Článek
Na první pohled může všechno působit velmi přesvědčivě. Čeští piloti, uniformy RAF, Spitfiry a souboje ve vzduchu. Jenže právě u označení jednotky se skrývá jedna z největších historických chyb filmu. Hrdinové jsou spojováni s 311. československou perutí RAF. Ta však nebyla stíhací jednotkou. Jednalo se o bombardovací peruť, která byla založena jako československá bombardovací jednotka a létala především s bombardéry.
Ve filmu přitom čeští piloti usedají do Spitfirů a účastní se stíhacích soubojů. Historik Petr Šimíček v analýze filmu publikované v Soudobých dějinách označuje právě tuto skutečnost za opravdu zásadní historickou chybu. Pokud měla být jednotka ve filmu skutečně 311. perutí, její příslušníci by zkrátka nemohli létat na stíhacích Spitfirech.
Spitfire od začátku také nesedí
Ani kdybychom označení 311. perutě pominuli a filmovou jednotku považovali jednoduše za československou stíhací peruť, narazíme na další problém. Českoslovenští stíhači totiž na Spitfirech nezačínali. Jak upozorňuje zmíněná historická analýza, všechny československé stíhací jednotky létaly zpočátku na Hurricanech. Ke Spitfirům se dostaly až později. Tmavomodrý svět ale své hrdiny staví do Spitfirů prakticky od začátku.
Další důležitou věcí je, že František Sláma ani Karel Vojtíšek nejsou skuteční historicky doložení piloti. To je důležité hlavně proto, že Tmavomodrý svět někdy působí jako přesná rekonstrukce konkrétní jednotky. Ve skutečnosti jde o fiktivní příběh zasazený do skutečného prostředí československých letců v RAF.
Ondřej Vetchý a Jan Svěrák
A další věc: ve scéně, kdy piloti doprovází anglické bombardéry, jsou místo anglických bombardérů použity americké bombardéry B-25 Mitchell, které nejen že RAF začalo používat až v roce 1943, ale navíc nemají Mitchelli ani označení Královského letectva.
Některé záběry pocházejí ze starších filmů
Ještě překvapivější je způsob, jakým vznikly některé velké letecké scény. Tvůrci využili také starší filmové záběry skutečných letadel. Ty následně digitálně upravovali a kombinovali s nově natočeným materiálem. Výsledkem je obraz velkých vzdušných bitev, které by v době natáčení nebylo možné jednoduše natočit se skutečnými historickými letouny.
Další historická nepřesnost se týká vývoje. Skutečné československé jednotky totiž během války postupně měnily letadla, výzbroj i kamufláž. Ve filmu ale letounům přidělili jednotný vzhled odpovídající období Bitvy o Británii, tedy roku 1940. Z historického hlediska je to tedy další zjednodušení skutečnosti.
Anglie se ve skutečnosti natáčela i v Česku a Jižní Africe
Ani prostředí není doslovnou rekonstrukcí. Interiér Susanina londýnského domu například vznikl v hale pražského ČKD. Filmaři se snažili britský interiér co nejvíce napodobit. Scény na moři se zase netočily v kanálu La Manche, ale v Jihoafrické republice. Důvodem byla především cena a také teplejší voda, která byla pro natáčení praktičtější.
U leteckých scén bylo potřeba řešit také nebezpečí. Některé záběry vznikaly z vrtulníku, jiné z auta nebo pomocí modelů. Skutečné Spitfiry musely při natáčení z vrtulníku létat výrazně pomaleji, než bylo pro ně obvyklé, aby je kamera dokázala zachytit. V některých scénách se proto skutečné stroje střídaly s maketami podle toho, co bylo zrovna potřeba natočit. Ve filmu je rozdíl prakticky neviditelný. Z historického hlediska je ale dobré vědět, že velká část letecké podívané vznikla složitou kombinací skutečné techniky a filmových triků.
Barva bundy, píseň i volant na špatné straně
A pak jsou tu samozřejmě „klasické“ chyby, kterým se nevyhne prakticky žádný film. Například na začátku filmu, kdy Sláma s Vojtíškem přistávají po cvičném letu na letišti, má vzadu sedící pilot velmi světlou kombinézu/bundu, ale v následující scéně po vystoupení z letadla mají oba (zejména Vojtíšek, který, zdá se, seděl vzadu) výrazně tmavší bundy. Navíc pilot-žák obvykle sedí na předním sedadle, ale zde vystupuje z předního sedadla Sláma v roli instruktora.
Píseň „V širém poli studánečka“, kterou si nejprve ve filmu zpívá Jura Sysel na podkladě gramofonové nahrávky a která posléze zazní na jeho pohřbu, není lidová, ale zlidovělá píseň. Napsal ji František Hřebačka alias Fanoš Mikulecký v roce 1936. Nahrána byla až v roce 1953 v podání Boženy Šebetovské a Jožky Severina a není tedy příliš pravděpodobné, že by ji piloti v zahraničí mohli znát.
Nebo vojenské auto, které veze na letišti opilé piloty, má volant na levé straně. Vozidla ozbrojených sil Spojeného království však měly volant vždy na straně pravé, jako ostatní auta, která se ve filmu objevují. Pokračovat bychom mohli ještě poměrně dlouho. Nemění to nic na tom, že Tmavomodrý svět je skvělý film. zejména historické chyby ale prostě mrzí.
Zdroje: autorský článek s využitím
