Článek
Na jméno Oľgy Szabové (84) si dnes vzpomene už jen část publika, které vyrůstalo na československé hudbě 60. a 70. let. Přitom ve své době patřila k výrazným hlasům slovenské scény. Možná i proto, že zpívala jinak, tak nějak bez kalkulu, bez snahy zalíbit se za každou cenu. Hudba pro ni nebyla prostředkem k popularitě, ale přirozenou součástí života.
Od baletu k mikrofonu
Původně přitom její kroky vedly jinam. Jako dítě se věnovala baletu a souběžně studovala klavír. „Doma jsem stále tancovala a tak mě v mých pěti letech odvedla maminka na první hodinu baletu. A víte, kdo mě učil? Maminka Janka Lehotského,“ vzpomínala. Konzervatoř byla logickým dalším krokem. Nakonec ale rozhodla praxe, když ještě před patnáctými narozeninami začala zpívat na tehdy populárních „čajích o páté“ v bratislavské Redutě a později i v klubu Mladá garda.
Právě tam se odehrál moment, který zásadně změnil její život. Setkání s mladým hudebníkem Jurajem Velčovským bylo osudové. Náhoda, která postupně přerostla v celoživotní partnerství jak osobní, tak i profesní.
Oľga Szabová patříla mezi nejkrásnější zpěvačky
Skvěle jim to fungovalo
Velčovský nebyl jen jejím manželem, ale i autorem mnoha jejích písní. Společně tvořili sehranou dvojici. On skládal a aranžoval, ona dávala skladbám hlas a emoci. V roce 1963 založil vlastní orchestr, ve kterém Szabová působila spolu s dalšími známými jmény tehdejší scény. Jejich kariéra měla i mezinárodní přesah. Od konce 60. let koncertovali napříč Evropou – od Německa přes Švýcarsko až po Skandinávii. „Zážitků z našich zahraničních štací je moře. V Německu na našich vystoupeních nechyběly ani takové hvězdy jako Lex Barker nebo Udo Jürgens, který si s námi na pódiu i zazpíval. Ráda vzpomínám na turné s Josephine Baker, které jsme dělali předkapelu,“ usmívala se.
V zahraničí strávili dohromady téměř dvě dekády, což nebylo v tehdejší době úplně běžné. Szabová během kariéry nazpívala stovky skladeb, z toho více než dvě stě pro Slovenský rozhlas. Její repertoár zahrnoval šanson, pop i taneční hudbu. Píseň Mendocíno patří dodnes k těm nejznámějším, ale zdaleka není jediná.
Zajímavé je, že soutěže a ankety pro ni nikdy nebyly prioritou. Účastnila se jich, ale spíš pro zkušenost než pro vítězství. Přesto se pravidelně umisťovala na předních příčkách a objevovala se v televizních pořadech jako Televarieté nebo silvestrovské speciály. Po roce 1989 se její veřejné vystupování postupně utlumilo. Krátce ještě koncertovala se svým synem v modernějších aranžích, ale jinak se stáhla do soukromí.
Jedna tragédie za druhou
To, co následovalo mimo pódium, by vydalo na několik románů. Tragická autonehoda, při níž zemřel její otec a matka utrpěla těžká zranění, byla jen začátkem. Později přišla další rána, když její syn zkolaboval. Zdravotní kolaps syna, který jen krátce po svatbě zůstal zcela nečekaně ležet v posteli se zkroucenými končetinami. Z klinické smrti ho sice lékaři dokázali probrat, nic už ale nebylo jako dřív. Skončil v léčebně.
Szabová tehdy fungovala na hraně fyzických i psychických sil. Dojížděla za synem, starala se o rodinu a zároveň bojovala s vlastním vážným onemocněním. Přesto zůstávala aktivní a především odhodlaná. Situaci zkomplikovaly i zdravotní problémy jejího manžela, který po mozkové příhodě musel opustit hudbu. Následovaly další ztráty, protože syn i manžel zemřeli.
Skončila na vozíku
V posledních letech se její život výrazně zklidnil, i když ne dobrovolně. Po komplikované operaci kyčle skončila na invalidním vozíku a většinu času tráví doma. Oporou jí je starší syn Juraj a blízký vztah má i s vnučkou. Žije nenápadně, bez potřeby návratu na scénu. Přesto její příběh zůstává silný – nejen kvůli hudbě, ale hlavně kvůli odolnosti.
Oľga Szabová nikdy nebyla typem umělkyně, která by si budovala kult osobnosti. Možná i proto dnes její jméno nezní tak často. Její písně ale zůstávají. Stejně jako příběh ženy, která si prošla extrémními zkouškami a přesto neztratila chuť žít.
Zdroje: novinky.cz, dotyk.cz, blesk.cz, pluska.sk, cas.sk
