Článek
Když se v 80. letech objevil na pódiu Arnošt Pátek (†54), bylo prakticky jisté, že bude vyprodáno. Měl všechno, co tehdejší popová scéna žádala, chytlavé písně, výraznou image a přirozený šarm, který fungoval hlavně na ženské publikum. Hity jako Sny o tygří lady nebo Julie zněly z rádia tak často, že se zdály být všudypřítomné. Za jeho popularitou ale nestál jen přitažlivý vzhled.
Petr Hannig z něj udělal hvězdu
Muzikanti, kteří s ním hráli, o něm mluvili jako o mimořádně schopném profesionálovi. „Rád jsem ho angažoval, neboť byl fenomenální hudebník. Nejlepší, se kterým jsem kdy dělal. Uměl hrát snad na každý nástroj,“ říkal o něm například producent Petr Hannig. Kytaru vzal Pátek do ruky už jako teenager a postupně zvládl i další nástroje. Ve studiu prý nebyl problém, aby zaskočil za kolegu, když se nahrávání zadrhlo a většinou to dopadlo lépe, než se čekalo.
Právě díky této univerzálnosti se dostal i do kapely Petra Spáleného, která si zakládala na profesionálním zázemí. Později prošel skupinou Faraon, spojenou se jménem Karla Šípa, a postupně se vyprofiloval jako sólový interpret. Zlom ale přišel právě až s Hannigem. Právě tehdy vzniklo i jeho umělecké jméno, které ho provázelo po zbytek kariéry.
Když byl fotbal, nic s ním nebylo
V polovině osmdesátých let patřil mezi výrazné tváře československé pop music. O spolupráci s ním stál i František Janeček, což jen potvrzuje, že nešlo o náhodnou hvězdu jedné sezóny. I když i on měl své slabé stránky. Tou nejslabší byl fotbal. „On byl nezvladatelný. Strašně fandil fotbalu, a když se hrál nějaký důležitý zápas, nebral telefony, neotvíral dveře, když jsme pro něj jeli, absolutně na nic nereagoval. V tu chvíli pro něj nic neexistovalo,“ vzpomínal Hannig.
Pátek měl každopádně dobře našlápnuto, jenže hudební scéna se po roce 1989 dramaticky proměnila. Zatímco někteří jeho kolegové se dokázali adaptovat, on se postupně vytrácel. Hudba šla stranou a přišla snaha uchytit se v podnikání, konkrétně v gastronomii. To ale nebyla cesta, která by mu sedla. Finanční problémy se začaly kupit a do toho přišly vážné zdravotní komplikace.
Styděl se za to, jak vypadá
Nejprve cukrovka, později rakovina. Kombinace, která by byla náročná pro kohokoli, natož pro člověka bez stabilního zázemí. Nemoc mu postupně zasáhla i obličej, když přišel o oko a výrazně se změnil jeho vzhled. „Styděl se za to jak vypadá, skoro nevycházel, na obličeji nosil roušku a když jsme se spolu sešli v hospůdce, sedával zády k lidem,“ tvrdil Petr Hannig. Pro někoho, kdo byl kdysi neustále na očích veřejnosti, to znamenalo i psychický propad.
Zpěvák se nakonec úplně stáhl do ústraní a přestal prakticky vycházet mezi lidi. V té době už mu chyběla i část čelisti, když už tedy vyšel ven, tak vždycky v roušce. Bohužel se ukázalo, že kvůli hudbě nezvládal praktické věci, jako třeba platit si zdravotní pojištění. Přesto to dlouho vypadalo, že se dočká plastiky tváře, lékaři byli poměrně optimističtí. To se už ale nestalo.
Dožíval v naprosté chudobě
Jeho příběh skončil tiše. Umíral v naprosté chudobě, jeho invalidní důchod byl 4200 korun. Kdyby mu nepomáhali syn, dvě sestry a zmíněný Hannig, někdejší idol by asi skončil pod mostem. V dubnu 2009 byl nalezen mrtvý ve svém bytě v Praze, který zdědil po matce. Přesná příčina nebyla dlouho jasná, ale pravděpodobně šlo o komplikace spojené s cukrovkou. Bylo mu pouhých 54 let.
Pohřben byl v Doksech u Kladna do hrobu, v němž leží také jeho tatínek. Z dnešního pohledu působí jeho osud až tragicky paradoxně. Z člověka, o kterého se „prala“ producentská špička a kterého obdivovaly tisíce fanoušků, se stal někdo, kdo dožil stranou zájmu.
Zdroje: zeny.iprima.cz, blesk.cz, super.cz, cnn.iprima.cz, idnes.cz
