Článek
Příběh Harrisona Okenea patří mezi nejpozoruhodnější případy přežití v moderní námořní historii. Nejde přitom jen o lidskou vůli nebo mimořádné štěstí. Jeho záchrana je zároveň fascinující ukázkou fyziky, fyziologie i toho, jak tenká může být hranice mezi životem a smrtí.
Marně se snažil dostat z toalety
Brzy ráno 26. května 2013 pracoval devětadvacetiletý Harrison Okene jako kuchař na remorkéru Jascon 4 u pobřeží Nigérie. Loď pomáhala při operacích spojených s ropným průmyslem, když ji zasáhly silné mořské vlny. Během několika okamžiků se plavidlo převrátilo a začalo se potápět. Okene byl právě na toaletě a když si uvědomil, co se děje, snažil se dostat ven. Ovšem proud vody byl příliš silný a únikové cesty byly během několika sekund zaplavené.
Loď nakonec dopadla na mořské dno přibližně třicet metrů pod hladinou. Z jedenácti dalších členů posádky nikdo nepřežil. Okene se však ocitl v malé části převráceného trupu, kde zůstal zachovaný vzduchový prostor. Tato vzduchová kapsa rozhodla o tom, že měl vůbec nějakou šanci přežít.
Modlil se k Bohu a vzpomínal na verše z Bible
Na první pohled se může zdát, že pokud měl dostatek vzduchu, stačilo jednoduše čekat. Ve skutečnosti byla situace mnohem složitější. Největším nepřítelem totiž nebyl nedostatek kyslíku, ale postupně narůstající koncentrace oxidu uhličitého. Člověk totiž vydechuje CO₂ mnohem rychleji, než se vzduch přirozeně obnovuje. Jak koncentrace stoupá, přichází bolesti hlavy, zmatenost, zrychlené dýchání a nakonec ztráta vědomí. Tato skutečnost tak činila Okeneho přežití mimořádně nepravděpodobným.
Dalším problémem byla teplota. Přestože tropické vody u Nigérie nejsou ledové jako severní Atlantik, voda odvádí teplo z lidského těla přibližně pětadvacetkrát rychleji než vzduch. Okene proto stál většinu času po pás až po krk ve studené vodě. Každá hodina znamenala další ztrátu energie a rostoucí riziko podchlazení.
Psychická stránka byla neméně krutá, protože uvnitř panovala naprostá tma. Okene nevěděl, zda někdo přežil, zda po něm vůbec někdo pátrá ani kolik času uplynulo. „Modlil jsem se asi stokrát. Když jsem byl unavený, začal jsem vzývat Boží jméno. Začal jsem si připomínat verše, které jsem četl před spaním, poslal mi je manželka,“ vzpomínal. Víra se podle jeho vlastních slov stala jedním z hlavních důvodů, proč psychicky vydržel.
„Mrtvá“ ruka sevřela zápěstí potápěče
Když po více než šedesáti hodinách dorazili profesionální potápěči nizozemské společnosti DCN Diving, nepředpokládali, že by mohli někoho zachránit. Jejich úkolem bylo vyzvednout těla obětí. Jeden z potápěčů procházel vrakem, když ve světle reflektoru spatřil lidskou ruku, považoval ji však za další mrtvé tělo. Ve chvíli, kdy se jí dotkl, ruka sevřela jeho zápěstí.
Video zachycující tento okamžik obletělo svět a dodnes patří mezi nejsilnější autentické záběry námořních záchranných akcí. Překvapení nebylo jen na straně záchranářů. Také Okene netušil, zda jde skutečně o člověka, nebo jen o další přelud vzniklý vyčerpáním.
Samotná záchrana ale nebyla jednoduchá. Po třech dnech pod tlakem odpovídajícím přibližně třicetimetrové hloubce nemohl být Okene okamžitě vytažen na hladinu. Hrozila mu dekompresní nemoc způsobená rozpuštěným dusíkem v tělesných tkáních. Potápěči proto použili speciální potápěčský zvon a následně dekompresní komoru, kde strávil další hodiny, aby se jeho organismus mohl bezpečně přizpůsobit změně tlaku.
Souhra vzácných okolností znamenala, že přežil
Případ se stal předmětem zájmu lékařů, potápěčů i odborníků na námořní bezpečnost. Ukázal, že kombinace několika mimořádně vzácných okolností může vytvořit podmínky pro přežití, které by podle běžných předpokladů nebylo možné. Vzduchová kapsa musela být dostatečně velká, trup nesměl být zcela zaplaven, voda musela mít relativně příznivou teplotu a záchranáři dorazili doslova na poslední chvíli.
Sám Harrison Okene později přiznal, že se dlouhou dobu potýkal s nočními můrami a psychickými následky celé události. Přesto svůj příběh opakovaně vyprávěl jako důkaz, že lidská psychika dokáže v extrémních podmínkách fungovat způsobem, který stále není zcela pochopen. Jeho přežití zůstává jedním z nejvýjimečnějších zdokumentovaných případů v dějinách námořních katastrof.
Časová osa události
- 26. května 2013, brzy ráno – remorkér Jascon 4 se u pobřeží Nigérie převrací a potápí.
- 26. května 2013 – Harrison Okene nachází vzduchovou kapsu uvnitř převráceného vraku.
- 26.–28. května 2013 – přežívá více než 60 hodin ve tmě, ve studené vodě a s ubývajícím vzduchem.
- 28. května 2013 – potápěči společnosti DCN Diving při vyzvedávání těl objevují živého Okenea.
- Po záchraně – následuje řízená dekomprese v tlakové komoře.
- Prosinec 2013 – zveřejnění videa ze záchrany vyvolává celosvětový ohlas.
Zdroje:
