti. Společně vytvořily sérii, která dodnes patří mezi vrcholy československého kriminálního filmu.
Velkou zásluhu na tom měl nejen Rudolf Hrušínský se svým civilním herectvím, ale i režisér Petr Schulhoff. Ten dokázal spojit realistické policejní postupy s napětím, které nestaví na akci, ale na psychologii postav. Proto snímek Strach ani po více než šesti desetiletích nepůsobí jako zapomenutý film, ale jako nadčasová detektivka.
Zdroje: autorský článek s využitím
