Článek
Jen málokterá herečka dokázala rozdávat tolik optimismu jako Karolína Slunéčková (†49). Diváci ji milovali pro bezprostřednost, kolegové obdivovali její temperament a přátelé věděli, že vedle nich stojí člověk, který uměl povzbudit i v těch nejtěžších chvílích. Její zvonivý smích byl doslova legendární. Paradoxem ale je, že právě kvůli němu v mládí trpěla komplexy. Ve svých denících, kterým později její syn začal říkat „pocitovníky“, si zapisovala pochybnosti o sobě i strach, že nikdy nebude dost dobrá. Přesto právě tahle otevřenost a obyčejnost z ní udělaly jednu z nejoblíbenějších hereček své doby.
S Munzarem se rozešla, vzala si Vodrážku
Narodila se v Kladně, ale vyrůstala v Ústí nad Labem, kde její rodiče provozovali restauraci. Dětství rozhodně nebylo nudné. Už odmala milovala tanec, navštěvovala balet i step a doma pořádala malá představení. Rodiče její nadšení podporovali a když bylo jasné, že ji herectví nepustí, poslali ji už v patnácti letech do Českých Budějovic, kde získávala první zkušenosti pod vedením herečky Věry Petákové. Později na odchod z domova často vzpomínala. Do vlaku si tehdy vezla dva obrovské kufry, v jednom peřiny, ve druhém oblečení a spoustu věcí, které prý nikdy nepotřebovala. Nejživěji si ale pamatovala rodiče, kteří jí na nádraží se slzami v očích mávali.
Po přijetí na DAMU přišlo vystřízlivění. Praha pro dívku z Ústí znamenala velkou změnu. Připadala si osamělá, nikoho neznala a těžce nesla odloučení od rodiny. Ve stejné době navíc skončil její vztah s Luďkem Munzarem (†85), do něhož byla jako velmi mladá zamilovaná. V denících si tehdy často kladla otázku, jestli na hereckou profesi vůbec má. Odpověď přišla až ve chvíli, kdy potkala spolužáka Rudolfa Vodrážku (†68). Byl o dva roky starší, klidnější a stal se jejím největším životním opěrným bodem. Vzali se ještě jako mladí herci a jejich manželství patřilo mezi výjimky. V době, kdy se o hereckých aférách mluvilo téměř neustále, oni žádné skandály nezažili.
Karolína Slunéčková v televizním seriálu Dynastie Nováků
Pevný řád skoro neexistoval
V roce 1960 se jim narodil syn Rudolf Vodrážka mladší, který později našel uplatnění jako režisér a filmový střihač. „Nikdy jsme neměli žádný pevný řád a také nikdo nevyžadoval pravidelně teplé večeře. Dlouho s námi bydlela babička, která se starala o domácnost. Když zestárla, prostě jsem některé povinnosti převzal já. Připadalo mi to úplně přirozené a jsem rád, že i já mám podobně volnou profesi,“ vzpomínal před časem.
Krátce po absolutoriu DAMU získala Karolína Slunéčková angažmá v Divadle na Vinohradech. Na jeho jevišti strávila téměř celou kariéru a ztvárnila desítky velkých dramatických i komediálních rolí. Divadlo bylo místem, kde se cítila nejjistější. Kritici oceňovali její přirozený projev i schopnost během několika minut přecházet od humoru k vážným emocím. Je škoda, že se většina jejích divadelních výkonů nedochovala. Zachovaly se jen televizní záznamy inscenací Brouk v hlavě a Přišel na večeři, jinak existují už jen fotografie.
