Článek
Když Dáša poznala Petra, měla za sebou velice nepovedený vztah. Prošla si peklem, kdy se její bývalí partner choval jako hulvát, jejich problémy řešil alkoholem. A když se pohádali, místo debaty odcházel do hospody za kamarády. Takto to vydržela rok a půl, než si sbalila věci a práskla za sebou dveřmi. Zklamaná a přesvědčená, že si do života muže jen tak nepustí. Jenže člověk míní a osud často rozehraje svoji vlastní partii. Když si vyrazila a kamarádkou na jednu společenskou akci, známí jí představili pohledného Petra.
Láska to rozhodně nebyla
Charismatický sympaťák, který byl úplně jiný než muži, se kterými se do té doby stýkala. Slovo dalo slovo, sklenička, po ní druhá a Petr skončil u pohledné brunetky doma. „Myslela jsem, že je to známost na jednu noc, že už se neozve. Jenže on další den zavolal. Šli jsme do kina, tentokrát jsme skončili u něj. Nechtěl jsem s nikým chodit, ale najednou se to dělo,“ vzpomínala Dáša. Nebyla zamilovaná, to věděla, od prvního momentu a nic se na tom nezměnilo ani po dvou letech, kdy ji Petr požádal o ruku. Byla však svým způsobem spokojená, nic jí nechybělo. Takže řekla „ano“.
Veselku měli hezkou. Pozvali rodinu a nejbližší přátelé a nikdo by nepoznal, že je mezi nimi hodně zvláštní vztah, který však má k lásce a harmonii poměrně daleko. Do té doby se to ale nijak negativně neprojevovalo. „Doufala jsem, že to takhle zůstane. že budeme žít spolu, respektovat se, mít společné zájmy. Ale že si svým způsobem budeme žít každý podle svého, aniž bychom si ubližovali.“ Ukázalo se však, že mladá žena měla hodně naivní představu. Netrvalo ani moc dlouho, než zjistila, že pro svého manžela není jediná. A že nikdy nebyla.
Porušil základní pravidlo
Chtěla to řešit, nakonec ale rezignovala. „Sedli jsme si a řekli si, jak to může být a jak už ne. Dohodli jsme se, že manželství zachováme, že se budeme vídat i s jinými lidmi. Ale že naše soukromí bude pro kohokoli třetího tabu,“ vysvětlovala zajímavou dohodu Dáša. Kupodivu to nějakou dobu klapalo. Ovšem jen do chvíle, kdy si Petr našel nejen milenku, ale zároveň se zamiloval. Začal se chovat jinak a bylo zřejmé, že manželství to dlouhodobě nemůže ustát. Byť Dáša stále doufala, rozvod nechtěla, nepřála si začínat zase znovu.
Konec nadějí však znamenala jedna květnová neděle, kdy se vrátila ze služební cesty dřív. Manžela načapala přímo „při činu“, navíc v jejich ložnici. „Porušil pravidlo, to nejsvatější pravidlo, které jsme si dali. Tahat milenku to ložnice, to je prostě hnus,“ měla jasno mladá žena. A jak byla vytočená, udělala hned na místě s manželstvím krátký proces.
Do ložnice vpadla jako uragán, v ruce držela hokejku na pozemní hokej, který rekreačně hrávala. „Deset vteřin mi stačilo. Ta krasotina vyletěla jak namydlený blesk, boty do ruky a šup ven. Vlastně jsem ani nemusela mluvit, jen jsem jí dala najevo, že ta hokejka se dá použít mnoha způsoby. A po manželovi jsem jen štěkla, že končíme, ať s tím počítá. Takhle skončilo naše manželství. Nedůstojně, trapně.“
Zdroj: autorský článek
