Článek
Nikdy ji nenapadlo, jak může manželství bolet. Ne fyzicky, ale psychicky. Iva byla vychována pouze matkou a babičkou. Takže dlouho ve vztahu fungovala v dost podřízené roli. Bylo jí vždy vštěpováno, že žena má být u plotny, plodit děti a starat se o domácnost. Kromě dětí, které mít nemohla, svoji „roli“ plnila do puntíku přesně. A její manžel byl spokojený. Jenže postupem času začalo mladé ženě docházet, že to není to, co by si pro sebe představovala, že by mohla mít své vlastní plány, třeba i kariéru v práci apod. Jenomže pak se doma začaly dít věci.
Už nechtěla čekat na svolení manžela
Myslela si, že její manžel bude mít radost, když se bude chtít postavit více na vlastní nohy. Chtěla začít vydělávat víc peněz, aby si mohli víc dovolit atd. „Nečekala jsem tak ostrou zápornou reakci. V podstatě mi bylo sděleno, že se nic měnit nebude. A pokud to vidím jinak, mám své plány realizovat někde jinde a s někým jiným,“ vzpomínala na chvíli, která se stala bodem zlomu v jejich manželství. Od té doby nefungovalo prakticky nic. S trochou nadsázky se dá říct, že probíhala taková malá domácí válka o to, kdo si prosadí svůj názor. Vzhledem k dosavadnímu stavu domácnosti bylo zřejmé, že Iva je ve značné nevýhodě.
Ovšem ona se už rozhodla. Nechtěla dál sedět v koutě, čekat na to, co jí manžel dovolí, na co jí dá peníze. „Kamarádka mi otevřela oči. Vůbec nechápala, jak mohu v něčem takovém žít a relativně spokojeně fungovat. Ona ale ta spokojenost pramenila spíš z toho, že jsem měla pocit, že je to běžná věc. Možná jsem byla líná, ale to skončilo.“ Přihlásila se na studium angličtiny, dělala si rekvalifikační kurz v rámci účetnictví.
Měla velké štěstí v neštěstí
Iva zároveň věřila, že její manželství ještě není ztracené. I když se s manželem prakticky neustále hádali, brala to jako dočasný stav. Což se ukázalo jako správná předpověď, ovšem důvod, proč se hádat přestali, byl někde jinde. Pokud si Iva myslela, že manžel akceptoval její touhu žít, tak se spletla. Našel si totiž jinou ženu a nějakou dobu v podstatě žil dvojí život. „Soustředila jsem se na sebe, na všechny ty nové věci, až jsem se zapomněla koukat i na to, co dělá on. A nestačila jsem se pak divit.“
Marek se totiž svou milenkou nijak netajil. Klidně ji vodil i na místa, kam chodili s manželkou. Bylo tak jen otázkou času, kdy se všichni potkají. „Viděla jsem je už zdálky. Drželi se na ulici za ruce, líbali se. Moje nervy to nezvládly. Rozběhla jsem se k nim a vrazila do nich. Rozplácli se na chodník. Dnes vím, že jsem měla kliku, že to odnesli jen modřinou, mohla jsem mít velké problémy.“ Ovšem ne nadarmo se říká, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Iva totiž nedokázala koordinovat svůj vlastní pohyb a také ona „žuchla“ na chodník. Ovšem tak nešťastně, že si zlomila ruku a ošklivě narazila bok. „Skončila jsem v nemocnici. Alepsoň jsem ale měla čas na přemýšlení. Došlo mi, že mi bude lépe samotné.“
Zdroj: autorský článek
