Článek
Základní školu prošla bez problémů, Alena vždy patřila k premiantkám třídy. Učení jí bavilo, ráda se zapojovala i do mimoškolních aktivit. Byla veselá, rodičům dělala radost. Zkrátka značka ideál. Vše se ale změnilo jejím „přestupem“ na střední školu. Samozřejmě část jejích problémů se dá připisovat i složitějšímu věku a hlavně rozvodů jejích rodičů. To ji hodně ranilo. Přesto všechny tyhle hrůzy ještě jedna překonala.
Cítila jsem, jak funí
Nikdy by nevěřila, že jeden člověk dokáže tak zamávat s její psychikou. Ne, že by měla jen samé kamarády. Samozřejmě byli i lidé, kteří ji dvakrát nemuseli. „Prostě jsem se jim vyhýbala. Nebo oni mě. Neměla jsem problém si přiznat, že mě někdo nesnáší. Jdou však udělat různá opatření proto, abych takového člověka neměla v dosahu. Když to ale takto máte s učitelem, který vás má týdně na několik hodin, je to mnohem složitější. Vlastně nemožné, vím, o čem mluvím,“ vzpomínala sympatická brunetka. Konkrétně šlo o učitele matematiky. Poprvé v životě zažila, jaké je to mít čtyřky a pětky, hned v prváku hrozilo, že propadne.
Někdy v té době to všechno začalo. Její učitel si z nějakého důvodu usmyslel, že z Aleny udělá jedničkářku. Podle jeho názoru „to v ní bylo,“ jak vždycky říkával. Bylo mu úplně jedno, že mladá slečna o nic takového nestojí. „Bral si mě k sobě do kabinetu, na přestávky, po vyučování. Vždycky měl připravené nějaké příklady, které jsem musela počítat. Stál vedle mě, cítila jsem, jak funí. A když jsem něco udělala špatně, začal dělat různé zvuky. A slintal, několikrát jeho sliny padaly na papír, na který jsem počítala.“
Začala se horšit i v dalších předmětech
Pro Alenu to bylo hrozně ponižující. Nechtěla trávit volný čas se šedesátiletým učitelem, který měl utkvělou představu, že v ní probudí vášeň v matematiku. „Dodnes nevím, proč si mě vybral. Když jsem to řekla našim, byli ještě rádi. Říkali mi, ať jsem vděčná za to, jak se pan učitel stará. Já na tom ale byla psychicky tak mizerně, že jsem se začala horšit i v jiných předmětech.“ Alena nakonec střední školu dokončila. Ovšem s odřenýma ušima, jak se říká.
Místo toho, aby na ni vzpomínala jako na skvělé roky, dodnes cítí hrůzu, když vidí příklady nebo slyší o matematice. Myslela si, že to po nějaké době přejde. Bohužel pro ni se tak ale nestalo. Pořád cítí zápach zatuchlého kabinetu slyší zvuky, které učitel vydával a cítí jeho dech za krkem. „Jestli to myslel dobře? Asi ano. Ale nenechal si vysvětlit, že o to nemám zájem. Mohl se věnovat jiným lidem. Nevím, jestli se na mě chtěl koukat, byla jsem docela hezká. Ale zase musím říct, že nikdy nic nezkusil, ani náznakem se o nic nepokusil. Dokonce ani nepadla žádná slovní narážka.“ Noční můra Aleny se však nedávno ještě jednou zhmotnila.
Nemůže ho vidět ani cítit
Stalo se totiž to, že svého bývalého učitele náhodou potkala v obchodním centru. Okamžitě se k ní hlásil, na několik metrů ji zdravil a ptal se, jak se jí daří. „Normálně ve mě všechno ztuhlo. Smál se na mě přesně tak, jako kdysi. Nemohla jsem jinak, otočila jsem se zbaběle utekla.“ Ještě zahlédla, jak její bývalý učitel zmateně kouká a cosi vysvětluje ženě, která šla po jeho boku. Jestli dcera, manželka, nebo prostě jen známá, to se Alena nikdy nedozví.
Je zvláštní, jak málo mladé ženě stačí, aby se její blok opět „probudil“. Sama nechápe, proč to tak je. Spoustu studentů doma cepují rodiče a není to tak, že by je pak nesnášeli. Ji místo rodičů „driloval“ učitel. Možná i proto, že věděl o rozvodu její maminky a tatínka a nechtěl, aby propadla. „Třeba to opravdu myslel dobře a je to fjn chlap. Já ho ale nemůžu vidět ani cítit.“
Zdroj: autorský článek
