Článek
Zpěvačka se nikdy netajila tím, že její dětství nebylo šťastné. „Moje narušená psychika dostala na zadek už v prenatálu. Protože moje maminka mě prostě nechtěla. Ona byla strašně mladá, bylo jí osmnáct let a dítě si vůbec nepřála. Nebyla na něj vůbec připravená a zralá,“ vysvětlovala před nějakou dobou sympatická zpěvačka. Mateřskou lásku, kterou jí matka nedokázala dát, si vynahradila až později prostřednictvím svých tří dětí, dvojčat Aničky a Marušky a syna Theodora.
K jistému smíření s matkou a snad i odpuštění toho, že ji maminka nechtěla, došlo až o mnoho let později, symbolicky u její rakve. Tato zkušenost v ní zanechala hlubokou stopu, která ji vedla k větší otevřenosti a citlivosti v rodičovské roli. Důležitá se pro ni stala i samotná mezilidská komunikace. „Mrzí mě, jak málo spolu dnes lidé mluví. Často vidím, jak v kavárně sedí dva mladí lidé a jen koukají do telefonu.“
Dvě vzácné památky z dětství
Na rozdíl od svých dětí, od kterých má schované dupačky, náramky z porodnice či první vlásky, ze svého vlastního dětství uchovává jen dvě věci. „Mám schovanou panenku, se kterou jsem si moc ráda hrála – tu mám velmi pečlivě střeženou. A pak ještě domeček, který mi udělal táta, ten už je opravdu velmi archaický a dneska by se tomu děti smály,“ svěřila se a oči se jí zaleskly. Pravdou je, že mít jako památku na dětství jednu panenku a rozbitý domeček, je hodně smutné.
Bára Basiková a Petr Polák byli deset let manželé, mají syna Theodora
Fotografie z dětství zveřejnila i ve své knize vzpomínek, protože materiálních stop z té doby má jen minimum. Ani její otec ani matka nich neschovávali, prostě jim to nepřišlo podstatné. „Tenkrát tomu rodiče asi nějak nevěnovali pozornost. Samozřejmě, že mám nějaké fotky, když jsem byla mimino. A nic víc.“
O to větší důraz klade na uchovávání vzpomínek svých tří dětí. Každý jejich první krok či maličkost pro ni představují poklady, které symbolizují nejen radost, ale i jistotu, že jim dala něco, co sama postrádala. „Teď se snažím myslet více na sebe, na svůj čas, své pohodlí, rodinu, zájmy a koníčky,“ říká zpěvačka. Letos si užila dovolenou na Sardinii, ve Francii i v Řecku. Pečuje o sebe a pravidelně odmítá zakázky, které s ní neladí.
Pomoc dětem a poslání v hudbě
Právě osobní zkušenost s chybějícími vzpomínkami vedla zpěvačku k podpoře organizace Život v kufříku, kterou podporuje už více než deset let. Ta pomáhá znevýhodněným dětem uchovávat památky z raného dětství. „Pro mě je to opravdu osobní, protože malé děti – nejen moje – ale všechny na světě jsou pro mě něco krásného, citlivého a křehkého,“ říká Basiková.
Nechybí proto ani mezi účinkujícími na benefičním vánočním koncertu, který se letos uskuteční ve prospěch této organizace ve Španělském sále Pražského hradu. Hudba je pro ni nejen profesí, ale i posláním. Skrze ni předává to, co sama v dětství postrádala: blízkost, cit a pocit, že člověk má ve světě své místo.
