Článek
Když režisér Otakar Vávra obsadil Miriam Kantorkovou (91) do filmu Romance pro křídlovku, netušil možná ani on sám, jak silný obraz vznikne. Herečka si zahrála Tonku, svobodnou, živelnou a smyslnou dívku, do které se zamiluje mladý student Vojta v podání tehdy začínajícího Jaromíra Hanzlíka (78). Film podle předlohy Františka Hrubína byl plný melancholie, letní atmosféry a erotického napětí, které na tehdejší československé poměry působilo nečekaně odvážně.
Žádní čumilové, scéna se tam hodila
Právě scéna u řeky se stala legendární. Tonka v ní přichází za Vojtou téměř nahá, oba se koupou ve vodě a kamera jejich intimitu nesnímá vulgárně, ale tak nějak poeticky. Na svou dobu šlo o něco zcela nevídaného. Diváci byli zvyklí na cudnější filmy, a najednou se na plátně objevila přirozená ženská nahota bez studu i zbytečné stylizace. Kantorková po letech vzpomínala, že se při natáčení nestyděla. „I samotný štáb byl takový jiný, vstřícný… žádní čumilové, jestli mi rozumíte, a hlavně ta scéna tam byla funkční, ne samoúčelná, ale opravdu funkční.“
Ve skutečnosti ale romantika během natáčení prý trochu mizela. Voda byla ledová a oba herci měli co dělat, aby vydrželi několik záběrů po sobě. Jaromír Hanzlík tehdy navíc ještě neměl velké zkušenosti před kamerou. Výsledek ale fungoval dokonale, protože právě kombinace mladické nejistoty a přirozenosti vytvořila scénu, která se dodnes řadí mezi nejsmyslnější momenty českého filmu.
Komunisté ji chtěli nahnat do fabriky
Miriam Kantorková se tím prakticky přes noc zařadila mezi nejkrásnější herečky své generace. Stala se sexsymbolem, idolem mnoha mužů. A nejen jich. Zajímavé přitom je, že o podobné role dříve nestála a některé nabídky odmítala. Vadila jí prvoplánová erotika. U Hrubínovy poetiky ale cítila něco jiného, ženskost, něhu a atmosféru, která měla hloubku. „Tam ta nahota byla vyjádřena jako něco jemného, noblesního,“ vzpomínala před časem.
Její cesta k herectví přitom vůbec nebyla samozřejmá. Původně chtěla být dětskou lékařkou a studovat medicínu. Po roce 1948 ale kvůli politickému profilu rodiny neměla šanci. Otec byl spojený s národně socialistickou stranou a mladé Miriam tehdy hrozilo, že místo vysoké školy skončí v továrně. „Já měla jít najednou, se samými jedničkami, pracovat do fabriky. A tehdy mě to piano zachránilo, protože mě pan profesor Černoch připravil ke zkoušce na Vyšší hudebně pedagogickou školu a vzal si mě pak k sobě do třídy,“ vzpomínala s úsměvem.Postupně se pak dostala i k divadlu, recitaci a rozhlasu.
Nebyla herečkou jednoho typu rolí
Právě hlas se stal její další silnou stránkou. Vedle filmu dlouhá léta dabovala, hrála v rozhlase a vystupovala na divadelních scénách. Patřila také k lidem kolem legendární Violy, kde se spojovala poezie, hudba a komorní herectví. Nikdy nebyla herečkou jednoho typu rolí, i když veřejnost si ji často spojovala hlavně s krásnou Tonkou.
Později se objevila třeba v Kladivu na čarodějnice, Báječných letech pod psa, Díky za každé nové ráno nebo v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Mladší diváci si ji vybaví také z pohádek či Troškových komedií. Vždycky měla zvláštní schopnost působit mile a elegantně, i když hrála jen menší postavy.
Ani ve vysokém věku neztratila nadhled. Přestože ji v posledních letech trápily zdravotní komplikace a několik vážných pádů, nikdy neztratila charisma a auru ženy s obrovskou energií a humorem. Asi právě proto její nejslavnější role nestárne. Romance pro křídlovku dnes nepůsobí jako laciná provokace, ale jako připomínka doby, kdy i erotika ve filmu mohla být citlivá, poetická a vlastně velmi lidská.
Zdroje: autorský článek s využitím
