Halina Pawlowská: Nikdy nemiluj debila, který kouká na kila. Přirovnávali ji k Sophii Loren

U Haliny Pawlowské (70) se těžko rozhoduje, čím vlastně je především. Pro jedny je spisovatelkou bestsellerů, pro jiné nezapomenutelnou moderátorkou televizní talk show Banánové rybičky, další ji znají jako scenáristku nebo příležitostnou herečku. Možná právě tahle žánrová neukotvenost je jedním z důvodů, proč zůstává na české scéně tak dlouho viditelná.

Pawlowská nikdy nestavěla svou popularitu jen na literatuře. Stejně důležitý je její životní postoj, když otevřeně mluví o věku, o ženské sebeironii i o tom, že ideály krásy jsou často zbytečně přísné. Sama se nikdy netvářila jako vzor dokonalosti, spíš jako někdo, kdo umí z běžných životních situací vytěžit dobrou historku. „Nikdy nemiluj debila, který kouká na kila,“ zní jedna z jejích hlášek.

Narodila se roku 1955 v Praze. Vyrůstala v malém bytě, kde podle jejích vzpomínek nikdy nebyl klid, pořád se tam střídaly návštěvy, vedly se dlouhé debaty a diskutovalo se o politice i kultuře. Její otec Vasil Kločuruk pocházel z Ukrajiny a do Československa přišel jako mladý muž. Do rodné země už se kvůli tehdejším poměrům nikdy nevrátil. Téma svobody Ukrajiny pro něj zůstalo celoživotní záležitostí a výrazně ovlivňovalo atmosféru doma. „Otce zajímala jenom svobodná Ukrajina. Já kdybych flámovala někde po nocích nebo si domů v 15 letech přivedla kluka, tak je to všem jedno,“ říkala.

Otec byl zároveň tím, kdo v Halině podporoval sebevědomí. Její úspěchy bral jako samozřejmost, podle něj bylo logické, že jeho dcera vyhrává soutěže nebo získává ocenění. Méně jednoduchý vztah měla naopak s matkou, od které prý pochvalu téměř nikdy neslyšela. Pawlowská o tom později mluvila s typickou ironií: naučilo ji to prý alespoň spoléhat sama na sebe.

Po maturitě zamířila na FAMU, kde vystudovala dramaturgii a scenáristiku. Už během studií bylo jasné, že má cit pro dialog a humor. Spolužáci si ale všimli i její výrazné osobnosti, někteří ji tehdy přirovnávali k italské herečce Sophia Loren.

Po škole nastoupila do Československé televize a začala pracovat na scénářích zábavných pořadů. Postupně se objevila i před kamerou, například ve filmech Můj hříšný muž nebo Vrať se do hrobu. Ještě výraznější stopu ale zanechala jako scenáristka – za scénář k filmu Díky za každé nové ráno získala Českého lva.

Vedle práce pro televizi začala psát i knihy. Hned první titul, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, zaznamenal velký čtenářský úspěch. Její texty nejsou klasické romány, spíš volné mozaiky příběhů, které sama označuje jako „fragmenty ze života“. Míchá v nich osobní zkušenosti, drobné trapasy i situace, které by většina lidí raději zapomněla, ale Pawlowská z nich ale dokáže udělat pointu. „Jsem pyšná, že se mi povedlo živit se tím, co mě nejvíc baví. A že jsem pořídila dům, ve kterém bydlí hned několik generací, a že jsem se mohla postarat o své rodiče, aby nestrádali, když byli staří,“ usmívala se.

Dlouhodobě patří mezi nejčtenější české autory populární literatury a na kontě má už několik desítek knih. Kromě toho se věnovala novinařině, vydávání časopisů a moderování. V posledních letech ji diváci mohli vidět i v seriálu Zoo, kde se objevila v epizodní roli.

Její osobní život byl dlouhá léta spojený s manželem Zdeňkem Pawlowským, kterého poznala ještě během studií při turistickém pochodu Praha–Prčice. Spolu prožili více než tři desetiletí a vychovali dvě děti – dceru Natálii, která se věnuje módnímu návrhářství, a syna Petra, jenž se na rozdíl od své matky veřejnosti spíš vyhýbá. Po manželově smrti v roce 2013 žije Pawlowská s producentem Karlem Czabanem.

Zdroje: prozeny.cz, cnn.iprima.cz, zena.aktualne.cz, super.cz, dvojka.rozhlas.cz