Článek
Když byla Karolína malá, chtěla být zpěvačkou. Pak princeznou a nakonec jezdit s formulí. Ani jedno se jí nesplnilo. I proto, že nemá ráda rychlou jízdu. Vždycky však snila o muži, se kterým bude šťastná a který ji bude hýčkat. A to se jí splnilo. Tedy, alespoň si to myslela. „Když jsem Mirka potkala, nečekala jsem, že to bude můj osudový vztah. Ani jsem s ním nechtěla jít na rande. Jenže na něm bylo něco, co mě přesvědčilo,“ vzpomínala sympatická brunetka. Líbilo se jí, že je Mirek upřímný, tak to vypadalo prakticky po celou dobu jejich vztahu.
Všechno bylo tak, jak si vysnila
Když konečně kývla a šla s ním na rande, na rovinu jí řekl, že je hodně často na cestách. Do největších detailů jí popsal svojí práci, co a jak kde dělá, komu musí být k ruce a kdo je zase podřízený jemu. Zkrátka Karolína měla pocit, že do sebe všechno perfektně zapadá. A v budoucnu neměli příliš tendenci pátrat nebo se po něčem pídit. „Prostě mi dal „pravdu“ hned na začátku, aniž bych se ptala. Přiznal, že je to s ním těžké, mluvil i o své občasné náladovosti a tak. Získala jsem z toho pocit, že se mnou hraje fér hru.“
Rok spolu randili, další rok spolu žili. A když před ní Mirek poklekl a požádal ji o ruku, nadšeně souhlasila. Sice musel hned další den na týden odjet, což bylo tento měsíc už podruhé, ale neřešila to. Vznášela se na svém obláčku, všechno ostatní pro ni bylo podružné. Plánovala si, jak to oslaví s kamarádkami, že budou vybírat šaty, místo pro veselku apod. Vypadalo to tak, jak si vysnila. Její princ si ji chce vzít a ona bude brzy jeho princeznou. Nemělo to chybu. Asi za šest měsíců proběhla svatba, kterou si Karolína moc užila. Byli tam všichni její blízcí a přátelé.
Účet z hračkářství jí napověděl
Následující rok se nic nezměnilo, mladá paní si žila svůj spokojený život a příliš se neohlížela nalevo ani napravo. Kdyby to udělala, možná by si všimla jistých indicií, které ji mohly varovat. Nestalo se, a tak šok přišel naráz. Když se totiž jednou chystala prát, jako vždy se šla podívat, jestli manžel nemá někde „pohozené“ špinavé prádlo. Našla džíny přehozené přes židli a měla za to, že je může dát do pračky. Automaticky sáhla do kapsy kalhot, vytáhla papír, který tam byl. Účet. Hodila ho na stolek, letmo však zahlédla, že je z hračkářství. Začala ho tedy zkoumat podrobně.
Bylo na něm několik položek s dětskými hračkami. „Nechápala jsem, co to má znamenat. Honily se mi hlavou různé myšlenky. Od možnosti že nakupoval pro kamaráda až po variantu, že má někde nemanželské dítě. Bohužel jsem brzy zjistila, že druhá možnost byla pravdě nejblíž. Realita ale byla ještě mnohem drsnější.“ Když přišel její manžel domů, účet ležel na stole. Mirek si ho všiml a rychle ho sebral, myslel si, že ho tam dal omylem on. V tu chvíli na něj Karolína udeřila.
Jako ve snách došla ke kamarádce
Mirek zapíral, snažil se opravdu hodně. Ale Karolína se nedala odradit, chtěla znát celou pravdu. Nakonec se ji dozvěděla. Její manžel měl ještě jednu rodinu. O dva roky mladší ženu, než byla Karolína. A co víc, s druhou partnerkou měl tříletého syna. „Já vůbec nevěděla, co mám dělat. Něco po něm hodit, utéct, nadávat, mlčet. Nevím, jestli jsem ze sebe vůbec vypravila nějaké slovo. Každopádně jsem se nějak dopotácela ke kamarádce, která bydlela dva bloky od nás.“
Domů se vrátit nechtěla, s Mirkem už nehodlala mít cokoli společného. Nutno říct, že on se ani nesnažil, aby mu odpustila. Když se manželé rozvedli, začal žít s druhou ženou jakoby se nic nestalo. S tím rozdílem, že už „nemusel“ cestovat. „Koho by napadlo, že by chlap mohl žít dvojí život. Na nic jsem nepřišla, kdyby nepomohl ten účet, asi bych v té lži žila dodnes.“
