Článek
Komedie Příště budeme chytřejší, staroušku! z roku 1982 patří k titulům, které si fanoušci českého filmu pouštějí opakovaně. Režisér Petr Schulhoff v ní s nadhledem ukázal svět drobných podvodníků, kteří se neustále snaží přijít k penězům snadnější cestou. Jenže ať vymyslí jakýkoli plán, pokaždé narazí na někoho chytřejšího nebo mazanějšího. V tom spočívá kouzlo celého příběhu, který dodnes funguje díky skvěle napsaným dialogům i výborným hereckým výkonům.
Peterka okoukal Makovce od skutečného recidivisty
Schulhoff měl přitom s obsazením původně úplně jiné plány. Role Makovce a Vašátka chtěl svěřit Jiřímu Sovákovi a Vladimíru Menšíkovi. „Jenže už tehdy se o nich tradovaly neuvěřitelné historky. Ti dva, jak se někde ocitli spolu, byli schopni pít týden v kuse. Natáčení, nenatáčení. A právě to byl hlavní důvod, proč si ve filmu nezahráli. Produkce se prostě bála, že by se filmování díky nim mohlo zvrtnout,“ popisovali pamětníci natáčení.
Nakonec se tedy režisér rozhodl pro Františka Peterku a Karla Augustu, kteří vytvořili nezapomenutelnou dvojici. Pro samotného režiséra navíc šlo o poslední celovečerní film. V době natáčení už bojoval s vážnou nemocí a snímek dokončoval za velmi náročných okolností.
František Peterka nechtěl hrát další obyčejnou komediální figurku. Postavu Makovce se snažil co nejvíce přiblížit skutečným lidem z okraje společnosti. Inspiraci proto hledal ve staničních restauracích, kde pozoroval muže, který měl za sebou pobyt ve vězení. Jeho gestikulace, grimasy i způsob řeči se staly základem pro nezapomenutelného filmového recidivistu. Stejně vznikl také Makovcův charakteristický chraplavý hlas. Režisér Petr Schulhoff z něj zpočátku nadšený nebyl, Peterka si ale prosadil svou. Tvrdil, že je nachlazený, a nakonec se ukázalo, že právě tento hlas dodal postavě nezaměnitelný charakter.
Natáčení komplikovalo i to, že Peterka neuměl řídit
Jedna z nejznámějších scén vznikala na pražské Kampě, kde mají oba podvodníci ukrást automobil a rychle odjet. Jenže František Peterka měl zásadní problém – neuměl řídit. Při natáčení se proto musel s Karlem Augustou během běhu nenápadně vystřídat, aby za volant usedl zkušenější kolega. Při přebíhání kolem auta křížili „jako baletky“. Zajímavé je, že zatímco ve filmu postavy mluví o voze Chrysler, ve skutečnosti filmaři použili automobil Talbot 1510.
Možná nebezpečnější z celého natáčení byla scéna u skladu s alkoholem v Říčanech, kdy měl herec naskočit do rozjíždějící se sanitky. Manévr se málem nepovedl a nechybělo mnoho, aby došlo k vážnému zranění. Na rozdíl od dnešních produkcí se podobné situace často natáčely s minimem triků a herci podstupovali větší riziko sami.
Jeden výrok Karla Augusty málem pohřbil celý film
Největší problémy ale nepřišly při natáčení, nýbrž po jeho skončení. Karel Augusta se v soukromí nevybíravě vyjádřil o tehdejším prezidentovi Gustávu Husákovi. V poněkud podnapilém stavu o něm totiž prohlásil, že je vůl. V době normalizace šlo o velmi vážný přešlap. Herec následně dostal roční zákaz vystupování v divadle, nesměl natáčet ani účinkovat v televizi či rozhlase. Ve hře bylo dokonce přeobsazení jeho role a přetočení již hotových scén. Nakonec k tomu nedošlo a film měl premiéru v původním obsazení, což dnes mohou diváci považovat za velké štěstí.
Schulhoff do komedie schoval i několik drobných narážek. Když se mluví o chatě pana Babánka „na samotě u lesa“, jde o jasný odkaz na slavnou stejnojmennou komedii Jiřího Menzela z roku 1976. Podobně pobaví i přezdívka Twiggy, kterou ostatní používají pro hostinskou Julinku v podání Heleny Růžičkové. Jde o ironickou připomínku britské modelky Lesley Lawson přezdívané Twiggy, symbolu extrémní štíhlosti. Právě kontrast s výraznou postavou Heleny Růžičkové měl vyvolat komický efekt.
Pozorní diváci si mohou všimnout také řady dobových detailů – od vozů Lada přes interiéry socialistických podniků až po obraz Země hojnosti vlámského malíře Pietera Bruegela. Naopak zmínka o těžbě sádrovce v Ovčařicích je čistou autorskou fikcí.
Skvělé obsazení filmu pomohlo filmu
Vedle Karla Augusty a Františka Peterky se ve filmu objevila řada známých tváří. Helena Růžičková jako podnikavá hospodská Julinka, Jan Skopeček, Antonín Hardt, Zdeněk Srstka nebo Vladimír Hlavatý vytvořili pestrou galerii postav, které dokonale vystihují atmosféru počátku osmdesátých let. Zajímavostí je i krátké vystoupení Evy Svobodové v roli šatnářky ve Vinohradském divadle, kde sama dlouhá léta působila jako členka souboru.
Přestože od premiéry uplynulo více než čtyřicet let, Příště budeme chytřejší, staroušku! neztratilo nic ze svého kouzla. Satira na lidskou chamtivost, naivitu i věčnou touhu zbohatnout bez práce funguje dodnes. A díky výborné dvojici Peterka–Augusta zůstává film jednou z nejpovedenějších českých komedií první poloviny osmdesátých let.
Zdroje:
