Hlavní obsah
Víra a náboženství

Jaká je pravda o Ježíšovi, postaví principy křesťanství na hlavu? Vědci to vidí jinak než církev

Foto: Wikimedia commons/CC0 1.0 Universal/No Copyright

Pravdu o Ježíšovi se už dnes jen těžko dozvíme, otázkou však je, zda ji vůbec chceme a potřebujeme znát

Debaty o historickém Ježíši nejsou nic nového. Pro někoho je to otázka víry, pro jiného historie, pro další kombinace obojího. Jenže moderní výzkumy a metody mohou vše obrátit vzhůru nohama.

Článek

Křesťanství stojí z velké části na textech, které vznikaly desítky let po popisovaných událostech a dlouho se šířily ústně. To samo o sobě není nic neobvyklého, takhle fungovala většina starověké historie. Znamená to ale, že oddělit symboliku, víru a historická fakta je někdy složité. Pro mnoho lidí je přitom Ježíšovo poselství především zdrojem naděje a morální orientace. Ať už jsou detaily jakkoli, tohle zůstává. Přesto není na škodu podívat se na některé pasáže střízlivě a bez přehnaných emocí.

Otázky kolem Ježíšova dětství a rodiny

Nový zákon několikrát zmiňuje Ježíšovy „bratry“, konkrétně Jakuba, Josefa (Josese), Judu a Šimona, ale také sestry, jejichž jména neznáme. Z textů navíc vyplývá, že k Ježíšovu veřejnému působení nebyli zpočátku úplně vstřícní.

Otázka je, co tehdejší výraz pro „bratra“ znamenal. V semitském prostředí se tak mohli označovat i bratranci nebo blízcí příbuzní. Část křesťanů proto věří, že šlo o širší rodinu, případně o Josefovy děti z předchozího manželství. Jiní to berou doslovně. Ani jeden výklad dnes nejde stoprocentně potvrdit.

Pokud jde o jeho dětství, tak jediný detailnější příběh popisuje, jak ho rodiče „ztratili“ při návratu z Jeruzaléma. Po třech dnech ho našli v chrámu, kde diskutoval s učiteli. Z dnešního pohledu to může znít jako rodičovská noční můra, ale tehdejší poutě probíhaly ve velkých skupinách a děti se pohybovaly mezi příbuznými. Spíš než o neposlušnost šlo o moment, který měl ukázat jeho mimořádný duchovní zájem. Teologové ho často chápou jako první náznak jeho poslání.

Foto: Wikimedia Commons/CC-BY-SA-4.0/Self-published work/H Pepa

Narození Ježíše v Betlémě si stále připomínáme

Třináctý apoštol a Anděl páně

Zajímavé je to i kolem apoštolů. Původních apoštolů bylo dvanáct, ale po Jidášově smrti bylo potřeba jeho místo doplnit. Los padl na Matyáše. Zajímavé je, že nešlo o přímý Ježíšův výběr, ale o rozhodnutí komunity. Ukazuje to, že první křesťané řešili i docela praktické organizační věci. Ne všechno bylo zázračné a mystické, někdy šlo prostě o správu společenství.

Někteří teologové uvažují, že tajemná postava Anděla Páně ve Starém zákoně může být jakousi „předinkarnovanou“ podobou Krista. Tento anděl totiž někdy mluví přímo jako Bůh a jedná s neobvyklou autoritou. Je to zajímavá teorie, ale zůstává spekulací. Tradiční židovský výklad ji nepřijímá a ani mezi křesťany nepanuje shoda. Spíš jde o teologickou interpretaci než historický fakt.

Kristus není příjmení

Pokud jde o samotný pojem „Kristus“, tak jde o titul, ne jméno. Vychází z řeckého Christos, to znamená Pomazaný a odpovídá to hebrejskému „Mesiáš“. Lidé v Ježíšově době nepoužívali příjmení jako dnes. Rozlišovali se podle původu nebo otce. Proto „Ježíš Nazaretský“ nebo „syn Josefův“.

Což nic nemění na tom, že evangelia naznačují, že Ježíšova rodina někdy jeho jednání nechápala. V jedné pasáži se dokonce objevuje obava, že „ztratil rozum“. To působí překvapivě lidsky. Podobně jeho rodokmen obsahuje postavy s komplikovanými osudy. Možná právě tím chtěli autoři ukázat, že výjimečné věci se rodí i v obyčejných, nedokonalých podmínkách.

Takových „lidských“ příkladů bychom ale našli více. Například podle Janova evangelia byla Marie přítomna u ukřižování. Ježíš ji svěřil do péče milovanému učedníkovi. Tenhle moment se často vykládá jako projev synovské starosti i v krajní situaci. Ať už člověk čte tuto scénu věřícím nebo historickým pohledem, je to silný lidský obraz, tedy vztah matky a syna ve chvíli ztráty.

Tak co je pravda?

Stále však zůstává více otázek než odpovědí. Jisté však je, že se zdaleka nedá říct, že by „pravda“ byla přesně taková, jak ji popisuje církev, jak je prezentována prakticky od začátku křesťanství. A stále víc to vypadá, že nové a nové pohledy na věc mohou znamenat naprosté překopání principů křesťanství jako takového. Alespoň pokud jde o faktické pohledy.

Otázkou však je, jestli to vlastně není jedno a jestli nutně potřebujeme znát, jak to „tenkrát bylo“. Historie a víra se u Ježíšova příběhu prolínají víc než u většiny postav dějin. Něco můžeme zkoumat, něco zůstává otázkou interpretace. Možná tedy opravdu není nutné mít na všechno odpovědi. Minimálně v tomto případě.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz