Článek
Když režisér Václav Vorlíček v roce 1978 natáčel Prince a Večernici, vznikala jedna z těch pohádek, které se z televizních obrazovek prakticky nevytrácejí. Scénář Jiří Brdečka vycházel z pohádky Boženy Němcové O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku a spojil klasický pohádkový motiv s výpravnou fantasy atmosférou.
Příběh prince Velena je jednoduchý, ale funguje dodnes. Mladý princ během jediné noci provdá své tři sestry za tajemné bratry Slunečníka, Měsíčníka a Větrníka a sám se zamiluje do jejich sestry Večernice. Když jeho otec s rozhodnutím nesouhlasí, vydává se Velen na cestu, během níž musí najít nejen své sestry a vysněnou nevěstu, ale také odvahu postavit se mocnému Mrakomorovi.
Jeden pokus a rybník plný bahna
Filmaři si dobře uvědomovali, kolik práce i peněz stály kostýmy od oscarového výtvarníka Theodora Pištěka. Proto se scéna pádu prince a princezen do rybníka natáčela až úplně na konci. Náhradní kostýmy totiž neexistovaly. Štáb měl prakticky jedinou šanci. Záběr se povedl, jenže následovalo méně příjemné překvapení. Dno rybníka bylo plné zapáchajícího bahna, do kterého se herečky bořily a jehož odér si údajně odnesly ještě dlouho po skončení natáčení.
Jednou z nejzábavnějších scén filmu je legendární šunková bitva. Z pohledu diváka jde o veselou epizodu, z pohledu štábu však o několik dní práce s rekvizitou, která nevydržela čerstvá tak dlouho, jak by bylo potřeba. Šunky během natáčení začaly podléhat zkáze, měnily barvu a šířily po place velmi nepříjemný zápach. Herci i členové štábu na tuto scénu později vzpomínali spíš kvůli odéru než kvůli samotnému výsledku.
Menšík natáčel navzdory zdravotním problémům
Výraznou postavou filmu je král v podání Vladimír Menšík. V době natáčení už ale herec bojoval s vážnými zdravotními komplikacemi a silným astmatem. Během přestávek si aplikoval injekce, aby mohl pokračovat v práci. Občas byly jeho potíže natolik vážné, že musel vyhledat lékařskou pomoc. Případně mu pomohli kolegové. „Píchnul jsem mu injekci, i když nejsem zdravotní sestra. On mě ale dirigoval, jak to mám dělat,“ vzpomínal Pavel Trávníček. Přesto patří Menšíkův jeho výkon k tomu nejlepšímu, co film nabízí.
Zkušenosti s nemocným kolegou měla i Ivana Andrlová. „Prostě se točilo, točilo, najednou se přerušilo, on šel vedle, píchnul si injekci a jelo se dál. Takže ono to bylo možná strašnější pro ty lidi okolo, s jakou on to bral samozřejmostí,“ vysvětlovala herečka, ze které se v podstatě přes noc stala hvězda. „Druhý den po vysílání jsem jela z Chocně vlakem a lidé mne poznávali. Bylo to zvláštní,“ říkala. Přitom její role nepatřila k největším, svědčí to ale o úspěchu, jaký pohádka měla.
Vladimír Menšík ztvárnil celou řadu úžasných rolí
Večernice krátce po mateřské
Pro Libuši Šafránkovou znamenala role Večernice návrat před kameru jen několik měsíců po narození syna. Natáčení tak kombinovala s mateřskými povinnostmi a mezi jednotlivými záběry odcházela za dítětem. Její kostým patří dodnes k nejikoničtějším v historii českých pohádek. Bohatý límec musel být vyztužen drátem, který se během natáčení opakovaně lámal a kostyméři jej museli neustále opravovat.
Zajímavé je i to, že režisér měl obsazení Večernice jasno od samého začátku. Naopak představitele prince hledal dlouho. Nakonec vsadil na tehdy málo známého slovenského herce Juraj Ďurdiak, který měl působit svěže a neokoukaně. V české verzi mu navíc propůjčil hlas Petr Svojtka. Nebyl však jediný. Nový hlas dostali také představitelé Větrníka a Měsíčníka. Na dabingu se podíleli například Miroslav Moravec nebo Miroslav Masopust. Jediným z trojice kouzelných bratrů, který si ponechal svůj původní hlas, zůstal Slunečník.
Lokace, které dělají polovinu kouzla
Velkou předností filmu jsou reálné lokace. Královský zámek představovaly Zámek Ploskovice, zatímco sídlem Večernice se stal Hrádek u Nechanic. Mrakomorovo temné království vzniklo na zřícenině Hrad Krakovec a část dobrodružných scén se natáčela také v Adršpašsko-teplické skály. Filmaři využili i tehdejší povrchové doly v okolí Mostu, jejichž pustá krajina připomínala jiný svět. Právě díky kombinaci skutečných historických památek a netradičních exteriérů působí film i dnes překvapivě velkolepě.
Vorlíčkův tým si zakládal na detailech. Koruna Slunečníka například nevznikla z běžných dekorací, ale ze skutečných dikobrazích bodlin. Jde o maličkost, kterou většina diváků ani nezaregistruje, přesto přesně vystihuje pečlivost, s jakou byla pohádka připravována.
I proto Princ a Večernice funguje i po více než čtyřiceti letech. Film není postavený jen na nostalgii a známých tvářích, ale také na poctivé výpravě, silném obsazení a filmařském řemesle, které je na každém záběru dodnes vidět.
Zdroje: autorský článek s využitím
