Článek
Když se v roce 2004 dostali do kin Milenci a Vrazi, šlo o poměrně ambiciózní projekt. Viktor Polesný se pustil do adaptace rozsáhlého románu Vladimíra Párala, který vyšel poprvé už v roce 1969 a patří k nejvýraznějším autorovým knihám. „Jeho romány jsem miloval, psal velice sugestivně. Prostředí chemičky v Ústí nad Labem dokázal popsat tak, že jsem při čtení pociťoval nutkavou touhu stát se taky inženýrem chemie,“ vzpomínal Polesný.
Příběh zasadil do Ústí nad Labem a prostředí chemického podniku, kde vedle sebe žijí lidé z rozdílných společenských vrstev. Filmová verze má 108 minut a její příběh začíná v 60. letech a uzavírá se až epilogem v roce 1990. V centru stojí mimo jiné Borek Trojan, kterého hraje Jiří Langmajer, Zita Gráfová v podání Zlaty Adamovské nebo mladý Roman Gráf, jehož ztvárnil Jakub Prachař.
Film vznikal překvapivě rychle
Na projektu je zajímavé už samotné tempo jeho vzniku. Natáčet se začalo během letních prázdnin a už v listopadu byl film připraven k distribuci. Původně se přitom počítalo s jinými představiteli některých hlavních postav. V obsazení se objevovali například Richard Krajčo, Tatiana Vilhelmová a Martin Huba, nakonec je nahradili Ondřej Vetchý, Zlata Adamovská a Jiří Langmajer.
Natáčelo se přímo v Ústí nad Labem, ale také v Řehlovicích, Velkém Březně a Poděbradech. Samotný areál ústecké Spolchemie posloužil jako jedna z nejdůležitějších lokací. V červenci 2004 štáb během deseti dnů využil 28 míst v areálu – od kanceláří přes ordinaci a závodní jídelnu až po severní vrátnici. Filmaři se snažili vytvořit atmosféru socialistického chemického podniku i pomocí rekvizit. V areálu se objevily například rudé hvězdy a fotografie nejlepších pracovníků. Dobovou iluzi měly podle tehdejšího vyjádření pomoci vytvořit i obyčejné tepláky a čepice. „Do scénáře mi nijak nemluvil, nezasahoval do něj a velmi si považuju toho, že se mu výsledný film velmi líbil,“ nastínil Polesný spolupráci s Páralem.
Ústí film podpořilo milionem
Film měl světovou premiéru právě v Ústí nad Labem 30. listopadu 2004, tedy ještě před pražskou premiérou. Volba města dávala smysl: Páral v Ústí žil a pracoval a právě tam také našel inspiraci pro prostředí svého románu. Kritici si ale nebrali servítky. Mirka Spáčilová v iDNES upozornila, že Polesný jako by natočil dva různé filmy. Zatímco první část se podle ní snaží držet Páralova světa, závěr se od předlohy výrazně vzdaluje.
Podobně se ozývaly i další recenze. Novinky připomněly, že adaptace Páralova románu byla obtížná už kvůli jeho rozsahu a vrstevnatosti. Kniha totiž nestaví pouze na jednom milostném příběhu, ale vytváří obraz společnosti, v níž se lidé neustále snaží posunout výš, získat lepší byt, větší pohodlí nebo společenské postavení.
Jakub Prachař a hlas jeho tatínka
Dnes je Jakub Prachař známý jako herec, moderátor i muzikant, při natáčení Milenců a vrahů ale jeho kariéra teprve nabírala tempo. Romana Gráfa, syna ředitele chemického podniku, hrál jako mladý herec. Prachař přitom samozřejmě pochází z výrazné herecké rodiny. Jeho otcem je David Prachař a matkou herečka Dana Batulková. Například už ve třinácti letech se objevil na jevišti Divadla Komedie.
Zajímavostí spojenou s jeho rolí je také práce s hlasem. Starší podobu Romana Gráfa namluvil právě jeho otec David Prachař. Jde o poměrně kuriózní rodinné propojení – mladého Romana před kamerou představuje syn a jeho dospělejší hlasovou podobu dotváří otec.
Maddy měla původně hrát někdo jiný
Ještě zajímavější byla cesta Kristiny Kloubkové k postavě Maddy Serafínové. V době obsazování rozhodně nebyla etablovanou filmovou herečkou. Vystudovala taneční konzervatoř a profesionálně se věnovala především baletu, tanci a muzikálům. Původně přitom byla role napsána pro Hanu Sršňovou, tehdejší manželku scenáristy Petra Poledňáka. Scénář vznikl už deset let před samotným natáčením, realizace se však dlouho nedařila finančně zajistit.
Poledňák mezitím strávil několik let v New Yorku a původní představitelka už byla pro roli mladé Maddy příliš stará. Polesný proto vyhlásil konkurz a Kloubková ho zaujala natolik, že jí roli svěřil. „To bylo poprvé, co jsem stála před kamerou. Bylo to krásné léto, já tanečnice, co natáčí film, nic jsem neuměla,“ vzpomínala dnes moderátorka zpráv na Nově.
Páralův svět nebyl jen milostný příběh
Problém filmové adaptace spočíval také v tom, že Páralova předloha je výrazně komplikovanější než běžné milostné drama. Ústředním motivem není pouze sex, nevěra nebo vražda, ale především opakující se společenský mechanismus. Borek Trojan postupuje společenským žebříčkem, zatímco lidé pod ním touží po lepším bydlení, penězích a pohodlí. Ti, kteří se nakonec dostanou nahoru, však zjišťují, že samotný úspěch jim štěstí nezaručí. Páral tak vytvořil jakýsi uzavřený koloběh, v němž jedni nahrazují druhé.
Tento rozměr se podle některých kritiků ve filmu nepodařilo zachovat v plné síle. Většina kritiků však zároveň ocenila několik hereckých výkonů, zejména Jiřího Langmajera, Veroniku Žilkovou, Petru Špalkovou, Marka Taclíka, Jana Vlasáka a překvapivě také Jakuba Prachaře.
Ve filmu zůstaly i drobné chyby
Pozornému divákovi neuniknou ani některé nepřesnosti. Jedna se týká karetní hry. Ve scénách rodiny Gráfových se hraje bridž, přičemž pohyb karet u stolu neodpovídá pravidlům hry. Takové detaily sice děj nijak zásadně nemění, u filmu, který se snaží pracovat s dobovou atmosférou a pečlivě vystavěným prostředím, ale dokážou zaujmout. Další drobností je stín člena štábu, který lze zahlédnout v jedné ze scén s Maddy v ředitelově bytě. Jde přesně o typ chyby, který při prvním sledování snadno unikne, ale při pozdějším zastavení obrazu už je poměrně dobře viditelný.
K přednostem filmu naopak patří hudební stránka. Vedle dobových písní se na scénické hudbě podílel Karel Svoboda, což je další výrazné jméno spojené s projektem. Celkově tak Milenci a vrazi zůstávají poněkud rozporuplným filmem. Mají zajímavé lokace, silné herecké obsazení, výraznou hudbu a několik dobře fungujících scén. Zároveň ale nesou problém, který měla adaptace rozsáhlého Páralova románu téměř od začátku: do necelých dvou hodin se muselo vejít velké množství postav, vztahů a společenských souvislostí. Jistá pachuť v ústech tak stále zůstává, nejde se jí zbavit a je to velká škoda.
Zdroje: autorský článek s využitím