Krása pro ni nebyla cestou k úspěchu
Film jí paradoxně nikdy nenabídl prostor, jaký si zasloužila. Režiséři ji často obsazovali do menších rolí prodavaček, sousedek nebo energických žen, které však dokázala proměnit v nezapomenutelné postavy. Objevila se například v komedii Kulový blesk, ve filmu Noc na Karlštejně, v Ten svetr si nesvlíkej nebo v Pomerančovém klukovi, kde dostala jednu z mála výraznějších filmových příležitostí. Televizní diváci si ji dodnes spojují se seriály Žena za pultem, Dynastie Nováků, Okres na severu nebo My všichni školou povinní, který se vysílal až po její smrti.
Přestože patřila mezi nejpůvabnější herečky své generace, krásu nikdy nepovažovala za prostředek k úspěchu. Milovala módu, elegantní kostýmky, šály, boty a hlavně klobouky. Bez pokrývky hlavy ji prý v Praze téměř nikdo nepotkal. Jakmile ale odjela na chalupu do jihočeských Lnářů, vyměnila elegantní model za starý šátek a s chutí pracovala na zahradě. Vaření, pěstování květin a dlouhé večery s přáteli byly pro ni stejně důležité jako divadelní premiéry. Chalupu s manželem koupili v roce 1968 a postupně se stala jejich druhým domovem.
Tušila, jaký bude její osud
Její bezprostřednost ale nebyla každému po chuti. Nikdy neuměla přetvářku ani diplomacii. Co si myslela, to také řekla. Sama byla přesvědčená, že právě kvůli své přímočarosti nepřichází tolik velkých filmových nabídek. Mnohem raději než zákulisní hry řešila obyčejný rodinný život. I proto kolem sebe měla řadu obdivovatelů, kteří však neměli šanci. Manžel Rudolf byl podle ní mužem, vedle kterého chtěla zestárnout.
Karolína Slunéčková v divadelní hře Kočka na rozpálené plechové střeše
Osud tomu ale chtěl jinak. Karolínu Slunéčkovou dlouhá léta pronásledoval silný strach z vážné nemoci. Její otec zemřel na rakovinu plic a ona sama byla silnou kuřačkou. Když v roce 1982 stejné nemoci podlehla její blízká kamarádka Nina Popelíková (†61), byla přesvědčená, že ji čeká stejný osud. Svůj strach si zapisovala i do deníků.
Syn po letech vzpomínal, že právě nemoc byla jedinou věcí, kterou jeho maminka nedokázala skrývat. „Jediné, co maskovat neuměla, byl strach z nemoci. Když onemocněla její kolegyně Nina Popelíková, začala mít jakousi předtuchu, že se jí to stane také. Nevím, jestli si to psychikou přivolala. Je pravda, že byla kuřačka a že na rakovinu zemřel i její otec. Odešla v pouhých devětačtyřiceti letech, rok po smrti Niny,“ tvrdil.
I před smrtí na sebe dbala
Bohužel herečka měla pravdu. Lékaři jí rakovinu plic skutečně diagnostikovali jen několik měsíců po smrti její přítelkyně. Ani tehdy se ale nevzdala práce. Docházela do Divadla na Vinohradech, natáčela televizní role a snažila se žít co nejdéle normální život. Ani těžká nemoc nedokázala vzít Karolíně její půvab. „Kam přišla, tam to rozzářila. Měla smysl pro humor, byla úžasná. Snesla i ty trošku ostřejší vtipy. Zemřela strašně mladá. Pro všechny to byl tehdy velký šok. Málokdo věděl o tom, že je vážně nemocná,“ tvrdil Jiří Krampol. Ale i když už byla herečka velmi zesláblá, stále si dávala záležet na oblečení i účesu a chtěla vypadat upraveně.
Ještě týden před smrtí přišla do divadla s nadějí, že se brzy vrátí na jeviště. To už se bohužel nestalo. Zemřela 11. června 1983 v Praze ve věku pouhých 49 let. Poslední odpočinek našla ve Lnářích u kostela svatého Mikuláše, místě, které tolik milovala. Po letech vedle ní spočinul i její manžel Rudolf Vodrážka (†68).
Zdroje: autorský článek s využitím
