Článek
Není úplně správné, že je František Němec zaškatulkovaný pouze do role náčelníka horské služby a horolezce Luboše z legendárních filmů Marie Poledňákové. Na druhou stranu je pravdou, že interakce mezi ním, Tomášem Holým a Janou Preissovou i po letech působí jako neuvěřitelně dokonale spojené nádoby. Sám herec si občas s trochou nadsázky postěžoval, že to někdy vypadá, jakoby nic jiného nedokázal. Možná ho to malinko straší, ovšem neprávem. On samozřejmě dokázal velké věci, pokud jde o film a divadlo.
Celebritu z něj udělaly seriály
Už v sedmnácti letech začal studovat DAMU a jen o dva roky později se dočkal své první velké hlavní role v inscenaci Měsíc nad řekou v tehdejším Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou). Partnerkou mu tenkrát byla legendární Jana Štěpánková, kterou mladý František Němec velmi obdivoval. Dodnes se povídají historky, že s ním měla někdy až mateřskou trpělivost. Každopádně zmíněné milostné drama sám herec dodnes považuje za velkou školu.
Už tenkrát bylo jasné, že je před ním velká kariéra. Kdyby šlo vsadil na to, že z něj bude hvězda, sázející by vyhrál velmi brzy pořádný balík. Filmové role na sebe nenechaly dlouho čekat. Tou první větší bylo ztvárnění jednoho z vězňů ve válečném dramatu z terezínského židovského ghetta Transport z ráje. Až seriály z něj ale udělali obdivovanou celebritu.
Byl jednou jeden dům či 30 případů majora Zemana bylo „předehrou“. Nesmazatelně se do myslí diváků zapsal kultovním seriálem Nemocnice na kraji města, kde se jako doktor Řehoř zamiloval do Jany Štěpánkové.
Hamlet jako dokonalost sama
Jestli se do té chvíle nepasoval mezi největší hvězdy, brzy se to změnilo. Možná ani jeho samotného při čtené scénáře ke komedii Jak dostat tatínka do polepšovny nenapadlo, jak obrovský hit se z filmu stane. Bylo to i díky Tomáši Holému, který se Němcovi líbil od začátku. „Marii jsem tehdy říkal, že když mám tomu klukovi všechno věřit, tak to musí být Tomáš,“ nechal se později slyšet herec.
Němec pak samozřejmě neměl o práci nouzi. Roky strávil v Městských divadel pražských, aby se v roce 1982 stal členem činoherního souboru Národního divadla. To, jak si poradil s Hamletem, dodnes patří ke zlatým hřebíčkům československé divadelní scény. Možná proto, že už v Národním divadle nemohl dokázat víc, o pár měsíců se přesunul do angažmá ve Zlaté kapličce.
Soukromí je téměř tabu
Soukromí si tento charismatický herec vždycky pečlivě střežil. Přesto, že ho umělecký šéf pražského divadla Ungelt Milan Hein před časem nazval knížetem mezi herci, Němec vlastně nikdy netoužil po slávě, které by mu „lezla“ do rodinných vztahů. Se svojí manželkou Ivanou je sice přes padesát let, málokdy ji ale vezme do společnosti. Ani ona po tom totiž nijak neprahne. Přitom by se měl čím chlubit, nemá nejen dvě úžasné dcery (jedna pracovala ve správě opery a baletu Národního divadla, mladší pak jako produkční Komorní filharmonie), ale také čtyři vnuky.
On ale zkrátka je takový. Bez divadla by nedokázal žít. „Tam jsem šťastný, tam se cítím nejlépe, je to moje droga,“ měl naprosto jasno. Logicky by se nabízelo, aby své umění předával dalším generacím. To ale odmítl, před časem se dobrovolně vzdal role pedagoga na DAMU. Odůvodňoval to tím, že nemá pedagogické vzdělání a navíc by se nemohl naplno věnovat své herecké profesi s tím, aby zároveň zodpovědně připravoval budoucí umělce. Ať byly jeho důvody jakékoli, je to každopádně obrovská škoda.
Zdroje: novinky.cz, krajskélisty.cz, reflex.cz, denik.cz, extra.cz, narodni-divadlo.cz
