Článek
Dva roky žila Jana na obláčku. Vznášela se ve svých růžových snech a představovala si, jak mají s Patrikem alespoň dvě děti a báječně si všechno užívají. Nutno říct, že její manžel nebyl prvoplánový proutník, za kterého ho jeho drahá polovička později velice ráda označovala. Také on měl velké plány a sny, které se však s těmi jeho manželky slučovaly jen velice málo. Někdo by si tak mohl říct, proč se tihle dva vlastně brali, když nebyli „naladěni“ na stejnou notu. Jedním z důvodů bylo to, že se do veselky vrhli jen dva měsíce po seznámení. O tom druhém tak věděli jen hodně málo.
Nikdy bych se nevdala
Spousta jejich známých si ťukala na čelo s tím, že se zbláznili. Jejich láska byla sice intenzivní, ale sňatek po dvou měsících známosti jim téměř všichni rozmlouvali. Oni ale byli přesvědčeni o svém pravdě a mysleli si, že láska hory přenáší a opravdu může vydržet navždy. „Dnes už samozřejmě vím, jak naivní a vlastně i hloupá jsem byla. Ovšem ne nadarmo se říká, že po bitvě je každý generál. Vědět tehdy to, co vím teď, nikdy bych do toho nešla,“ usmívala se hořce sympatická černovláska. Přitom se nějakou dobu zdálo, že s manželem všem škarohlídům zavřou ústa. Jejich manželství totiž nějakou dobu vypadalo jako naprosto ukázkové.
Trávili spolu hodně času, snažili se tomu druhému vycházet vstříc. Ve společnosti byli dokonce dáváni za vzor ideálního páru. Je fakt, že se na veřejnosti nikdy nepohádali a působili jako dokonalost sama. „Nebyla to jen póza. My jsme se opravdu milovali a první rok a půl jsme se prakticky nepohádali. Pak to ale začalo jít o to rychleji z kopce.“ Patrik jakoby získal pocit, že mu něco utíká. A Jana nebyla schopna ani ochotna tento jeho „nástup“ zachytit.
Prostě mu oznámila, že se rozvádí
Patrik se začal vídat s jinými ženami a po nějaké době bylo jasné, že to není jen čisté přátelství přesto, že se o tom svoji drahou polovičku snažil přesvědčit. „O jeho milence jsem věděla prakticky od začátku. Jen jsem doufala, že ho to přejde. Kdybych jen tušila, co na mě chystají, tak bych se sbalila a vypadal hned první den,“ vzpomínala Jana. Její manžel jednou přišel domů s tím, že by rád pozval kolegyni z práce na večeři. Jana s tím neměla problém, nebylo to poprvé, takže nic nového.
Jakmile ale jeho „kolegyně“ vešla do dveří, Jana měla jasno. „Byla to ta ženská, se kterou se tahal. Jelikož neměl tušení, že o ní vím, tak samozřejmě nemohl tušit, že jsem si ji prolustrovala na sociálních sítích apod. Nechápala jsem, proč ji k nám bere.“ Brzy jí to došlo. Patrik a jeho „kolegyně“ se rozplývali, jak je mezi nimi přátelství, jak by spolu tráví čas, aniž by mezi nimi něco bylo. „Možná bych jim tu pohádku i uvěřila. Mělo to ale jednu vadu - věděla jsem, že je to lež.“ Podle Jany si prostě chtěli legalizovat společné víkendy, schovat je za pracovní výjezdy a snad i kamarádské výlety.
Jana se tvářila, že jim sedla na lep. Ovšem jen do té doby, než pohledná blondýnka zhruba kolem pětadvaceti odešla. „Sbalila jsem si pár věcí s tím, že si pro další přijdu později. manželovi jsem oznámila, že se rozvádíme. Pak už za mě komunikoval právník. tehdy jsem udělala definitivní tečku za naším vztahem.“
Zdroj: autorský článek
